Poněkud recesistický názor neznámého autora je v předvolebním čase překvapivě dvousečný. Má pro mladého člověka smysl hledání práce v hlavním městě, bydlení po podnájmech a odkládání založení rodiny? Není lepší sáhnout českému sociálnímu státu do kapsy na hraně zákona?
Byla to rodinná idylka
Bydlíme se ženou na mateřské a malým dítětem v menším okresním městě 120 km od Prahy ve zděděném rodinném domku. Ještě nedávno jsem pracoval jako systémový analytik u místního výrobce telekomunikačního softwaru, vydělával jsem na náš region slušné peníze, žena dostávala mateřskou a docela hezky a spokojeně jsme si žili. Vydělával jsem 15 000 čistého, žena má mateřskou 3 630, za 18 630 korun se u nás dá slušně žít. Shodou různých okolností můj zaměstnavatel zkrachoval. Nepříjemné.
V Praze je práce jistá
Slušnou práci u nás neseženu, a tak jsem se rozhodl hledat v Praze. Našel jsem si práci hned, jsem profík v oboru, plat je slušný 38 tisíc. Na denní dojíždění to ovšem není, takže si musím pronajmout byt a domů jezdit jen na víkendy a jedenkrát v průběhu týdne, když je třeba ženě pomoci, a taky aby nebyla pořád s dítětem sama. Samozřejmě něco stojí stravování v Praze, máme sice stravenky a žena mi dává jídlo sebou, ale stejně se nevyhnu občas nějaké restauraci. Ale práce mně baví, mám skvělé výsledky, firma je se mnou velmi spokojená a daří se nám.
Praha je drahá…
Pracuji v Praze už měsíc a půl a přišla první výplata 26 600 korun na dlaň. Z toho okamžitě vypláznu 10 000 korun za pronájem garsonky na Jižním městě. Ještě za vodu, plyn, internet (tedy výpalné Telecomu) další 2 000. Soukromě najedu domů a zpět 1 920 km, což mně stojí jen na benzínu 4 800 Kč. Za různé další nutné pražské poplatky, které bych doma neměl, vydám asi tisícovku. Počítám, počítám… jsem blázen, abych tady makal celý týden bez rodiny za 8 800 Kč?
Na pracáku je lépe
Moje žena bere mateřskou 3 630, náš společný příjem je tedy 12 430 korun. Jak s tím vyžít? Naše životní úroveň upadá. Dávám výpověď, odjíždím domů a přihlašuji se na Úřad práce. Moje odměna činí 10 800 korun za celodenní hraní s dcerou. Protože se večer nudím, skládám známým pécéčka. Udělám tak jeden týdně, na každém vydělám asi 2 000, tedy 8 000 měsíčně na ruku.
Paní, nechejte si ten formulář…
Uvažoval jsem, že si zřídím živnostenský list a začnu se tím živit. Tak jsem zašel na úřad. Paní mi vysvětlila, že musím platit minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, dohromady asi 3 000 za měsíc. Minimální daň mi ukousne minimálně 840 korun měsíčně. Paní, nechejte si ten formulář. Podnikám dál na černo, neplatím nic, zdravotní pojištění za mne platí stát a sociální pojištění nikdo. Stejně je k ničemu.
Nemáme se špatně
Dostávám 10 800 od Úřadu práce, 8 000 za služby přátelům, manželka 3 630, takže náš celkový příjem do rodiny je 22 430. Naše životní úroveň se rapidně zvedla, letos v létě si konečně dovolíme dovolenou u moře a v zimě lyžování v Alpách. Minulý měsíc jsme si vyřídili sociální příplatek na bydlení a na dopravu MHD, dcera má atopický ekzém a manželka ji musí vozit k lékaři. To udělá 3 000 měsíčně, vyděláváme už 25 430 čistého a koupili jsme si hezkou Fabii na leasing. A hodná paní na úřadě slíbila, že nám příplatek doplatí za rok nazpět, potřebuji nové lyže a manželka si vyhlédla kožíšek.
Stát má rodiny rád
Těšíme se, až manželce zvednou mateřskou na 7 000, možná bychom si pořídili druhé dítě a koupili nové, lepší, zahraniční auto, ten leasing lehce z těch 35 800 čistého lehce utáhneme. Jednou za půl roku se nechám na chvíli zaměstnat a pak hurá znovu na ÚP. No, nějak ten měsíc vždycky přežiju…, to víte, už jsem si zvykl na svůj denní režim:
- v 10 dopoledne žena zajde pro rohlíčky do pekárny,
- po cestě mi koupí noviny (samé potěšitelné zprávy!)
- pak si chvíli hraji s dcerou a vyrazíme někam na výlet, podle počasí - do přírody, na koupaliště, na běžky, do aquaparku…
Pocity dám stranou
Jen mně občas přepadá splín a pak mne trochu mrzí, že moje dvě vysoké školy, inteligence i schopnosti nejsou využity. Nemělo by to mrzet i tu paní na Úřadu práce? Ale brzy mně to přejde, vždyť se máme tak dobře a já jsem nevděčný! Když se vrátíme z výletu, potkám občas kluky z bývalé práce a pozvu je na pivo. Jsou furt nespokojení, což nechápu. Makají a stále jim nestačí peníze. A přitom je to tak jednoduché…
Díky státe, díky vládo, miluji tuto svoji českou socialistickou zem!
Poznámka redakce:
Autor článku nám není znám. Článek, prosím, neberte jako návod k nelegálnímu podnikání a zneužívání státních sociálních podpor. Liberálové považují za přirozené, že každý z nás je odpovědným jedincem a optimalizuje svoje chování podle nastavených podmínek. Jednoduše děláme to, co se nám vyplatí. Reálněsocialistické heslo: "Kdo neokrádá stát, okrádá svoji rodinu!" má pod kůží další generace…
dokument
0 komentářů:
Okomentovat