Každým rokem se mi ve škole stále naléhavěji a častěji vybavuje citát z filmu Vesničko má, středisková: „My jsme si to, Václave, nevymysleli. Když to chtěj, vyplňuj!“ Je skutečně všechno to současné vyplňování ve škole nutné?
Za aktuální hity ve školství považuji školní matriku a přípravu škol na ŠVP. V naší škole používáme programy Bakaláři (www.bakalari.cz). Nechci ho tu moc propagovat, každá škola má možnost vlastního výběru programu, který jí bude vyhovovat. Spíš mě začátkem letošního školního roku zarazil požadavek naší zástupkyně, co všechno máme kvůli již zmíněné školní matrice vyplňovat. Program Evidence obsahuje řadu kolonek, ale to neznamená, že bych musel vyplňovat všechny, myslel jsem si. Abych podpořil sílu svých argumentů, začal jsem hledat příslušné informace na internetu.
O školní matrice jsem se nejdřív dočetl na stránkách ÚIV. Zdá se, že z hlediska školního úřadování budou další roky ještě veselejší než ten současný. Ale nalezl jsem zde taky znění školského zákona č. 561/2004 Sb. Dokumentaci škol je věnován § 28, z něhož cituji:
(2) Školní matrika školy podle povahy její činnosti obsahuje tyto údaje o dítěti, žákovi nebo studentovi
jméno a příjmení, rodné číslo, státní občanství a místo trvalého pobytu,
údaje o předchozím vzdělávání, včetně dosaženého stupně vzdělání,
obor, formu a délku vzdělávání, jde- li o střední a vyšší odbornou školu,
datum zahájení vzdělávání ve škole,
údaje o průběhu a výsledcích vzdělávání ve škole, vyučovací jazyk,
údaje o tom, zda je dítě, žák nebo student zdravotně postižen, včetně údaje o druhu postižení, nebo zdravotně znevýhodněn; popřípadě údaj o tom, zda je dítě, žák nebo student sociálně znevýhodněn, pokud je škole tento údaj zákonným zástupcem dítěte nebo nezletilého žáka nebo zletilým žákem či studentem poskytnut,
údaje o zdravotní způsobilosti ke vzdělávání a o zdravotních obtížích, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání,
datum ukončení vzdělávání ve škole; údaje o zkoušce, jíž bylo vzdělávání ve střední nebo vyšší odborné škole ukončeno,
jméno a příjmení zákonného zástupce, místo trvalého pobytu a adresa pro doručování písemností, telefonické spojení.
Možná se vám tyto informace budou taky hodit, protože hned další dva příspěvky Googlu, týkající se školní matriky, mě přesvědčily o tom, že problém s vyplňováním školní matriky nemám sám.
Dále jsem zjistil, že na Škole Online nabízejí školám nejen v souvislosti se školní matrikou projekt Katedra a několik dalších odkazů mě dovedlo k programu Bakaláři, který už řadu let ve škole úspěšně využíváme. Prohledávání dalších odkazů už jsem nepovažoval za nutné.
Je zajímavé, že když si v § 28 školského zákona přečtete:
(1) Školy a školská zařízení vedou podle povahy své činnosti tuto dokumentaci
rozhodnutí o zápisu do školského rejstříku a o jeho změnách a doklady uvedené v § 147,
evidenci dětí, žáků nebo studentů (dále jen „školní matrika“),
doklady o přijímání dětí, žáků a studentů ke vzdělávání, o průběhu vzdělávání a jeho ukončování,
vzdělávací programy podle § 4 až 6,
výroční zprávy o činnosti školy, zprávy o vlastním hodnocení školy,
třídní knihu, která obsahuje průkazné údaje o poskytovaném vzdělávání a jeho průběhu,
školní řád nebo vnitřní řád, rozvrh vyučovacích hodin,
záznamy z pedagogických rad,
knihu úrazů a záznamy o úrazech dětí, žáků a studentů, popřípadě lékařské posudky,
protokoly a záznamy o provedených kontrolách a inspekční zprávy,
personální a mzdovou dokumentaci, hospodářskou dokumentaci a účetní evidenci a další dokumentaci stanovenou zvláštními právními předpisy.
nevypadá to s úřadováním ve škole tak hrozně. Ale protože na svém posledním pracovišti působím od roku 1987, dovolil bych si malé učitelské srovnání.
Před rokem 1989 jsem vyplňoval třídní knihu a třídní výkaz, kde byly údaje zhruba se shodující s požadavky dnešní matriky a známky z příslušných předmětů. Pokud jsem měl maturitní třídu, odevzdával jsem ještě maturitní otázky. V současné době odevzdávám navíc tematické plány a zhodnocení realizace jednotlivých tematických plánů, kurikulum, zápisy ze schůzí předmětové komise. Navíc mám pocit, že skoro každý týden musím odevzdávat nějaký seznam či jiné „lejstro“. Když k tomu připočítám, že k papírové podobě různých záznamů pouze přibyly záznamy počítačové místo toho, aby je nahradily…
Situace kolem ŠVP (školních vzdělávacích programů) taky nevypadá nijak růžově. Opět jako ilustrace postačí jeden z posledních článků na České škole. Mimochodem na „vojně“ jsem byl v letech 1985/6 a množství zkratek v dnešním školství mi ji silně připomíná. Tam jsem musel mít písemné přípravy na hodiny a velitel mi ji vždy musel schválit a podepsat. Třeba se dožiji ve škole i toho. Po vojně jsem rok učil na základní škole a psal na „osmáky“ posudky (v kolektivu oblíbený atd.) a to už možná bude aktuální v tomto školním roce.
Snad jsem na nějaké vyplněné papíry z minulých let zapomněl, ale i tak jsem přesvědčen, že toho dnes musím ve škole vyplňovat mnohem víc než před listopadem 1989 a tento závěr mě nijak netěší. Ta krásná doba s minimálním školním úřadováním z první poloviny devadesátých let se už do škol nikdy nevrátí. Ale neměli bychom se jako učitelé i dnes víc soustředit na to, co, jak a proč budeme s dětmi dělat, než na to, co, kde a jak vyplníme? A neměli bychom se zbytečnému papírování jako učitelé nějak efektivně bránit? A hlavně jak?
Když však poslední dobou neustále slyšíme, že máme vést děti k samostatnosti, odpovědnosti, tvořivosti, měli bychom po našich nadřízených chtít minimálně to, aby se k nám chovali aspoň tak, jak chtějí, abychom se my chovali k dětem.
Josef Duhajský
0 komentářů:
Okomentovat