První díl seriálu o volebních programech českých politických stran pro oblast školství jsem věnoval ČSSD. Druhý se zaměřuje na KDU-ČSL, protože jde rovněž o vládní stranu, která se již čtvrtým rokem podílí na správě této země. Co KDU-ČSL nabízí učitelům, žákům a rodičům?
KDU-ČSL je členem současné vládní koalice. Čtyři roky se podílí na správě této země společně s ČSSD a Unií svobody. Předchozí volební období přitom strávila v opozici. Až do ustavení úřednické vlády v čele s bývalým komunistou Tošovským vládla společně s ODS. KDU-ČSL v současnosti školství nespravuje, ale má možnost o něm hlasovat ve vládě a v parlamentu. Svůj volební program tedy může částečně plnit i v oblasti školství. Slovo „částečně“ jsem použil proto, že nemá ve vládě většinu. Co by KDU-ČSL děla, kdyby měla na starost školství a nemusela uzavírat koaliční kompromis, se můžeme dočíst v jejím volebním programu.
Vzdělávání pro budoucnost
V části volebního programu pojmenované Lidské zdroje uvádějí odborníci na školství z KDU-ČSL slogan, že „nejlepší investicí je investice do lidského kapitálu“. Škoda, že si toho křesťanští demokraté nevšimli již v tomto volebním období. Třeba by do vzdělávání putovalo mnohem více peněz…
Na rozdíl od ČSSD prosazuje KDU-ČSL školné na vysokých školách. Vysvětluje to slovy „změníme také vztah mezi vysokou školou a studenty, aby studenti byli „zákazníky“ vzdělávacího systému, a nikoli prosebníky“. KDU-ČSL tedy správně zjistila, že „zdroje tu jsou“ a stát dobře ví, kde je hledat – na dně peněženky daňového poplatníka i zájemce o studium. Prosazením tohoto bodu by se nestalo nic jiného, že by se Česká republika zařadila po bok ostatním členským zemím Evropské unie, kde se školné na vysokých školách obvykle platí. Ostatně již dnes musejí čeští studenti, kteří si studium na univerzitě prodloužili o více než jeden rok, nebo studují druhou vysokou školu, platit nemalé poplatky. Toto „školné“ platí deset procent českých studentů a za rok se může vyšplhat na 18 až 48 tisíc korun, a to na veřejných vysokých školách.
„Uvažované přímé platby školného na vysokých školách musí být doprovázeny systémem půjček a stipendií tak, aby žádný občan nebyl připraven o možnost získat vzdělání, ať již v ČR nebo v zahraničí,“ říká moudře KDU-ČSL. Škoda, že takové půjčky nejsou zavedeny již dnes, aby si student mohl vypůjčit na studium třeba prestižní soukromé školy, ať už v Čechách nebo v zahraničí…
Velmi mě zaujalo, že KDU-ČSL chce podporovat rozvoj podnikatelského ducha, a to „již od prvního stupně základní školy pomocí výuky základů podnikání“. To je pěkné, ale myslím si, že jde o nošení dříví do lesa, protože současné rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání si tento cíl již kladou. Najdeme ho například v poslední z klíčových kompetencí.
Ostatně celá řada věcí, kterou chce KDU-ČSL prosazovat po volbách, už je dávno připravena, schválena a uskutečněna… Takový volební program se bude plnit jedna báseň, protože ho před volbami již splnili jiní… Alespoň KDU-ČSL nedává v těchto oblastech plané sliby…
Z tohoto ranku je následující příslib: „Budeme prosazovat novou maturitní zkoušku již od školního roku 2007–08. Společná část obsahuje tři zkoušky: český jazyk a cizí jazyk jako povinné předměty, třetí jako volitelný z matematiky, občanského, přírodovědně-technického a informačně-technologického základu.“
Že žádný občanský, přírodovědně-technický ani informačně-technologický základ v současné době neexistuje, že hodinová dotace českého jazyka se na různých typech škol liší, takže na gymnáziích může být až dvojnásobná oproti učebním oborům s maturitou, že na středních odborných školách je oproti gymnáziím kvalifikovanost učitelů poloviční, nechává zřejmě politiky z KDU-ČSL chladnými. Já ale považuji za diskriminující, pokud stát chce po žácích, aby prošli jednotnou maturitou, aniž by zajistil odpovídající kvalitu výuky nebo alespoň její srovnatelný rozsah.
Ve volebním programu se sice dodává: „Podle výsledků ověřování jsme připraveni k odkladu třetí volitelné zkoušky na nezbytně nutnou dobu.“ Ale to by byl jen malý ústupek ze současného stavu. Osobně ho považuji ho za nutnost, protože kromě matematiky, češtiny a cizího jazyka dosud nevznikly ani odpovídající katalogy požadavků pro výše uvedené záhadné předměty. Nové katalogy cílových požadavků rovněž nebyly prodiskutovány učitelskou veřejností. A v neposlední řadě bychom si měli vzpomenout na CERMAT a jeho loňský průšvih s dějepisem…
V těchto souvislostech působí výrok „Úspěšné zavedení nové maturity považujeme za klíčový moment reformy.“ dost absurdně. Řada odborníků totiž tvrdí, že zavedení státní maturity před implementací rámcových vzdělávacích programů reformu minimálně ohrožuje, ale nejspíše ji zcela znemožní…
Následující programové body asi nikdy nenajdeme u žádné jiné politické strany.
„Zavedeme etickou výchovu jako doplňující předmět.“ a „…budeme prosazovat hodinu etické výchovy týdně na prvním i druhém stupni, počínaje 3. třídou.“
Náboženství je v řadě západních zemí povinnou součástí kurikula. Ve Velké Británii to byl dokonce až do poloviny 20. století jediný povinný předmět! Z osnov českých škol vymizelo po roce 1948 a už se tam zřejmě nevrátí, protože se komunistům podařilo víru navěky vymýt z našich mozků… Jako nepovinný předmět se sice náboženství v nabídce škol může objevit již dnes, ale vyučovat ho smějí jen absolventi teologických fakult. Etická výchova může vhodně zaplnit prázdno po vyškrtnutém náboženství. Její metody nejsou spjaty s náboženskou ideologií a může ji vyučovat kdokoliv. Tento bod programu považuji za důležitý. Ovšem je třeba upozornit, že etickou výchovu může škola zařadit do svého školního vzdělávacího programu již nyní, a to i jako povinný předmět. Doufejme, že to školy udělají, i když nebude KDU-ČSL ve vládě…
Velmi bych ovšem váhal se následujícím opatřením. KDU-ČSL chce totiž prosadit „zvýšení kapacity církevních škol a jejich finanční zajištění. Nepovažujeme financování církevních škol za dostatečné, a už vůbec ne za zvýhodňující. Zřizovatelé těchto škol nejsou podnikatelské subjekty ani nemají příjmy z daní, nebyly jim v restituci vráceny majetky, z nichž by mohli neziskovou činnost provozovat. Církevní školy se snaží nevybírat školné. Vzdělávání je posláním církví, vidí v něm příležitost vracet společnosti prostředky do nich vložené v podobě vzdělaných a dobře vychovaných mladých lidí. Učitelé v církevních školách si zaslouží stejné ocenění jako ve školách zřizovaných kraji či obcemi.“
Proč by měly být podporovány zrovna školy církevní, netuším. Školy by si měly být rovny, ať už je jejich zřizovatelem nebo správcem kdokoliv. V současné ekonomické situaci jsou na tom církevní školy naopak nejlépe. Soukromé školy se na 100 % státního příspěvku mohou pouze hladově dívat…
K problematice morálky se KDU-ČSL vyjadřuje ještě v jednom bodě, když usiluje o „přijetí etického kodexu učitele“. Osobně jsem zastáncem toho, aby etický kodex pedagoga vznikl, ale rozhodně by jeho geneze neměla být spjata s politikou jakékoliv strany. Etický kodex pedagoga musí přijmout samosprávný orgán typu pedagogické komory. O pedagogické komoře se však v programu KDU-ČSL nemluví, přestože by její založení bylo opravdu potřebné.
V příští koaliční vládě s KDU-ČSL se ale učitelé mohou těšit na jiné věci:
Stávající pedagogy čeká „povinné postgraduální studium a atestace učitelů“.
Budoucí učitelé se mohou očekávat následující změny: „Jsme si vědomi potřeby změnit přípravu učitelů na výkon povolání. Proto předložíme návrh zákona, který stanoví požadavky na vzdělávání pedagogů. Tyto požadavky budou odstupňované podle studijních programů pro různé stupně vzdělávání. Je zřejmé, že většina učitelů nejsou a nebudou vědci, ale mají učit a vychovávat. Zákon by měl stanovit povinnost vykonat „talentovou zkoušku“, která ověří jeho předpoklady k učitelskému povolání, dále by měl stanovit obsahové požadavky na studenta a strukturu i obsah výstupních zkoušek. Budeme usilovat o to, aby požadavky na vzdělávání učitelů odpovídaly profesním kompetencím stanoveným profesním standardem.“
Ve chvíli, kdy se blíží počet nekvalifikovaných učitelů 20 %, v některých krajích dosahuje až 44 % a na řadě škol se přehoupl přes 50 %, mi připadá požadavek postgraduálního studia a atestací učitelů jako nemístný žertík.
S tím souvisí i další programový bod. „Angličtina by měla být prvním povinným cizím jazykem, vyučovaným nejpozději od 3. třídy, podle možností již od 1. třídy.“ Že nemá angličtinu kdo učit ani dnes, zřejmě nepovažuje KDU-ČSL za závažný problém…
Programy politických stran většinou bývají velmi obecné, ale v případě KDU-ČSL tomu tak není. Svědčí o tom následující citát:
„Kromě dostupnosti techniky je předpokladem využití ICT také schopnost psát na klávesnici. Tato zdánlivá samozřejmost je dosud opomíjená. Proto navrhujeme zavést psaní na klávesnici jako součást výuky informatiky.“
Ironicky musím poznamenat, že alespoň autoři volebního programu KDU-ČSL by se měli zdokonalit v psaní na počítači. Konkrétně v oblasti formátování textu, protože zde mají velké rezervy. Stačí se podívat na originál programu vyvěšený na jejich webových stránkách…
Poslední dobrou zprávou z volebního programu KDU-ČSL je péče o úředníky. Strana usiluje o „menší počet, ale lépe placených výkonnějších úředníků ministerstva školství“. Škoda, že se zde přímo neobjevuje slovní spojení personální audit. Možná by se ukázalo, že lze propustit až polovinu úředníků MŠMT… Platy by zde tedy mohli vzrůst až o 100 procent!
Učitelů se tak vysoké navýšení platů bohužel týkat nebude. KDU-ČSL posté opakuje následující lež, která se postupně stává pravdou, alespoň pro českou veřejnost poučovanou o školství pouze médii:
„V uplynulých letech jsme se podíleli na […] významném zvyšování platů učitelů. Jde o zásadní krok směrem k upevnění jejich společenského a ekonomického postavení.“
Sliby KDU-ČSL uzavřeme obligátním příslibem z dílny ČSSD, který politickým stranám vydrží ještě několik desítek let. Je to „navýšení průměrných platů učitelů na úroveň 130 % průměrného výdělku v ČR“. KDU-ČSL ho doplnila malou obměnou: „… a zvýšení podílu motivační části platu“. Škoda, že to KDU-ČSL nestihla splnit už v roce 2002. Měla by příští volební období méně práce…
O významném navýšení rozpočtu školství, například na 6 % HDP, jak je obvyklé v zemích Evropské unie, se bohužel ve volebním programu KDU-ČSL nedočteme, takže se připravme na další čtyři roky bídy a utažených opasků, které je charakterizováno kvótami na kopírování studijních materiálů pro žáky nebo prázdnými školními knihovnami… Ostatně učitelé se na tuto skutečnost za posledních padesát let velmi dobře adaptovali a už jim nijak nevadí.
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat