V poslední době se s pojmem šikanování často setkáváme, a to zejména v médiích. Používání slova šikanování pro všechno a v jakékoliv souvislosti však vede ke zmatení jazyků.
Ve světě je školní šikanování chápáno jako asymetrická agrese mezi dětmi samotnými. Za šikanování tedy nepovažujeme ostatní typy školního násilí, jako je například zneužívání moci učitelem, násilí žáků vůči pedagogům (syndrom týraného učitele, střelba ve škole apod.), násilí mezi dospělými pracovníky (mobbing, bossing, stuffing), násilí rodičů vůči pedagogům a naopak.
Mnoho lidí se domnívá, že šikanováním se označuje pouze nejbrutálnější fyzické násilí. Tomuto zkreslení podléhají často i všichni přímí i nepřímí účastníci šikany. Nejsmutněji to na mě působí u samotných obětí. Ilustruji to na případu, který jsem nazval Volání o pomoc.
Volání o pomoc
Při návštěvě jedné soukromé školy jsem zaslechl sténavé volání o pomoc. Nechtěl jsem tomu věřit. Zastavil jsem se a poslouchal. Skutečně, někdo zoufale křičel z nedaleké třídy o pomoc. Vstoupil jsem dovnitř a vidím, jak tři kluci masakrují dívku schoulenou na zemi. Vzal jsem nešťastnici za ruku a vyvedl ji ven. Sedli jsme si do volné místnosti a chvíli jenom mlčeli. Potom jsme si začali povídat a povídali jsme si dlouho. Po rozhovoru s dalšími oběťmi a svědky jsem si udělal jasno, co se za dveřmi třídy dělo. A nejen to, složil jsem si obraz šikany, která byla pro pedagogy zatím neviditelná.
Psaní diktátu skončilo dřív a kantorka odešla. Do velké přestávky zbývalo 10 minut. To bylo celkem 30 minut blahodárného volna. Tři kluci, Karel, Jirka a Robert, nelenili a rozehráli jednu z mnoha oblíbených her. Přišli k Haně, podrazili jí židli a ona spadla jako hnilička. Následovala salva smíchu. Dva ji popadli a odvlekli k velkému oknu. Třetí z nich ho otevřel dokořán. Cloumali s ní a vyhrožovali, že ji vyhodí z okna. Chechtali se a trojhlasně volali: "Budeš dělat letadlo." Potom s ní smýkli na zem. Znehybnili ji a různě mačkali. Hanka vypověděla: "Řvala jsem. Křičela jsem o pomoc. Zacpávali mi pusu, až jsem se dusila. Trvalo to dlouho, alespoň deset minut."
Toto násilí není ojedinělé. Podobné "hry" probíhají každou přestávku, vždy když je příležitost. Často i venku a někdy "subtilně" i při vyučování.
Pohled na "legrace" z perspektivy obětí
Martina:
"To co dělali Haně, dělají skoro každou přestávku. Vyberou si oběť. Je to jedno, zda je to holka nebo kluk. Z kluků je to Jonáš. Vybíjejí si energii, mají rozkoš z toho, jak jsme rozčílený." … "Tři kluci nás zvedají a mačkají. Bolí to. Úplně mě to vytáčí k nepříčetnosti. Doma mám z toho celý den zkaženou náladu. Asi dvakrát jsme se vzbouřily. Pak to bylo ještě horší. Ti tři šli na jednu holku a byli ještě tvrdší. Nikdo nepomůže. Všichni mají strach. Je to divný." … "Neznají meze! Mají zapalovače a opalují jimi chloupky u oblečení. Někdy spálí hodně. Nebo škrtají u vlasů a upalují je. Je z toho smrad."
Darina:
"Celý den sedíme a nemůžeme změnit polohu. Ti tři se strašně nudí. Někdy jim rupne v hlavě, někoho obklopí a začnou ho trápit. Nedávno Haně zalepili pusu izolepou, svázali jí ruce mikinou a tahali ji za vlasy. Dívčích obětí je několik. Z kluků ubližují hlavně Jonášovi. Když je nebaví výklad, házejí po něm šlupky a odpadky. Nebo o přestávkách po něm házejí křídy, ale tvrdý rány."
Iveta:
"Mučení Hany je blbý. Ale nemohu jí pomoci, odnesla bych to. Musím s Karlem vycházet dobře. Já to musím držet v sobě. Bojím se ho, on je schopen něco udělat. Zeptala jsem se ho, jestli by někoho zabil. Prý jo."
Zajímavé bylo, že oběti popřely, že by se jednalo o šikanování. Chápaly to nanejvýš jako "divný a blbý srandy". Například Martina se vyjádřila následovně: "Někdy to není špatný. Občas se zasmějeme. Stane se, že to opadne a bavíme se spolu. Někdy nám něco koupí." Terapeut k tomu poznamenal: "Opravdu?" Martina pokračovala: "No oni nás posílají na nákup. Dneska jsem řekla Robertovi, jestli by mi něco koupil, ale odpověděl:´Kup si to sama.`"
Zkrátka oběti se hluboce mýlily, byla to šikana, a to na hraně počátečního a pokročilého stadia. Navíc měla tato šikana sexuální zabarvení. Chlapci se vzrušovali strachem a sténáním děvčat. Lze říci, že se do budoucnosti vehementně připravovali na kriminální dráhu násilné trestné činnosti, včetně znásilnění.
Michal Kovář
0 komentářů:
Okomentovat