V minulém článku jsme zmínili další vývoj projektu stodolarového notebooku a zrekapitulovali čtvrtstoletí od zahájení výroby PC v dnešní podobě. Vývoj non-PC zařízení ale jde nezadržitelně dál a objevují se stále nové vize a nápady. Jak jsme si například představovali školní počítače před pěti letech a jak by mohly vypadat v nejbližší době?
Výroba počítačů navržených speciálně pro školní potřeby byla běžná v 8bitové éře. I i nás „vyrostla“ jedna generace programátorů a dnešních ICT profesionálů na IQ151, Zbrojováčcích, Didakticích či dalších, dnes už jen sběratelských exemplářích. Samozřejmě, pokud pomineme ZX Spectrum či Commodore 64 nebo Amiga, které se často i pašovaly zpoza „železné opony“. V USA se do škol dostávaly před lety i speciální verze počítačů Apple Macintosh (dokonce i starší IIGS), ve Velké Británii to byly počítače Acorn, před deseti až patnácti lety se ale už dodávaly do učeben často i u nás bezdiskové PC se servery s OS Novell. Od poloviny devadesátých let převažuje ve školách běžná „monokultura“ PC, které díky omezeným finančním zdrojům a i tehdejším cenám, byly a jsou většinou z kategorie low-end. A zároveň se díky stále se zkracujícím cyklům obměny PC ve firemním sektoru rozrostl obchod s repasovanými počítači. V řadě států, včetně těch nejbohatších, pak specializované agentury zajišťují tranfer PC vyřazených z státních úřadů nebo od dárců do škol, často i v jiných státech. S těmito agenturami často spolupracují i velcí výrobci PC nebo komponent, jako například Intel nebo Dell. Koncem roku 2000 bylo založení podobné agentury či vytvoření podobného mechanismu v ČR navrhnuto tehdejšímu ministrovi školství Eduardu Zemanovi, který místo odpovědi popřál navrhovatelům ústy tiskové mluvčí hezký nový rok.
Dovolím si ještě odbočku k repasovaným počítačům: cyklus obměny PC se dostal do intervalu 3-4 let, takže nyní se z firem či úřadů běžně vyřazují PC s procesory Intel Pentium III 667 MHz-1 GHz, tedy prakticky stejné výkonnostní kategorie, jaké byly dodávány v projektu Internet do škol. Z velkých korporací i státních úřadů pak jde zpravidla o značkové počítače, které po dobu provozu měly obvykle špičkový servis, jsou vyřazovány nyní i s CRT 17“ monitory a mají obvykle standardní konfiguraci s CD-ROM, FDD, 10-20GB pevnými disky, 100Mbps LAN kartami, integrovanou grafikou a samozřejmě s OEM MS Windows. Nad takovýmito počítači sice dnešní „gamesníci“ ohrnou nos, ale pro školy, kde jsou často PC i o 3 až 5 let starší (někdy i více, v některých školách jsou v provozu i zmíněné LAN s bezdiskovými PC 386), jsou víc než dostatečné. Cena takovýchto repasovaných PC na běžném trhu je přitom i hluboko pod 5000 Kč s DPH. Ale vraťme se k „ideálním“ školním počítačům.
Před více než pěti lety se po oznámení záměru SIPVZ rozběhla na řadě serverů i mezi odborníky ve firmách diskuse o vhodném počítači pro české školy. Bral se v úvahu požadavek na nízkou cenu, universálnost a rovněž i na tehdejší relativně nízkou vybavenost domácností počítači i dostupností připojení k Internetu. Vzhledem k tomu, že se předpokládal nákup zhruba 50000 počítačů v relativně krátké době a poté i další doplňování vybavení škol, navrhovaly se i nejrůznější atypické stroje, často i pod vlivem analogických projektů jinde ve světě. Některé tehdy zmiňované a z dnešního pohledu úsměvné návrhy se pokusím připomenout:
-
Tenký klient s integrovaným modemem a výstupem i na TV, který by si mohl případně žák nebo učitel půjčit domů.
-
PC vestavěné do klávesnice ve stylu Amiga 500 nebo Atari 520ST (takové PC bude předváděno jako novinka i na letošním veletrhu CES), opět s modemem, možným výstupem na TV a možností zápůjčky domů.
-
Notebook bez LCD displaye, které byly v té době drahé (zvažoval se ale i výrazně levnější černobílý LCD display), a bez akumulátoru. Paradoxně takovéto počítače vzápětí dodávala firma ECS, pro verzi s LCD displayem se pak používalo označení desknote a vyráběl je například i UMAX.
U všech takovýchto počítačů se předpokládalo maximální využití výměnných periférií s rozhraním USB (CD/DVD-ROM, vypalovačky, TV tuner apod.).
Musím také v této souvislosti připomenou marnou snahu poslance a později i ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, který se snažil prosadit zákon o daňových úlevách na nákup osobního počítače do domácnosti či pro připojení domácnosti k Internetu. Bohužel jeho návrh byl administrativě náročný, politicky neprůchodný a z reálného pohledu nesmyslný (i když dobře míněný). Alternativní návrh na zavedení 5% snížené sazby DPH pro IT díly i komplety, který bylo možné rychle a efektivně realizovat jen vyhláškou ministerstva financí, bohužel do poslední chvíle před naším vstupem do EU ignoroval. Snížená sazba DPH by přitom pomohla nejen domácnostem, ale i školám!
Konec ale vzpomínání a věnujme se budoucnosti. Takže zkusme si definovat některé možné alternativy z celého košatého stromu počítačového života:
-
Jednoduchý stodolarový notebook dle konceptu MIT bez jakýchkoli točivých mechanik s WiFi, případně jeho alternativy bez akumulátoru nebo naopak s DVD mechanikou či s GPRS/CDMA/EDGE (ale tyto doplňky mohou být připojeny via USB).
-
Tablet ultratenký klient: tento koncept All-in-One Card ve velikosti kreditní karty byl nedávno publikovaný na blogu Chandana, patřícího k Sun Security Coordination týmu (sám se nazývající jako CEP - Chief Executive Prankster - šprýmař). Díky novým technologiím dotykových LCD displayů by ale mohl mít formát možná až A5-A4 při relativně nízké ceně. Opět se předpokládá WiFi, GPRS, Bluetooth, ale také solární články a další finesy. Pokud budete chtít vidět obrazovku na normálním monitoru či na TV, postačí takovéhoto klienta zasunout do speciální čtečky, která se již postará o přenos obrazu. Koncept je inspirován i ultratenkými klienty Sun Ray a jeho autor
-
Tablet jako sešit, kombinovaný s ovladačem interaktivní tabule, případně PC, PDA nebo i nové generace mobilu. Podobná konstrukce bez displaye (nebo jen malým pomocným či jen černobílým) by mohla navazovat na zajímavý produkt Digimemo A501, jehož obrázek byl na konci minulého dílu. Opět by mohlo jít o kombinaci tabletu, tentokrát s vlastní pamětí a s WiFi nebo Bluetooth.
První varianta tabletu, ultratenkého klienta s dotykovým LCD displayem, vypadá možná příliš fantasticky, ale pro zobrazení vzdálené plochy na serveru není třeba nijak závratného výkonu procesoru a ani nijak velkou přenosovou rychlost. A pokud si uvědomíme, že dekódování MP3 nebo videa zvládnou i mobily… Druhá varianta tabletu by v učebnách s dataprojektory a případně i interaktivními tabulemi možná pro žáky stačila, ostatně kam by se mohla dostat jejich cena, že by i pod 50 dolarů?
Takže co vy na to, případně jaké jsou vaše představy?
Jan Wagner
0 comments:
Post a Comment