Pokud slyšíme termíny Open Source nebo Free Software, intuitivně cítíme jejich význam. Existuje ale zároveň řada chybných interpretací a možná i mýtů. Zároveň se Open Source a Free Software staví do vyhrocené pozice vůči komerčnímu „uzavřenému“ software. Všechny druhy či přístupy k software budou existovat i nadále a doufejme i „svobodně“ soutěžit.
Co to je Open Source?
Za Open Source se pokládají takové aplikace, které jsou šířeny se zachováním určitých práv a svobod pro jejich koncového uživatele (tedy nabyvatele licence). Jde o práva spouštět program za jakýmkoliv účelem, studovat, jak program pracuje a přizpůsobit ho svým potřebám (předpokladem k tomu je přístup ke zdrojovému kódu), redistribuovat kopie dle svobodné vůle, vylepšovat program a zveřejňovat tato zlepšení.
Co to je zdrojový a objektový kód?
Jako zdrojový kód či zdrojový text se označuje text počítačového programu zapsaný v některém (obvykle vyšším) programovacím jazyce. Tento text je poté předlohou (zdrojem) pro jiný počítačový program, který ho buď přímo provádí (tzv. interpretuje, viz interpret), nebo z něj vytvoří samostatně spustitelný soubor (viz kompilátor). Objektový kód pak vytváří kompilátor ze zdrojového kódu programu.
Vztah mezi Open Source a Free Software (svobodným softwarem)
Oba pojmy, tedy Open Source a svobodny software (angl. Free Software), je možno používat jako synonyma. Rozdíl mezi oběma pojmy je spíš ideologický, resp. filosofický, ale základní idea sdílení souborů (zdrojového kódu) je stejná. V praxi tedy oba pojmy mají v zásadě shodný obsah, tedy jde o distribuci softwaru takovým způsobem, že koncový uživatel má vždy právo na získaní zdrojového kódu programu a dále má právo tento zdrojový kód upravovat a distribuovat.
Ani v zahraniční literatuře není často mezi oběma pojmy rozlišováno. Podrobný vývoj obou pojmů je k dispozici na stránkách encyklopedie Wikipedie. Navíc v angličtině se obecně dává přednost pojmu Open Source před pojmem Free Software. Anglické slovo „free“ má totiž dva významy a to „zdarma“ a „svobodný“. Svobodný software je ale svobodný v tom smyslu, že vždy musí být distribuován se zdrojovým kódem, tedy jedná se o svobodu program jakkoliv upravovat a dále redistribuovat. Společnosti, které prodávají komerční software samozřejmě zdrojový kód programu tají a nedávají jej k dispozici. To je také důvod, proč může být komerční software často chybový, protože existuje malá kontrola nad vývojem softwaru. Open Source ale neznamená, že tento software musí být nutně distribuován zdarma. Open Source je možné prodávat, ale vždy musí být k dispozici zdrojový kód, který si potom může uživatel sám upravovat a dále software svobodně distribuovat. Proto se právě před dvojsmyslným pojmem Free Software (svobodný software nikoliv software zdarma) dává přednost pojmu Open Source (tedy otevřený software ve smyslu, že je k dispozici zdrojový kód). Pro více informací k oběma pojmům je možno se podívat na stránky Free Software Foundation nebo Open Source Initiative.
A jeden důvod navíc, proč by se mezi oběma pojmy nemělo rozlišovat: Open Source (svobodný software) není nic, co by se mělo týkat uzavřeně skupiny lidí, ale cílem je open source masově rozšířit, aby představoval významnou konkurenci proprietárnímu (komerčnímu) software (což přinese i výrazné snížení ceny komerčního software). A proto není důvod do jisté míry mást laiky a lpět na rozlišování této terminologie. Zjednodušeně platí Open Source rovná se rovná Free Software (svobodný software). Kompromisně je možné používat zkratku OSS/FS (tedy Open Source Software and Free Software).
Co to je licence?
Jakým způsobem lze právně se softwarem (programem) zacházet určuje právní dokument tzv. licence, která je připojená k počítačovému programu, a ve kterém jsou uvedena práva a povinnosti smluvních stran (ve většině případů spíše práva a povinnosti nabyvatele licence). A právě podle druhu licencí, resp. podle způsobu a rozsahu užití počítačového programu lze pak počítačové programy (software) rozdělovat na Open Source, Shareware, Freeware, tzv. proprietární software a jiné. Protože ale hranice mezi jednotlivými typy licencí (typy software) nejsou často ostré, vždy platí, že uživatel by se měl důkladně seznámit s licenční smlouvou a ne ji jenom „odkliknout“, jak se pravidelně stává.
DALŠÍ SOFTWAROVÁ TERMINOLOGIE
Public domain (pojem se používá v anglosaském světě) je software bez vyhrazených práv, tzn. že není nijak chráněný. Jinými slovy je možné jej libovolně používat, kopírovat, popř. měnit. Laicky řečeno u Public Domain se jedná o software, se kterým můžeme libovolně nakládat, aniž bychom se museli strachovat, že porušujeme autorská práva. Příkladem z praxe mohou být počítačové programy, kterým uplynula doba trvání majetkových práv (doba majetkových práv trvá 70 let od smrti autora a po uplynutí této doby je možno software volně používat).
Copyleftovaný software (software opatřený doložkou Copyleft) je svobodný software bez všech dalších omezení při rozšiřování nebo jeho změně. Copyleftovaný software je typ svobodného software, který nedovoluje přidávat nějaká další omezení, pokud někdo programový kód modifikuje či dále distribuuje. Znamená to, že každá další kopie, dokonce i když byla změněna, musí zůstat svobodným softwarem. To představuje určité nebezpečí pro softwarové společnosti, které využijí při vývoji svého programu copyleftovaný software, protože potom celý nově vyvinutý program musí zůstat svobodný (tedy musí být zveřejněn zdrojový kód). Hovoří se o tzv. infikování proprietárního software.
Proprietární (komerční) software jsou všechny počítačové programy, k jejichž zdrojovému kódu nemá uživatel přístup (zdrojový kód nelze tedy studovat) a počítačové programy, které uživatel nemůže měnit, z čehož vyplývá, že uživatel proprietárního software nemůže ovlivnit jeho funkčnost. Takovýto software tedy není z pohledu Open Source svobodný. Jeho svobodné užívání, změna či šíření jsou zakázány nebo je třeba zažádat o povolení. Typickým příkladem proprietárního software je MS Windows.
Shareware je software s povolením šířit kopie, ale každý, kdo se rozhodne jej trvale používat, má povinnost zaplatit licenční poplatek. Poskytování počítačového programu jako shareware je dnes již běžným ekonomickým modelem, který je využíván velkým počtem softwarových společností. Ve většině případů je sharewarový počítačový program zpřístupňován koncovým uživatelům prostřednictvím sítě internet, což umožňuje obejít tradiční nákladnější modely propagace a distribuce software. Často bývají tyto počítačové programy umisťovány na CD-ROM či DVD-ROM, jako příloha nejrůznějších specializovaných periodik. Potencionálním zákazníkům přináší shareware tu výhodu, že si počítačový program mohou vyzkoušet ještě předtím, než za jeho užívaní zaplatí. Po zaplacení obdrží uživatel heslo, kterým program "oživí", nebo celý nový program v poslední verzi s neomezenou dobou užívání.
Freeware je software, který je šířen zdarma, například na internetu nebo na různých CD. Program je možno provozovat zdarma po neomezenou dobu a je možno jej i zdarma šířit dále. Není však dovoleno (stejně jako u shareware) šířit jej za úplatu. Z původní definice freeware také plyne, že autorská práva k takovému programu drží jeho autor a není tedy dovoleno bez jeho souhlasu program jakkoliv měnit či upravovat pro komerční účely. Typickým příkladem freeware je dnes velmi rozšířená Java od Sun Microsystems.
Při tzv. licenci OEM (Original Equipment Manufacture) se jedná o software, který je předinstalovaný na počítači a zákazník jej získá již s koupí počítače. Např. společnost Microsoft tímto způsobem často distribuuje svůj software (typicky MS Windows). Licence pořízená touto formou je vázaná na počítač, na kterém byl software nainstalován. Jinými slovy software nelze nainstalovat na žádný jiný počítač a v případě ztráty nebo zničení počítače, kde je software nainstalován, zaniká i tato licence a program již není dovoleno dále používat. Pokud dojte k prodeji počítače, potom nabyvatel získává automaticky i tuto licenci a oprávnění software požívat. Všechny produkty pod licencí OEM jsou tak vlastně vázány na hardware a není možné je koupit samostatně.
Adware je program (druh licence), který můžete užívat zdarma. V programu se ale objevuje placená reklama, za kterou získává autor peníze. Stejně tak program nesmí být měněn a zejména nesmí být odstraněna reklama, které se během používání programu objevuje (obvykle je stahována z internetu).
Autor článku je místopředsedou OSS Aliance pro právo, z jejíhož webu byl převzat.
Štědroň Bohumír JUDr
0 komentářů:
Okomentovat