Nová knížka fyzikálních úloh v atraktivním obalu detektivních příběhů představuje nepochybně příjemné zpestření hodin fyziky či přírodovědy. Kromě poučení o vlastnostech čoček a rozptylek přitom vypovídá také o jiné optice. O té, jakou je dnes také nahlížen život. A smrt.
Souborem 30 detektivních příběhů pod názvem Případy inspektora Kopřivy navazuje významné pražské nakladatelství Portál na své předešlé tituly Kriminální případy pro detektivy začátečníky (2001) a zejména Matematické detektivky (2003). Také v tomto případě jde o příběhy s otevřeným koncem, který může (především dětský) čtenář za pomoci principů logiky a základních znalostí přírodních věd odvodit.
Motivační hodnota sborníků tematicky zaměřených úkolů zasazených do rámce jednoduchých příběhů je nesporná. Děti se v nich setkávají se situacemi, které znají z vlastního života, vnímají možnost uplatnění získaných znalostí a dovedností také mimo kontext školy. Případy inspektora Kopřivy jsou postaveny především na znalostech z fyziky, nutná je ovšem také vnímavost pro logické návaznosti a vztahy a pozornost k detailu (např. Smrt ve škole, str. 71).
Případy inspektora Kopřivy ovšem zdaleka nejsou jen rozšířenými zadáními slovních úloh, Marek Veselý důsledně usiluje o beletrizaci: Vedle tematického fyzikálního zaměření je proto jednotícím prvkem knížky rovněž dvojice detektivů, jimž autor vštěpuje (přirozeně jen v nejhrubších rysech) také základní povahové charakteristiky. Inspektor Kopřiva je starý zkušený praktik se zálibou ve fyzice, dobrácký, i když trochu jízlivý a jemně ironický. Strážmistr Petráně pak vlastně nemá jinou možnost než obsadit roli méně zkušeného, občas maličko přitroublého kolegy, jehož Kopřiva k řešení případu vždycky trochu popostrčí. Z doyleovského schématu asi není úplně snadné vystoupit.
Každý příběh končí otázkou pro čtenáře, která nemíří jen k odhalení pachatele, ale ptá se také po důvodech, které by k takovému závěru opravňovaly. Řešení je rozumě uvedeno až na konci knihy – čtenář tak nemusí odolávat pokušení sjet očima o tři řádky níž a prostě si rozluštění přečíst.
Naopak za sporné pokládám zasazení fyzikálních zadání právě do kontextu práce kriminalistů. Dětem to sice umožňuje spatřovat v obou detektivech vzory, jež budou možná chtít napodobit, ale nikoli už možnost plně se s nimi identifikovat. Krom generačního rozdílu (který je například v Matematických detektivkách elegantně překonán tím, že inspektoru Smartovi asistuje teenager Cal) jde navíc o výlučnost kriminalistického povolání: K vyřešení případu nestačí znát fyzikální zákony a principy, ale také „být polda“. Myslím, že např. popularita Foglarových Stínadel stála hodně na tom, že tajemství a záhady odhalovaly právě děti – bez podpory propriet dospělého světa, jakou policejní odznak bezesporu je.
S tím úzce souvisí také nejproblematičtější rys knížky, totiž dokonalé odosobnění násilí a smrti. V 30 případech obsažených v knížce figuruje smrt 21 lidí. Synovec zabije svého strýčka na invalidním vozíku. Synové se baví tím, že modelují vraždu své matky. Školák otráví křečka oxidem uhličitým. Nejde přitom jen o kumulaci násilných trestných činů, to je konec konců u kriminálky poměrně pochopitelné. Rozpaky ve mně vzbuzuje spíše jejich nevýznamnost. Smrt je tu redukována na přitažlivou kulisu, atraktivní matérii, z níž je postaven opravdu zajímavý fyzikální problém.
Nemám ovšem iluzí o tom, že by to právě dětem staršího školního věku nějak vadilo, jejich zájem si tento soubor detektivních příběhů jistě získá. Citlivost pro hodnotu jedinečného života a etický rozměr popsaných případů snad zprostředkují dětem rodiče, učitelé či vychovatelé, kteří budou s knížkou pracovat.
Veselý, M.: Případy detektiva Kopřivy. Praha, Portál 2005
Petr Kukal
0 comments:
Post a Comment