Nakladatelství Velryba právě vydalo poslední díl středoškolské učebnice Kouzelné zrcadlo literatury z pera učitele Jaroslava Blažka. Žáci i jejich pedagogové tak mají k dispozici ucelenou sadu čtyř knih, které mapují literaturu od jejích počátků až po současnost. Domnívám se, že jde o vůbec nejlepší tištěnou učebnici literatury u nás, která zůstane dlouhou dobu nepřekonána.
Koncepce učebnic Jaroslava Blažka je geniálně jednoduchá. Spojit do jedné knihy čítanku i výklad, a to ze světové i české literatury. Zatímco jiní autoři nabízejí pro jeden ročník knihy čtyři, Kouzelné zrcadlo literatury tvoří pouze kniha jedna.
Spojení do jedné publikace navíc není pouze formální. Jednotlivé texty jsou funkčně propojeny a ukázky s výklady se střídají, někdy dokonce prolínají. Navíc je doplňuje velmi rozsáhlý obrazový materiál. Nedílnou součástí učebnice jsou též úkoly, tipy na četbu, náměty k zamyšlení, citace z recenzí a odborných studií nebo historické souvislosti. Závěr tvoří kratičké medailony zastoupených spisovatelů a rejstříky autorů i literárních ukázek. Poslední díl Kouzelného zrcadla literatury navíc obsahuje kapitoly Návod na sepsání školního eseje a Nobelova cena za literaturu.
Jelikož jsem o prvních třech dílech psal již dříve, soustředím se na díl čtvrtý, který nese podtitul Od železné opony k postmoderně. Mapuje tedy literaturu od roku 1945 do současnosti.
V první části knihy se Jaroslav Blažke soustředil na jednotlivé národní literatury. Kapitola Hnědý mor – šoa se zabývá reflexí holocaustu a Druhé světové války v beletrii. Následují kapitoly Italská literatura, kde je zastoupen například Umberto Eco, Beletrie v němčině (Friedrich Dürrenmatt), Anglická literatura (George Orwell), Francouzská literatura (Samuel Beckett), Americká literatura (Isaac Bahevis Singer) a Ruská literatura (Alexandr Solženicyn). Jedna z kapitol nese název Velká díla „malých“ literatur a najdeme v ní například spisovatele Gabriela Garcíu Márqueze.
Druhá část učebnice sleduje vývoj české literatury po roce 1945. Kapitola Záblesk svobody mapuje krátké období do roku 1948, následují kapitoly Rudé temno (50. léta), Blýskání na časy (60. léta), Abnormální normalizace (70. a 80. léta) a Postkomunistická postmoderna (90. léta).
Poslední část knihy se zaměřuje na tvorbu dvou stálic české literatury – Jaroslava Seiferta a Bohumila Hrabala.
Dalo by se říci, že jde o velmi tradiční rozvržení „učiva“. Při prvním prolistování ale zjistíme, že autor klade důraz na zcela jiné autory, než bývá zvykem. Odvážím se tvrdit, že s některými jmény se zde učitelé setkají poprvé. Jiná jména zase marně hledají. Podobný přístup si Jaroslav Blažke vyzkoušel již v předchozích dílech své učebnice, ve čtvrtém byl ale nejodvážnější.
Mnohým učitelům to může udělat vrásky na čele. Blažkovy učebnice totiž nelze jednoduše „zkonzumovat“ a stránku za stránkou se žáky „probrat“. Nabízejí učitelům i žákům především inspiraci. Čtenář se nejdříve zakouká do spousty obrázků. Následně se začte do ukázek. A pokud ho některé zaujmou, může si rovnou přečíst autorovy komentáře, nebo citáty z interpretací literárních teoretiků, kritiků a historiků. Pro tvořivého učitele je tedy tato učebnice pokladem, zatímco netvořivý si s ní nemusí vědět rady…
Tvůrčí pedagog rovněž mávne rukou nad tím, že se v učebnici pouze mihnou beatnici nebo experimentální básníci. Dokáže si jejich díla sehnat jinde a žáky o uvedené proudy v literární tvorbě rozhodně neošidí.
Kouzelné zrcadlo literatury je zkrátka učebnice vyšší generace, jak je zvykem říkat v případě počítačů.
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat