Začátkem nového školního roku zveřejnil stínový ministr školství za ODS Walter Bartoš text „Desatero reforem pro české školství“. Jde opravdu o nejdůležitější kroky, které je třeba provést na ministerstvu školství, jak píše? A bude ODS po případném vítězství v parlamentních volbách dobře spravovat MŠMT?
Desatero reforem pro české školství
Vrátíme zpět možnost volit si z více než jedné školy
Zrušíme omezení pro existenci malých škol
Zrušíme kvóty a další zbytečnou byrokracii bránící nabídce vzdělávání
Odstraníme nerovnosti ve financování vzdělávání
Zastavíme změnu podmínek "za běhu"
Zajistíme vysokoškolské studium pro více uchazečů; na škole, kterou opravdu chtějí studovat
Zavedeme systém studijních půjček a studijního spoření
Budeme podporovat stáže a zahraniční vysokoškolské studium
Do vědy budeme efektivněji investovat více prostředků
Získat vzdělání musí být možné kdykoliv v průběhu života
Komentář k Bartošovu Desateru
Bartošovo Desatero je marketingově velmi dobře postavené, což lze doložit i tím, že se jeho textem zabývala řada médií. Bohužel jsem v něm marně hledal bod „nula“. Tedy zásadní sdělení, ze kterého ostatní musejí vycházet a bez kterého se české školství dál nedostane. Tím je skokové navýšení procenta hrubého domácího produktu pro školství.
Zatímco země Evropské unie dávají na své školství již přes 6 % HDP. Česká republika se v posledních letech pomalu dostala z procent tří na něco málo přes čtyři. Nutno podotknout, že tento deficit je dlouhodobý a že některé země EU dávají na školství i přes 7 % HDP!
Představme si, že dojde k navýšení rozpočtu školství o onu polovinu, tedy 2 % navíc. Znamenalo by to, že průměrný plat učitele nebude 20 000 korun, ale 30 000 korun. Více peněz bude i na učebnice a další pomůcky, opravy škol atd. Možná by se po navýšení našly peníze na školní psychology, asistenty učitelů, metodiky a další podpůrný personál.
Pokud by se tyto prostředky využily účelně, smysluplně a efektivně, mohlo by české školství udělat velký skok kupředu. Přestalo by být zamindrákovaným otloukánkem a stalo by se sebevědomým resortem! Tento bod se ale mezi deset zásadních bohužel nedostal…
Co je tedy pro ODS důležité?
Řekli bychom především napravování chyb, které napáchala Petra Buzková, případně její předchůdce Eduard Zeman. V tomto případě ale nemůžeme hovořit o nějaké „zásadní vizi“, ale pouze o „věčném návratu“… Co znamená reformovat školství bez vize, koncepce a entuziasmu, to vidíme dnes a denně posledních 15 let (o letech dřívějších je mi stydno hovořit). Walter Bartoš potřebnou vizi nenabízí, rozhodně ne v prvních pěti bodech svého Desatera:
1. Vrátíme zpět možnost volit si z více než jedné školy
Bartošův návrh „nové“ podoby přijímaček na střední školy opakuje současnou podobu přijímacích zkoušek na školy vysoké, která je tristní. Skutečným reformním krokem by bylo dát přijímacímu řízení takovou podobu, jaká je ve většině zemí EU. Současné testy z češtiny a matematiky a jejich podoba je spíše ostudou středních škol a jejich ředitelů. Navíc jde o relikt z doby před rokem 1989. Proč na něj chce ODS navazovat, místo toho, aby jej odstranila, netuším…
2. Zrušíme omezení pro existenci malých škol
To je určitě návrh rozumný, i když se mi nezdá tak zásadní. Současný stav, kdy MŠMT určuje minimální počet žáků ve škole, je opravdu neúnosný. Zřizovatel by měl mít právo svou školu provozovat s jakýmkoliv počtem žáků. Pokud by jich bylo výrazně méně, než je průměr, musí hledat jiné zdroje, než je státní rozpočet. Proč ČSSD brání obcím mít vlastní školu, nevím…
3. Zrušíme kvóty a další zbytečnou byrokracii bránící nabídce vzdělávání
Také kvóty na studijní obory jsou přežitkem z dob komunismu. A různých byrokratických omezení najdeme v zákonech a vyhláškách celou řadu. Například ve vztahu k domácímu vzdělávání, alternativním pedagogickým směrům, vzniku nových škol, počtu žáků ve třídách atd. To je určitě důležitý bod, který by v Desateru neměl chybět, ale bylo by dobré ho konkretizovat.
4. Odstraníme nerovnosti ve financování vzdělávání
To je určitě slovo do pranice. Měly by soukromé školy dostávat stejné příspěvky, jako školy veřejné (zřizované obcemi a kraji) nebo církevní? Pokud poskytují stejný standard, tak určitě. Školné by se mělo platit až za nadstandard, například nižší počet žáků ve třídě, dva učitele v jedné hodině atd. Definice onoho standardu ovšem nebude jednoduchou záležitostí. Chtěl bych zdůraznit, že soukromá škola nemusí automaticky znamenat školné. Pokud nebude soukromá škola nabízet žádný nadstandard, školné by se na ní platit nemuselo. Koneckonců například v takové Belgii je soukromých 70 % základních škol a školné se zde neplatí! Naopak, proč by veřejná škola nemohla vybírat na nadstandardní kroužky příspěvky? Školy to dělají už dnes. Rodiče žáků zde platí exkurze, školy v přírodě, výlety, lyžařské výcviky i volnočasové aktivity.
Obdobný problém nastává u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Na speciální školu jde za žákem mnohem více peněz, než kdyby stejný žák navštěvoval školu běžnou. To není normální a odporuje to moderním trendům ve financování sociálních služeb. Tento bod do Desatera zásadních změn rozhodně patří.
5. Zastavíme změnu podmínek "za běhu"
To je opět velmi rozumný krok. Současný stav příprav státní maturity nebo přechodu na rámcové vzdělávací programy je takový, že by bylo hazardem nutit žáky státní maturitu skládat již za 3 roky, případně nutit školy přejít na RVP do dvou let. Tak zásadní změny si vyžádají daleko větší časové rozpětí a především pečlivou přípravu. I tento bod považuji za velmi důležitý a v Desateru bych ho ponechal.
Reformy podle ODS
Po pěti bodech, které jsou reakcí na špatné kroky ČSSD, následuje dalších pět bodů, které se snaží napravit nejkřiklavější problémy současného školství.
6. Zajistíme vysokoškolské studium pro více uchazečů; na škole, kterou opravdu chtějí studovat
Jde o stejný problém jako u škol středních. Zatímco v případě uchazečů o středoškolské studium se „každý někam dostane“ a citelný převis poptávky je pouze u gymnázií a několika málo dalších typů škol, na vysoké školy se vůbec nedostane polovina uchazečů. To je mrhání zájmy, talentem i nadšením mladých lidí, které se společnosti vymstí. Bez zavedení školného se ale zřejmě nedostaneme dál. Jsme jednou z mála zemí Evropské unie, kde se školné na vysokých školách neplatí.
Při této příležitosti bych připomněl „obdivuhodný“ krok ČSSD, která umožnila radikální navýšení počtu studentů na VŠ, ale odmítla dát vysokým školám více peněz. Česká republika je tak jedinou zemí z OECD, kde výdaje na jednoho studenta VŠ klesly oproti roku 1995 o 32 %!
7. Zavedeme systém studijních půjček a studijního spoření
Půjčky a spoření jsou určitě dobré nápady, jak umožnit školné platit každému. Je to logický důsledek kroku 6 a oba tyto kroky jsou důležité a neměly by v Desateru chybět. Slovo „školné“ je v Čechách opravdu velmi nepopulární. ČSSD i KSČM se tváří, že je vzdělání zdarma. Není. Stejně jako na zdravotnictví si stát bere na financování školství notnou dávku z toho, co si vyděláme. Je pouze otázkou priorit, jaké procento z vybraných daní dá na školství, armádu, silnice nebo zdravotnictví. To je rozhodnutí navýsost politické, nikoliv ekonomické. Zatímco na lékařskou péči má nárok každý, kdo je nemocný, ve stejné míře, získat vzdělání na vysoké škole není umožněno polovině zájemců! A to nikoliv proto, že by neudělali závěrečné zkoušky, ale protože se na školu vůbec nedostanou, i když přijímačky udělali! Prostě je málo míst…
8. Budeme podporovat stáže a zahraniční vysokoškolské studium
Tento bod považuji za kosmetický a nepodstatný. Mezi zásadní rozhodně nepatří, i když proti němu vůbec nic nemám. Je to opět záležitost financí a částečně i flexibility studentů.
9. Do vědy budeme efektivněji investovat více prostředků
Škoda, že stejně jako věda, nedopadlo celé české školství. O kolik více prostředků to bude, se ale nedozvíme. Potřebuje věda a výzkum dvojnásobek finančních prostředků oproti dnešnímu stavu, nebo bude stačit méně? Ze kterých zdrojů by měly peníze pocházet? Co znamená slovo „efektivněji“? Je dnešní financování vědy neefektivní, nebo jenom nedostačující?
10. Získat vzdělání musí být možné kdykoliv v průběhu života
To je určitě zásadní prohlášení. Celoživotní vzdělávání se musí stát hlavní prioritou. Možnost získat výuční list, maturitu či univerzitní diplom by se neměla vázat na určitý standardní věk, jak je tomu dnes, ale občané by měli mít možnost studovat za stejných podmínek kdykoliv. Pokud právo na vzdělání nevyužili z jakýchkoliv důvodů ve 20 letech, proč by ho nemohli využít ve třiceti nebo čtyřiceti? Jejich rodiče i oni sami platí stejné daně na školství, jako rodiče těch, kteří vystudovali své školy po dvacítce.
Závěr
Z deseti bodů, které Walter Bartoš a ODS považují za zásadní pro reformu českého školství, bych většinu označil za důležité a rozumné. U některých bych ale váhal s jejich zařazením, formulacemi nebo navrhovaným řešením. Tento text je dobrým základem k diskuzi a je rozhodně stravitelnější než rozsáhlá „Modrá šance pro školství“. Bez navýšení finančních prostředků do školství se ale nikam výrazně nepohneme. Stejně tak bez nového školského zákona (lépe zákona o vzdělávání). I tento bod mezi „zlatou desítkou“ chybí. Za úvahu by rozhodně stálo provést personální audit na ministerstvu školství, nebo sloučit řadu institucí, které MŠMT zřizuje a jedna neví, co dělá druhá… Místo ÚIV, NUOV, VÚP Praha a CERMAT by stačil jeden úřad, který by určitě zvládl činnosti všech čtyř institucí, a navíc mnohem levněji!
Uvidíme, s jakými koncepcemi přijdou ostatní politické strany. Obávám se ale, že školství rozhodně nebude hlavním tématem nastávajících parlamentních voleb. Svědčí o tom programy rivalů ODS, které vlastně žádnou koncepci školství nenabízejí. ČSSD, KDU-ČSL ani KSČM dokonce nemají žádného odborníka na školství, který by byl schopen zastávat ministerskou funkci a který by konečně přišel s nějakou vizí nebo koncepcí. V tomto ohledu je program ODS nejucelenější, i když jde spíše o krále mezi slepými…
Vzdělání není v Čechách považováno za hodnotu. Proto se, na rozdíl od starých členských zemí Evropské unie, školství nestane předvolebním tématem číslo jedna. Tím bude návrat komunistů k moci… To je smutná vizitka po 15 letech pádu komunismu! Podívejme se, co řeší voliči ve Slovinsku nebo Polsku, a doufejme, že se české školství dostane alespoň do první stovky předvolebních témat…
Radek Sárközi
0 comments:
Post a Comment