Již několik let jezdím se žáky základní školy na veletrh spotřební elektroniky INVEX do Brna. Každoročně si kladu otázku, zda má účast na specializované a technicky zaměřené akci smysl pro 13 - 15leté žáky? Odpověď na otázku není jednoznačná a nezodpověděl ji ani letošní právě skončený ročník.
Argumenty pro i proti
Ve prospěch kladné odpověď hovoří velký zájem žáků 7. – 9. ročníku, vyučovaných na škole informatice. Přestože zájezd vyžaduje od rodičů nemalé finanční prostředky, zájemců je tolik, že si můžeme vybírat. Převažují chlapci, všichni mají doma svůj počítač a tím i slušné znalosti z oblasti ICT. Těší nás, že se opakovaně hlásí ti, co se zájezdu zúčastnili v minulém roce. Co žáky na INVEXU přitahuje? Nabízí se odpověď, že motivem je možnost zahrát si nejnovější počítačové hry v pavilonu s tímto zaměřením. Samozřejmě, že je silný „tahák“, ale není jediný. Mezi žáky jsou i ti, kterým tento druh počítačové zábavy nic neříká. Jedou do Brna hledat novinky v oblasti elektroniky, hledat otázky na problémy, se kterými se při využívání domácího počítače setkávají. Další si chtějí na veletrhu dobře a levně nakoupit herní zařízení, různé součástek, programy a počítačovou literaturu. Všechny bez rozdílu věku zaujme atmosféra velkého setkání zájmově podobně zaměřených lidí. Setkávají se tu a hovoří spolu, vyměňují si zkušenosti a názory. Nemalou roli hraje možnost vstoupit do role zákazníků a dokázat komunikovat s představiteli firem a nechat si od nich odpovědět na otázky, které je zajímají a na které třeba marně hledají odpovědi u rodičů, ve škole u učitelů, nebo mezi stejně zaměřenými kamarádky. Existují jistě i mnohé důvody, proč zájezd není vhodný pro nižší věkové kategorie fanoušků elektroniky. Vedle poměrně vysokých finančních nákladů nutných k účasti na akci, jsou to malé zkušenosti a znalosti v této oblasti u žáků základních škol. Je jen malý okruh prezentovaných výroků, který je skutečně zaujme.
Koncentrace velkého množství mladých lidí, pohybujících se výstavištěm bez stálého dospělého dozoru může být příležitostí k nekontrolovatelnému závadnému chování a jednání.
Zkušenosti z letošního ročníku
Jak z tohoto pohledu splnil očekávání žáků a učitelů letošní již 15. ročník veletrhu INVEX? Každoročně se při organizování účasti setkávám s názorem některých starších návštěvníků, že úroveň výstavy rok od roku upadá a že není zdaleka tím, čím býval. Samozřejmě, že lze i letos najít argumenty na podporu takového názoru. Třeba v tom, že výstavní plocha letošního ročníku byla proti minulým významně snížena. Také rozdělení na dva souběžné veletrhy INVEX a DIGITEX ještě více podpořilo dojem, že se INVEX silně komercionalizuje a svým interaktivním pojetím se mění v počítačový cirkus. Z pohledu mladých lidí je ale právě takové pojetí, zaměřené na zábavu, přijatelné a lákavé. Je to však na úkor odbornosti a prezentace novinek v této oblasti, pro které se podobné akce všude pořádají. Vážným omylem letošního veletrhu INVEX byl termín, který se překrýval s podzimními prázdninami a ovlivnil účasti žáků a studentů škol s negativním dopadem na návštěvnost. Z pohledu nejmladších nadšenců spotřební elektroniky se dále prohloubil trend k interaktivnímu pojetí expozic. A to nejen v pavilonech C a E, kde měli mladí možnost přímého kontaktu s vystavovanou technikou na desítkách pracovišť, formou počítačových her. Podobně možnosti nabízela většina expozic, čímž se vystavené výrobky velmi přiblížily svým zájemcům a obdivovatelům. Příkladem byla prezentace několika desítek digitálních fotoaparátů, daných k vyzkoušení návštěvníkům. Podobně a daleko více než dříve měli zájemci možnost vyzkoušet si přímo vlastní rukou vystavované výrobky a nechat si od odborníků vysvětlit vše co je zajímá. Zaujala expozice příznačně nazvaná Digitální domácnost, kde se prezentovaly předměty denní potřeby a jejich proměna v současném elektronicky zaměřeném světě. Velká pozornost na letošním veletrhu INVEX byla věnována oblasti telekomunikačního spojení a příklady nových mobilních komunikací. U nejmladších návštěvníků našla překvapivě silný ohlas expozice historie počítačů a mikroprocesorů, která ukázala neuvěřitelný pokrok, který v této oblasti technika za uplynulé roky udělala.
INVEX pohledem učitele
Právě tuto expozici jsem jako učitel informatiky ocenil nejvýše. Na letošním ročníku mi chybělo větší a systematické zastoupení techniky k výuce. Prezentace speciálních výukových programů pro žáky a studenty. Také školní práce studentů technicky zaměřených škol se na letošní výstavě prosadili jen velmi ojediněle. Měl dojem, že oblast vzdělání a škol byla proti minulým ročníkům většinou velkých firem nedoceněna. Možná že je tento můj pohled daný tím, že jsme se žáky a byli v Brně v den, kdy neprobíhaly žádné akce zaměřené do oblasti výchovy a vzdělávání žáků a studentů.
Za rok pojedeme znovu?
Odpověď na otázku položenou v titulku článku není jednoznačná. I v příštím roce budeme s vedením školy řešit otázku účasti našich žáků. Ke konečnému rozhodnutí nám pomůže zájem žáků a jejich opakované návrhy k účasti. Pro mladé lidi je taková akce určitou společenskou záležitostí a má i nemalou výchovnou hodnotu. Se svými žáky se dopředu domluvím na pravidlech chování a vzájemné komunikaci po dobu cestování do Brna a pobytu na výstavišti. Při tak rozsáhlé akci nemohu být, vzhledem k velké koncentraci lidí se svými žáky po dobu prohlídky výstaviště v osobním kontaktu. Zatím se mi nestalo, že by se některý z žáků ztratil, nebo se choval tak, že bych ho příští rok nemohl vzít s sebou do Brna znova. Přitom právě mezi zájemci o počítače bývají žáci ve škole často konfliktní a problémoví. Možná je to proto, že na naší škole chápeme účast na veletrhu INVEX jako formu ocenění hlubšího zájmu žáka o tuto oblast. Samotný zájezd je součást výuky informatiky na škole. Získané poznatky na veletrhu využíváme celoročně při výuce. Pracujeme s katalogem výstavy a máme tak možnost další komunikace s firmami, které žáky na veletrhu zaujaly, třeba formou kontaktů po internetu. Tím se účast stává organickou součástí odborné výuky a není jen pouhým zájezdem na atrakce, kterým se mohou účastníci chlubit před ostatními spolužáky.
Oldřich Suchoradský
0 comments:
Post a Comment