Tématická zpráva z šetření České školní inspekce přináší zjištění týkající se aktuálního využívání technologií ve vyučování žáky i učiteli základních škol. Zjištění potvrzují, že počítače na našich školách stále nepaří k nástrojům řešení běžných vzdělávacích potřeb: stav vybavení ICT a jejich využívání ve výuce je neuspokojivý.
Česká školní inspekce realizovala ve školním roce 2004/2005 tematickou inspekci Využití informační a komunikační techniky (ICT) ve výuce se zaměřením na žáky 5., 7. a 9. ročníků. Inspekce proběhla na 31 náhodně vybraných plně organizovaných základních školách.
Cílem tematické inspekce bylo zmapovat využívání ICT ve výuce všech předmětů vyjma informatiky (informační technologie apod.), nepovinných předmětů a mimoškolních aktivit. Jako metoda získávání informací byly použity jak hospitace, tak rozhovor s ředitelem, analýza dokumentace a dotazníková akce s žáky a učiteli.
Jaká jsou nejdůležitější inspekční zjištění?
· Žádná z 31 škol nedosáhla standardu ICT služeb ve všech čtyřech sledovaných parametrech. Čtvrtina škol nesplňovala podmínky ani v jednom, tři čtvrtiny škol splňovaly alespoň jeden nebo dva, avšak naplnění třech a čtyř parametrů nedosáhla ani jedna škola. Na jeden počítač s připojením k internetu připadalo v průměru 19 žáků.
· Plány rozvoje ICT mělo zpracováno 74 % sledovaných škol. Více než dvě třetiny škol měly stanoveny pravidla přístupu k ICT a vytvořené mechanismy evaluace využívání ICT. Vedení škol učitele podněcovalo k využívání prostředků ICT ve výuce, zjištění však naznačují, že účinnost motivace byla nízká.
· Více než 90 % učitelů mohlo podle stanovených pravidel používat počítačovou (multimediální) učebnu pří výuce svých předmětů.
· Jen 11 % učitelů mělo k dispozici počítač pro výuku přímo ve třídě, kde zpravidla předmět vyučovali.
· ICT byly významně častěji a v širším spektru možností využívány ve výuce v sedmých a v devátých ročnících než v pátých (viz graf).
· 31 % žáků používá počítač pouze v informatice, v ostatních předmětech s nimi nepracuje.
· Porovnání poznatků z hospitací s vyjádřeními učitelů i žáků o využívání prostředků ICT ukázalo značné rozdíly téměř ve všech sledovaných ukazatelích. Výsledek komparace je jednoznačný – aktuální stav byl neuspokojivý a značně se lišil od názorů prezentovaných oběma skupinami.
· Z celkového počtu 1 039 hospitovaných hodin nebyly v 910 prostředky ICT vůbec využity. V dalších 44 hodinách s nimi pracovali jen učitelé a pouze v 85 hodinách i žáci. Z toho jen ve 46 hodinách dostali příležitost pracovat s počítači všichni žáci přítomní ve výuce.
· Vyšší frekvence práce s ICT byla zaznamenána ve školách, v nichž jsou pracovní stanice umístěny v kmenových učebnách.
· Podrobnější údaje z vyjádření vyučujících o konkrétním využití prostředků ICT ve výuce jsou uvedeny v tabulce.
Druhy činnosti | % | Druhy činnosti | % |
opakování a procvičování učiva | 51 | zkoušení a hodnocení žáků | 22 |
práce s výukovými programy | 50 | práce s multimediálními programy | 16 |
práce s internetem | 40 | práce s různými editory | 15 |
výklad nové látky | 40 | e-mailová komunikace | 11 |
tvorba vlastních projektů a prezentací | 22 | hraní počítačových her | 4 |
Tabulka 1: Frekvence využití prostředků ICT při činnostech v průběhu výuky uváděné dotázanými vyučujícími
Výsledky v kontextu – ICT standard
Publikace informační sítě Eurydice Klíčové údaje o informačních a komunikačních technologiích ve školách v Evropě z roku 2004 konstatuje, že rozvoj vybavenosti výpočetní technikou ve školách a v rodinách je provázán s HDP. Ve většině zemí připadá na jeden počítač 5 až 20 patnáctiletých žáků, ale v některých zemích je na jeden počítač více než 40 žáků. V tomto porovnání je tedy inspekcí zjištěných 19 českých žáků na jeden počítač v běžných mezích EU. Ministerstvem uváděný údaj aktuální vybavenosti školy je 6,2 počítačů připojených k Internetu na 100 žáků, tedy asi 16 žáků na jeden počítač. Rozdíl oproti výsledku inspekce ČŠI může být způsobem nižší vybaveností základních škol (na nichž bylo šetření realizováno) oproti středním a vyšším odborným.
Takto chlácholivé porovnání s Evropou ale patrně nelze brát za objektivní. Poslední relevantní údaje z Eurydice jsou z roku 2001. Kontrastuje s tím i zjištění, že žádná z 31 škol nedosáhla standardu ICT služeb ve všech čtyřech sledovaných parametrech. Pro připomenutí – v době inspekce aktuální metodický pokyn č. j.: 27 419/2004 stanovující „Standard ICT služeb ve škole“ a náležitosti dokumentu „ICT plán školy“ je rozdělen dle úrovní a typů škol na první stupeň základní školy a ZUŠ, druhý stupeň základní školy, střední školy a vyšší odborné školy a speciální školy.
Pokud ani jedna z hospitovaných škol standard nenaplňuje, znamená to že je někde chyba. Pod termínem standard se totiž trochu překvapivě neskrývá popis minimální vybavenosti, jako spíše zjednodušený popis stavu, ke kterému má škola směrovat. Standard by měl vycházet z potřeb jednotlivých rámcových vzdělávacích programů a měl by zajistit, že nákup nákladných technologií vychází ze skutečných potřeb škol.
MŠMT již v minulých letech změnilo svoji politiku a místo centralizovaného pronájmu služeb ICT od generálního dodavatele rozpouští finance přímo školám. Každá škola, která má zájem o prostředky na ICT od státu, musí část prostředků doložit sama, nejčastěji od svého zřizovatele nebo z vlastních zdrojů. Metodický pokyn MŠMT na financování standardu na rok 2006 již nečlení finance na tři hromádky (vzdělávání, výukový software a informační zdroje a infrastruktura), ale nechává plně na řediteli, kolik peněz na jednotlivé oblasti z celkové výše dotace vyčlení.
Z výsledků inspekce lze pouze konstatovat, že těchto prostředků je vzhledem k vytyčenému ICT standardu nedostatečně.
ICT plán
ICT plán zpracovalo 74 % škol. Jinými slovy: čtvrtina škol využívání ICT prostředků neplánuje. ICT plán je jak ministerstvem, tak odborníky z praxe považován za důležitý dokument, který umožňuje škole zamyslet se nad smyslem a způsobem používání technologií ve škole. O hospodárném vynakládání financí lze pochybovat, pokud ředitel neví, co s penězi na ICT bude dělat, resp. co v této oblasti přesně plánuje. Jelikož bylo zpracování ICT plánu podmínkou pro přiznání některých dotací z rozpočtu Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ), mohla by být absence plánu u čtvrtiny škol skutečně překvapující.
Detailnější pohled do záznamu analýzy dokumentace inspekce ale usvědčuje ČŠI z jisté nepřesnosti. Pokud jsem to dobře pochopil, tak otázka, která měla zjišťovat přítomnost ICT plánu byla postavena takto: „Je vytvořena řada (plán) konkrétních postupných kroků, jimiž škola vede žáky k získávání uživatelských dovedností při práci s ICT?“ Záporná odpověď na tuto otázku ještě nemusí nutně znamenat neexistenci výše zmíněného ICT plánu. Je možné, že některé školy ICT plán měly, ale inspekce to nezaznamenala.
Výběr škol pro inspekci byl prováděn náhodně. Lze tedy spekulovat i o jiném vysvětlení – zda čtvrtina škol, která ICT plány nemá, nejsou právě ty školy, které o dotace SIPVZ nežádaly. Těch je poměrově jen o něco méně, nežli škol bez ICT plánu.
Využití ICT přímo v hodině
129 hodin, kde byly nějakým způsobem ICT využívány je z celkového počtu hospitovaných hodin něco přes 12 %. Je to hodně nebo málo? Z pohledu vynaložených investic to může připadat jako slabé využití. Z pohledu mnohých učitelů možná jako dostačující. Rozviňme úvahu – pokud učitel učí v jedné třídě třikrát týdně anglický jazyk, pak by ICT využil každou osmou hodinu, tedy cca jednou za tři týdny. Stále je to málo?
A zde je kámen úrazu. Počet vyučovacích hodin realizovaných prostřednictvím ICT je jenom jeden z ukazatelů. O celkové efektivitě vzdělávacího procesu sám o sobě nic neříká. Učitel může využít ICT každou druhou vyučovací hodinu a přesto mohou výsledky jeho snažení vyznít do prázdna. Naopak, jiný angličtinář může používat počítače sporadicky a přitom jeho žáci budou v praxi komunikovat anglicky mnohem lépe, nežli žáci biflující se gramatiku za pomoci výukového software.
Počty hodin strávených na počítačích nelze považovat za jednoznačné evaluační kritérium úspěšnosti vzdělávání. Inspekční zpráva bohužel nejde dále a samotnou efektivitu použitých didaktických technik neřeší. V tomto bodě spatřuji nejslabší místo celého šetření.
„Studenti ze škol dobře vybavených ICT mají lepší výsledky nežli studenti ze škol s horším vybavením; ICT mohou mít přímý pozitivní vliv na výkon žáků“ . Takováto zjištění bohužel nepocházejí od ČŠI, ale od evaluačních autorit vzdělávacích systémů na západ (a sever) od naší krajiny. Na druhou stranu je pravda, že měření takovéto efektivity není vůbec triviální.
S tímto zjištěním bezpochyby velmi úzce souvisí jiná zjištěná skutečnost, tedy že „…jen 11 % učitelů mělo k dispozici počítač pro výuku přímo ve třídě“. Počítač neustále k dispozici je jeden ze základních předpokladů toho, aby učitelé dosáhli určité úrovně ICT dovedností. To potvrzuje další ze závěrů ČŠI „S prostředky ICT častěji žáci pracovali ve školách, v nichž byly počítače k dispozici přímo v učebně, kde se zpravidla daný předmět vyučoval“. Tento praxí ověřený závěr by měl brát na zřetel každý ředitel při sestavování ICT plánu.
Kromě dostupné techniky musí být učitelé obeznámeni s novými metodami práce, která s počítači souvisí. Tyto formy, metody, postupy, ukázky a příklady jsou cílem předmětových modulů školení úrovně P. Na ty se v širší míře mohou učitelé hlásit teprve od roku 2005. Osobně jsem přesvědčen, že absolvování takovéhoto typu vzdělání bude pro učitele důrazným stimulem a pobídnutím k širšímu využívání ICT ve vzdělávání. Ostatně nepřímo to doporučuje i výše uvedené závěrečné doporučení ČŠI.
Závěrem
Zjištění ČŠI nejsou pro většinu zainteresovaných nijak překvapivá. ČŠI si v minulém školním roce touto inspekcí na menším vzorku škol vyzkoušela, jak je možné využívání ICT zjišťovat. Jedná se tedy o první vlaštovku. Lze jen spekulovat, jak by taková inspekční zpráva dopadla v roce 2001, před začátkem dopadů SIPVZ. Je škoda, že není možné výsledky již nyní porovnávat. Ve světle takového srovnání by možná využívání ICT v pouhých 12% (neinformatických) hodin nemuselo být považováno za natolik alarmující.
Při kritickém pohledu na výslednou zprávu je nutné brát v úvahu také skutečnost, že ČŠI se nezabývala využíváním ICT v informatice, nepovinných předmětech a v mimoškolních aktivitách. Značná část škol směruje své aktivity v oblasti ICT právě do těchto oblastí a proto je třeba tuto skutečnost reflektovat i v celkovém pohledu na využívání ICT ve zkoumané skupině škol.
Pro školní rok 2005/2006 se předpokládá obdobná tématická inspekce na širším vzorku 100 základních a 50 středních škol. Nezbývá než doufat, že změna ústřední školní inspektorky povede mimo jiné také k tomu, že inspekční zjištění půjdou nejen po jednodušeji zjistitelných kvantifikačních indikátorech.
Inspekční zpráva ukazuje, že školství je v míře přizpůsobivosti moderním trendům na jednom z posledních míst. Změna stojí a ještě bude stát spoustu energie.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat