Zpráva o tom, že se na základních školách zavádí od 3. ročníku povinná výuka cizího jazyka, vyvolala ve veřejnosti protichůdné reakce. Na jedné straně je dobře, že se naše děti začnou vzdělávat v jazykové oblasti co nejdříve (hovoří se o výuce angličtiny dokonce již v mateřských školách). Vždyť podle srovnávacích výzkumů patří naše mladá populace k těm zaostávajícím. Na druhé straně nutně stojí otázka, zda jsme k takovému kroku dostatečně vybaveni a připraveni, aby poměrně vysoké náklady výuky přinesly očekávaný efekt.
V informační kampani k zavádění výuky mne překvapily poměrně výrazné rozdíly v obsahu informací zveřejněných v denním tisku. Zatímco deník iDnes informuje o povinné výuce angličtiny, která přivodí přebytek učitelů němčiny, pro které nebude na školách uplatnění, Lidové noviny ke stejnému problému píší, že bude na řediteli školy a podmínkách školy, který jazyk k výuce na konkrétní škole zvolí. Deník Právo ve stejný den uvádí, že žáci budou v prvé volbě vybírat angličtinu, ale docela dobře bude možné vyučovat také slovenštinu, polštinu, nebo i jiný jazyk, pokud se tak stane s písemným souhlasem rodičů. Takový rozptyl názorů k jedné informaci ministerstva přináší do veřejnosti, ale také mezi učitele neklid a nejistotu, co se to vlastně zase na školy chystá.
Výuka cizích jazyků je mottem všech reforem školství po roce 1989 a vychází z potřeb příslušníků malého národa, který se svým vlastním jazykem ve světě neprosadí. To je jistě správná úvaha. Ale stejně významné, ne-li rozhodující je, kdo a jak 10leté děti bude jazyky vyučovat. Už dnes většina škol nemá kvalifikované učitele těchto předmětů, a pokud si je vychovala, většina z nich odešla mimo školství za lepšími podmínkami. Pokud se bude výuka provádět nekvalifikovaně, způsobí víc škody než užitek. Špatný základ výuky se na vyšších stupních školy jen těžko napravuje, tak jako lze jen těžko napravovat kdysi zanedbaný rozvoj výslovnosti u dítěte.
Další otázkou je, zda budou žáci stačit zvýšeným nárokům na učení, které výuka jazyka nutně vyžaduje. Už dnes máme ve třídách žáky, kteří v tomto věku stěží zvládají svůj mateřský jazyk. A teď jim k němu přibude ještě další jazyk cizí. Už dnes přeci mohou talentovaní žáci navštěvovat nepovinnou výuku cizího jazyka přímo na škole, nebo existují i mimo školu nejrůznější jazykové kurzy. Ve snaze o dohnání „zbytku světa“ za každou cenu, se můžeme dopustit řady těžko napravitelných chyb. Také preference angličtiny v našich zeměpisných šířkách se jistě stane předmětem diskuse a dohadů. Nelze předpokládat, že všichni žáci, kteří se budou v angličtině od ranného věku věnovat, její znalosti v životě využijí. Nebude to další opakování povinného jazykového učení, jak tomu byla kdysi povinná výuka ruštiny?
K definitivnímu zavedení povinné výuky jazyka na základní škole zbývá ještě čas. Měli bychom zodpovědně posoudit podmínky, za jakých ke změně dochází a efekty, které od výuky očekáváme. Přikláním se k názoru, že v situaci, kdy je v některých třídách až čtvrtina žáků tohoto věku s diagnostikovanou poruchou učení, bychom měli v prvé řadě zajistit kvalitní výuku mateřského českého jazyka. Výuku dalšího cizího jazyka nechat na vůli a rozhodnutí rodičů, schopnostech a možnostech každého jednotlivého dítěte. Současně bychom měli přihlédnout k podmínkám každé školy. Výuku zavádět tam, kde je k tomu kvalifikovaný a připravený učitel. Jinak se finanční prostředky, které do projektu hodlá společnost vložit, stane jen dalším příkladem neefektivně promrhaných prostředků.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat