Rozvoj přírodních věd a především techniky zvyšuje tlak na všechny systémy vzdělávání. Narůstá množství poznatků, které potřebují učitelé a především jejich žáci zvládnout. Naproti tomu nelze zvyšovat počet hodin výuky. Jediným možným řešením této situace je zefektivnit výuku. Je proto nutné modernizovat jak obsah, tak i metody výuky. Její obsah je uveden v dosud platných osnovách. Tyto mají být nahrazeny Rámcovými vzdělávacími programy (RVP), které pro jednotlivé stupně škol zpracoval Výzkumný ústav pedagogický (VÚP). Na jejich základě mají jednotlivé školy zpracovat vlastní Školní vzdělávací programy (ŠVP), podle kterých, již v září 2007, musejí, zákonitě, učit, minimálně v 1. až 6. ročníku.
Modernizovaný obsah výuky jsem v RVP VÚP nenašel. Je zřejmé, že modernizace obsahu i metod výuky bude úkolem škol a především jejich pedagogů.
Převládá názor, že práce učitelů není dostatečně finančně hodnocena, že dokonce „pracují zadarmo“. S tím nesouhlasím. Dovolím si rozdělit učitele na dvě skupiny: Do jedné bych zařadil ty, kteří „pouze učí“, do druhé ty, kteří, bez ohledu na čas, přemýšlí jak efektivněji učit. Pokud porovnáme obě skupiny mezi sebou, pak souhlasím, že učitelé z druhé skupiny „pracují téměř zadarmo“.
Přesvědčit učitele, aby změnil své myšlení, je až nadlidský úkol. Závěry současné psychologie jednoznačně udávají: „Neexistuje vnější motivace, která by pohnula člověkem ke změnám. Pokud lidé mění své zažité postoje a jednání, je to vždy vyvoláno vnitřními motivačními silami, které jsou u každého z nás rozsáhle jiné.“
Vrátím se k dosud platným osnovám. Jsou, v současnosti, obsahově i časově příliš náročné. Jejich nedostatkem je také „nedotažení“ výuky do její konečné fáze, tj. k návykům. Jedním z možných řešení je spojování odborné problematiky do jednoho celku. Jako běžný příklad uvádím výuku v autoškole, která integruje vědomosti (z konstrukce vozu), dovednosti (získané např. na automobilovém trenažéru) a návyky (jízda ve skutečném provozu). Podobně lze spojovat odbornou problematiku fyziky a matematiky.
Vrátím se k druhému požadavku modernizace výuky, tj. modernizaci jejích metod.
Pokusím se vyjít z praxe. V dnešní době má mobil téměř každý. Pro zvládnutí jeho obsluhy je k němu dodáván manuál (dříve návod k obsluze). Proto, že mobily postupně integrují více funkcí (např. fotoaparátu, videopřehrávače, hudebního nosiče atd.), nároky na manuály postupně narůstají. Máme-li např.odeslat textovou zprávu (SMS), musíme, postupně, krok po kroku, provést řadu elementárních pracovních operací a to postupným „kliknutím“, s bezprostřední reakcí mobilu na každou z nich.
Dovolím si charakterizovat tyto pracovní operace jako elementární psychomotorické (EPM) proto, že jsou nejen pracovní, ale i psychicky zdůvodněné. Podobně, krokově, obsluhujeme i další spotřební elektroniku i počítače. Dovolím si tvrdit, že náš běžný život je také řešen „krokově“. Vždyť ani dítě neumí ihned pít, jíst, chodit mluvit. Nabízí se možnost: krokového řešení nejen výuky praxe, ale i teorie.
Pokud při výuce využijeme populárně-vědecký film, během jeho asi 20min. promítnutí dynamický děj žáci nezvládnou. Z jednoho takového filmu jsem si každou scénku obrazově i zvukově zaznamenal a didakticky, krok po kroku, celý film zpracoval Kroky na sebe navazovaly vstupem i výstupem, zvládnutí odborné náplně elementární psychické operace (EP) bylo ověřováno otázkou se třemi variantami odpovědí a žákovo řešení bylo ihned vyhodnoceno.
Takto jsem didakticky zpracoval 12 filmů z elektroniky, které, spolu s krokově zpracovanými texty, byly použity k přípravě odborníků v naší, dřívější, republice.
Efektivitu takto krokově řešené výuky teorie prokázal pedagogický experiment na dvou skupinách žáků. Jedna experimentální, druhá s běžně prováděnou výukou. Probíhal v průběhu 4x2 výukové hodiny na téma „polovodiče“ a dosažené výsledky vyzněly jako statisticky významné ve prospěch experimentální skupiny.
Zajímavé bylo, že někteří žáci s dřívějším nízkým hodnocením vykázali podstatné zlepšení, které zdůvodnili tím, že ztratili nedůvěru k sobě a přestali se obávat posměchu v případě veřejně nesprávné odpovědi.
Krokově řešenou výuku teorie i praxe pokládám za jedno z možných řešení požadavku na modernizaci výuky, za její modernizovanou didaktickou technologii. Toto řešení splňuje převážnou část požadavků jakými jsou : žáka je třeba motivovat problémem, otázkou, učení se proto musí změnit v sérii otázek a odpovědí, odpověď žáka musí být samostatně vytvořená nebo vybraná, musí být bezprostřední, pro jeho kladnou motivaci musí převažovat správné řešení. Tyto požadavky tvoří, dohromady, jednu z hlavních podmínek efektivního učení, známou jako princip zpevnění.
Krokové řešení výuky teorie i praxe považuji za jednu z možných variant její efektivní didaktické technologie. Uvedený příklad ukazuje jak je náročná práce učitelů, tedy těch, kteří, jak jsem již uvedl „ bez ohledu na čas přemýšlí, jak efektivněji učit.“ Především k nim by měla směřovat převážná část investic vkládaných do školství. Pokud se někdo domnívá, že učitelé mohou být nahrazeni technickými prostředky, nemá pravdu. Jedině, pokud splňují svojí programovou náplní výše uvedené požadavky, mohou učitele zastoupit, ale pouze v té fázi výuky, kterou jim přidělí.
Příspěvek převzat ze serveru Britské listy.
Augusta František
0 komentářů:
Okomentovat