První díl cyklu článků byl věnován projektu Koordinátor. Tento projekt je postaven na tradiční formě DVPP, která spočívá v tom, že z každé školy je proškolen jeden nebo dva učitelé v konkrétní oblasti. Další šíření informací a dovedností, které si na kurzu osvojili, zůstává na jejich bedrech. Podobných kurzů existuje celá řada a organizuje je jak NIDV, tak nová pedagogická centra, která si zřídily v loňském roce kraje. Na rozdíl od šestidenního kurzu Koordinátor bývají tyto semináře kratší, většinou odpolední, a mají podobu přednášky nebo diskuze. Sami účastnící si toho mnoho vyzkoušet nestihnou.
Alternativou k podobným vzdělávacím akcím jsou kurzy přímo na školách, kdy se školí celé pedagogické sbory, nebo alespoň většina učitelů. I v rámci projektu Koordinátor vznikl malý podprojekt Akce na zakázku, kdy NIDV nabízí školám třídenní školení pro celou sborovnu na jedno z vybraných témat, která se vztahují k ŠVP a RVP. I tato školení jsou zdarma, ale plánuje se jich pouze 100 na celou republiku! Lucie Holacká uvádí v Učitelských novinách č.45, že školy budou vybírány na základě „motivačního dopisu“. Ostatní si budou muset školení zaplatit. Myslím si, že daleko efektivnějším způsobem výběru stovky šťastných škol by bylo losování.
Kurzy Kritického myšlení
Kurzy pro celou sborovnu nabízí též občanské sdružení Kritické myšlení (www.kritickemysleni.cz). K ŠVP a RVP se vztahují především dva cykly seminářů - 3 x PRO tvorbu ŠVP a Jak na školní kurikulum (Vývojový program pro školní sbory). První z nich je akreditován na 32 hodin, druhý na 80 hodin. Jde tedy o kurzy velmi rozsáhlé a obsáhlé.
Kurzy Kritického myšlení vycházejí z mezinárodního inovativního programu RWCT (Čtením a psaním ke kritickému myšlení). Jde o promyšlený reformní projekt, který využívá zkušeností z alternativních škol i nejnovějších psychologických a pedagogických výzkumů. Jeho základem je pedagogický konstruktivismus a činnostně orientovaná výuka.
Již v prvním díle jsem zmínil, že lektoři Kritického myšlení měli zásadní podíl na podobě projektu Koordinátor. Dokonce bych řekl, že ho po metodické stránce zachránili. Zatímco v projektu Koordinátor museli přijmout určitý kompromis mezi představou svou, NIDV a dalších tvůrců kurzu, vlastní kurzy již mohou plně vystavět na osvědčených aktivitách a efektivních činnostech.
Základem těchto kurzů je intenzivní zapojení účastníků do rozmanitých aktivit, které začínají evokací a končí reflexí. Učitelé si tak sami na sobě vyzkouší metody a vyučovací strategie, které pak mohou používat nejen při tvorbě ŠVP, ale především v konkrétních hodinách. Program tedy nesměřuje jen k tvorbě ŠVP, ale především k zavedení inovativních prvků do vzdělávání na dané škole.
Protože jsou vzděláváni všichni učitelé zároveň, nemůže docházet k syndromu „tiché pošty“, kterým citelně trpí projekt Koordinátor. Kritické myšlení také disponuje velmi kvalitními a zkušenými lektory, což se o všech lektorech projektu Koordinátor říci nedá. Tato školení jsou tedy velmi kvalitní a efektivní.
Nevýhodou kurzů kritického myšlení je, že jsou časově velmi náročné. Když se celá sborovna školí, nemůže samozřejmě probíhat výuka. Učitelé tedy musejí obětovat 32 až 80 hodin ze svého volného času!
Kritické myšlení má také velmi málo lektorů, takže školení může být nabídnuto pouze minimálnímu počtu škol. Ne každá škola ale na školení dosáhne. Lektoři si školy pečlivě vybírají a rozhodně by nešli na žádnou školu, kde většina učitelů o RVP a ŠVP nic neví, nebo se na reformu dívají negativně. Většinou se požaduje, aby alespoň minimum pedagogů již prošlo nějakým inovativním kurzem, nejlépe z dílny Kritického myšlení.
Je třeba si také uvědomit, že Kritické myšlení je pouze jedním z mnoha inovativních proudů ve vzdělávání, i když se v Čechách velmi intenzivně rozvíjí, především zásluhou populárního Ondřeje Hausenblase, mediální hvězdy našeho školství. Ne každému také musí tento pohled na pedagogickou práci vyhovovat.
Dostáváme se k asi nejproblematičtějšímu místu, a to k cenám kurzů. Na stránkách Kritického myšlení se dočteme, že 80 hodinový kurz pro sborovnu v počtu 24 učitelů stojí 42.000 korun. Pokud je učitelů více, školí je dva lektoři a cena se vyšplhá na 58.800 korun. Ředitel si musí sám rozvážit, zda se mu tato investice vyplatí.
Upozorňuji, že za oněch bezmála 60.000 škola nedostane hotový ŠVP, ten si bude muset sama vytvořit. Učitelé se pouze naučí používat nástroje, které mohou využít nejen při tvorbě vlastního ŠVP, ale také v každodenní výuce.
Pokud cenu 42.000 až 58.800 rozpočítáme, vychází 525 až 735 korun na hodinu. Cena na jednoho učitele je při počtu 24 pedagogů v prvním případě 1750 korun. Možná by si tuto částku mohl každý učitel uhradit sám s tím, že ji vezme jako investici do svého sebevzdělávání a profesního i osobnostního růstu. Původně astronomická částka se při posouzení poměru ceny a kvality rozhodně nezdá jako nadsazená. V krajském pedagogickém centru byste za jeden celodenní seminář zaplatili 500 korun a ještě musíte počítat s penězi za suplování. Desetidenní seminář (osmdesát hodin děleno osmi) za 1750 rozhodně není špatná cena.
Jaké by byly náklady na tento projekt, kdyby se do něj zapojilo 2400 škol jako v projektu Koordinátor? Minimálně sto milionů osm set tisíc korun. Tedy přibližně dvakrát více, ale proškoleno by bylo 24krát více učitelů!
Na rozdíl od projektu Koordinátor zůstává většina z investovaných peněz ve školství. Občanská sdružení netvoří zisk a veškeré příjmy musí investovat do svého rozvoje. V případě Kritického myšlení je to např. čtvrtletník Kritické listy, velmi kvalitní pedagogický časopis, dále knihy pro učitele, konference nebo informační síť pro zapojené pedagogy. Přepokládám, že si tyto projekty na sebe nevydělají a že je Kritické myšlení dotuje právě z peněz utržených za kurzy.
Program Kritické myšlení podporuje Open Society Fund, nadace známého amerického miliardáře George Sorose.
Ivan Zíka
0 comments:
Post a Comment