Stodolarový notebook má už známého tchajwanského výrobce, který by měl do konce letošního roku vyrobit první miliony počítačů v programu One Laptop per Child. Vývoj jde ale nezadržitelně dál a objevují se další a další vize a nápady, z nichž jsou sice některé možná pro „postindoší“ české školské informatiky příliš fantaskní, ale z technologického pohledu ne nereálné.
Před rokem Nicholas Negroponte, vedoucí a zakladatel MIT Media Labs, oznámil svůj záměr za spolupráce významných výrobců AMD, Google, Motorola, Samsung, Red Hat, Brightstar, Nortel a mediální firmy News Corp vyrábět ve stamilionových počtech levné notebooky s cenou pod 100 dolarů a v polovině loňského prosince byla již vybrána jako výrobce tchajwanská společnost Quanta Computer Inc.. Výroba první série 5-15 milionů kusů by se měla rozjet do konce roku 2006 a prvními příjemci by měly být Argentina, Čína, Indie, Brazílie, Egypt, Nigérie a Thajsko. Vývoj technologií je ale velmi rychlý a zdá se, že řada do nedávna nepředstavitelných návrhů má možná k výrobě rovněž blízko.
Zkusme si ale nejdříve malou historickou rekapitulaci již téměř pětadvacetiletého vývoje osobních počítačů, vycházejících z řady IBM PC z roku 1981. Na počátku byly PC zpravidla bez pevného disku s kapacitou operační paměti 128-256 kB a disketovými mechanikami 160-360 kB. Po deseti letech vývoje bylo standardem PC-AT s 1 MB RAM a 40MB pevným diskem, frekvence procesoru přitom vzrostla z původních 4,77 MHz na 12-16 MHz.. Po dalších deseti letech operační paměť vzrostla na 32-128 MB, kapacita pevných disků se dostala do řádu gigabytů a frekvence procesorů se blížila k 1 GHz, dnešní běžný nový počítač má pak 256-512 MB RAM, disky s kapacitou v řádu stovek GB a frekvenci procesoru někde mezi 1,5-4 GHz. Přenosné počítače nemají parametry o mnoho nižší a kapesní počítače (PDA) a dokonce i mobilní telefony mají dnes parametry osobních počítačů z doby před deseti i méně lety!
Jednou věcí je výkon a druhou penetrace: osobní počítač je již běžným vybavením domácnosti. Moje aktuální zkušenost s žáky 9. třídy na základní škole v šestitisícovém městečku je jasná, prakticky všichni mají doma počítač a zhruba polovina svůj vlastní či spolu se sourozenci. Není divu, cena repasovaného počítače třídy 500 MHz s monitorem je nyní již v rozmezí 2-4000 Kč, 3-4leté kompletní PC s 1 GHz procesorem (tedy kategorie „Indoš“) se dá koupit za zhruba dvojnásobek. Počítače jsou nabízeny i v supermarketech a také na splátky, prodává se stále více notebooků, jejichž cena klesla hluboko pod 20000 Kč. V domácnostech se objevuje nová generace digitálních videorekordérů s DVD „vypalovačkami“ nebo pevnými disky a pochopitelně nejrůznější přehrávače MP3. Nesmíme zapomenout ani na nejrůznější herní konsole, které mají stále častěji řadu dalších neherních funkcí. Trvalé připojení k Internetu je i u nás již dostupné pro většinu populace a přestože je „vysokorychlostní“ spíše jen v reklamách, nelegální stahování hudby či filmů je u teenagerů běžné. O práci s webem nemluvě.
Dalším fenoménem posledních let jsou mobilní telefony, které byly uvedeny na český trh před necelými deseti lety v létě 2006. Dnes počet mobilů převyšuje počet obyvatel. Jestliže jsem mobily před pár lety označoval za nejrozšířenější znakové terminály, dnešní běžné modely umožňují připojení k Internetu a práci s WWW i s e-maily nebo třeba s ICQ. Když si můj mladší synek před rokem koupil mobil s 256MB paměťovou kartou a přehrávačem MP3 a videa, bral jsem to jako drahý výstřelek, ale podobný mobil jsem nyní získal od Oskar-Vodafone jako dlouholetý zákazník v rámci akce za pouhých 77 Kč. Stále populárnější jsou kombinace mobilů s PDA, takzvané smartphone, kterých se vyrábí stále více a zřejmě PDA zcela vytlačí. Jejich procesory již pracují s frekvencí nad 500MHz, paměť je rozšiřitelná do řádu GB a jejich obrazovky se od rozlišení 160x160 bodu (jaké má můj letitý Handspring) či QVGA (320x160) dostávají na pécéčkové rozlišení VGA. Kromě připojení pomocí GPRS je u nich zcela běžné Bluetooth nebo Wi-Fi. Ceny špičkových modelů jsou sice na úrovni nejlevnějších notebooků, ale pokles cen je často o polovinu během půl roku po jejich uvedení na trh (to je trend snad u všech novinek v ICT).
Software i služby pochopitelně s hardware drží krok. Grafické uživatelské rozhraní mobilů i PDA pracuje podobně jako u PC, ovládání je běžné pomocí joysticku a funkčních kláves nebo i perem na dotykovém displayi. Stále častěji je v PDA i v mobilech kromě „malých“ operačních systémů používán MS Windows CE nebo Linux a to umožňuje masivnější portaci aplikací. Interpret Javy, umožňující rovněž snadný převod aplikací, je v mobilech už běžný dlouho, a her a dalších aplikací existují již tisíce či desetitisíce. Díky stále se zvyšujícímu výkonu mobilů nastupují i 3D hry… Internetové služby pro PDA a mobily se od dob počátků technologie WAP mohutně rozšířily, obvyklé je mobilní elektronické bankovnictví, řada serverů PDA a mobily přímo podporuje (Google a Gmail v mém mobilu jsou velmi příjemné). Nebo z jiného soudku: nabídka stahování hudby pro přehrávače Apple iPod změnila téměř doslova trh hudebních nosičů v USA. A ve výčtu bych mohl samozřejmě dlouho pokračovat. Důležitá je pochopitelně standardizace, u internetových aplikací (ani jinde) to snad ani jinak nepůjde. Se standardizací jde ruku v ruce odklon od proprietárních řešení, ať u hardware nebo u software. Podotýkám, že tento odklon spolu se zvyšováním objemu výroby rapidně snižuje ceny.
Jestliže předpokládám, že stodolarový notebook může v krátké době (možná do dvou či tří let) změnit situaci na trhu i ve vybavení škol ve světě, je třeba již nyní uvažovat o další budoucnosti. Ale vraťme se ještě zpátky na českou pevnou školní zem a k SIPVZ. V letech 2006-2010 mají české základní a střední školy podle předloňského vládního usnesení dostat státní dotace na pořízení a provoz ICT v objemu zhruba 4 miliardy Kč, tedy zhruba 750 Kč na žáka a rok. K tomu má přibýt letos 30% (jen u hardware) a v letech 2007-2010 50% spoluúčast zřizovatelů, což znamená dalších zhruba 1200-1300 Kč na žáka. Pokud budeme uvažovat v cenových dimenzích stodolarového notebooku, je to relativně dost. Letos a v příštím roce ale školy budou obtížně zvládat zřejmě již nutný a neodkladný přechod od vzbavov8n9 počítačových učeben, které stále hodně informatiků i ředitelů považuje za jedinou cestu využití ICT ve škole, k aplikaci ICT v běžných třídách. Kromě počítačů jsou v těchto třídách potřebné rozvody LAN, dataprojektory a snad už i stále ještě poměrně drahé interaktivní tabule. Z tohoto pohledu je plánovaný objem více než nedostatečný. O to více je ale třeba zamezit zbytečnému plýtvání, kterého již v SIPVZ bylo víc než dost.
Jako závěrečnou upoutávku na zítřejší pokračování jsem vybral dva obrázky, na prvním je reálné zařízení, dostupné i na českém trhu, které považuji za určitou předzvěst možné cesty, a na druhém je jedna zajímavá vize tenkého klienta o velikosti kreditní karty s dotykovým displayem.
Jan Wagner
0 comments:
Post a Comment