Již jen dny nás dělí od pololetního hodnocení. Na školách se v těchto dnech projevuje zvláštní druh šílenství – pololetní klasifikační kolotoč. Všechno to dělá dojem, jako by předcházející měsíce vyučování vůbec nebyly. O pololetní známce na vysvědčení rozhodne právě a jen těchto několik dní před klasifikační konferencí. Žákům je zdůrazňováno, že právě toto poslední zkoušení, pololetní písemná práce je ta nejdůležitější a rozhodující.
Neuznávám popsaný způsob školního režimu. Hodnocení práce žáka, vyjádřené v pololetní klasifikaci, je přece výsledkem jeho několikaměsíční snahy a zájmu. Není možné je stavět na jediné, údajně rozhodující zkoušce. Takový způsob je stresující nejen pro žáky, ale stejně zhoubně působí i na učitele. Od září bylo hodně času nejen na výuku, ale i na průběžné a solidní hodnocení žáků. Pololetní známka by měla být obrazem jeho celkové práce v průběhu celého pololetí. Nemůže být postavena na jeho obrazu v několika posledních vyučovacích hodinách pololetí. Takový způsob hodnocení vede žáky spoléhat na stresující situaci klasifikačního období a snažit se v ní učitele natlačit, opakovanými požadavky na přezkoušení do známky, která neodpovídá stupni znalostí a výsledkům jeho práce v průběhu předcházejících měsíců školního roku.
Zvlášť nesmyslný se mi jeví systém povinných čtvrtletních písemných zkoušek, vyžadovaný v hlavních předmětech. Práce se na roky ukládají v ředitelně jako doklad učitelovy práce a schopností žáků, kontrolovaný inspektory při návštěvě školy. Tyto nadirigované zkoušky vůbec nezapadají do systému výuky. Už proto, že se časově nekryjí s aktuálně probíranými kapitolami učiva. Jsou vynucené a přispívají nemalou měrou k napjaté atmosféře závěru pololetí. Nutí žáky vracet se k rozsáhlým blokům učiva bez návaznosti na vyučovanou látku. Jejich zadání, sepsání a oprava je pro učitele i žáky promrhaným časem. Také jejich výsledky jen chabě a nepřesně vypovídají o vědomostech a dovednostech žáka. Těším se, že v nově tvořených školních programech se nad touto zavedenou praxí společně zamyslíme a pokusíme se ji změnit.
Podobně působí různá pololetní zkoušení, přímo navazující na povinnost stanovit konečné známky učitelem. Oč lepší by bylo na konci pololetí rozvážné ohlédnutí za probranou látkou, připomenutí nových souvislostí, které se vytvořily probráním uceleného útvaru učiva a jeho zařazení do systému poznatků získaných i v jiných vyučovacích předmětech. Bez stresu a hrozby klasifikace, která přináší žákům i učiteli pouze krátkodobý a pomíjivý efekt. Přál bych si, aby tato má úvaha vedla alespoň některé učitele k zamyšlení nad touto zažitou praxí a hledání způsobů, jak atmosféru posledních dní pololetí školního roku změnit.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat