Malé školy s počtem žáků menším než sto to nemají vůbec jednoduché. Že venkovské malotřídky bojují o přežití při nedostatku žáků, je díky mediálnímu zájmu obecně známo. V rámci SIPVZ sice došlo v letech 2001-2002 k dovybavení prakticky všech těchto škol ICT infrastrukturou, ale v letech 2005-2006 v Projektu III SIPVZ – Infrastruktura budou dotovány díky nespravedlivým prvním třem letům SIPVZ jen „červené“ školy“. Je to sice jen chabá kompenzace, ale celý systém SIPVZ je stále poněkud nestabilní.
V rámci Projektu III SIPVZ – Infrastruktura došlo v letech 2001-2002 k dovybavení prakticky všech malých škol ICT infrastrukturou. Konsorcium ACOL-Český Telecom dodalo sestavu tří žákovských a jednoho učitelského počítače do zhruba 1500 škol s méně než osmdesáti žáky a připojilo je k Internetu pevnou linkou s nedostatečnou kapacitou 64 kbps. Další školy s 80-100 žáky pak dostaly sestavu šesti žákovských, jednoho učitelského počítače a serveru. Rozdělení škol v dodávkách ACOL do pouhých tří velikostních kategorií vygenerovalo stejně jako vybavení jen 3620 škol z více než šesti tisíc nové disproporce. Téměř stoprocentní připojení škol k Internetu i vybavení počítači je jistě pozitivní, na druhou stranu tři roky nulových dotací červeným školám v Projektu III (minimální kompenzaci v roce 2005 a dosud neznámou v roce 2006 můžeme opominout) je stále nevysvětlenou a nevyřešenou nespravedlností. Můžeme sice argumentovat, že řada červených škol je vysloveně „bohatých“ (například řada SOŠ a SOU) a aktivní školy si mohly vydělat v Projektu I – Informační gramotnost, ale systémové chyby jsou stále jasné.
V letech 2005-2006 v Projektu III SIPVZ – Infrastruktura tedy budou dotovány díky nespravedlivým prvním třem letům SIPVZ jen „červené“ školy“. Je to sice jen chabá kompenzace, ale celý systém SIPVZ je stále poněkud nestabilní. Tato nestabilita se projevuje právě u venkovských malých škol, jejichž zřizovatelé - obce mají často jen omezené prostředky. Tuto skutečnost si naštěstí uvědomil i odbor SIPVZ na MŠMT a v letošních takzvaných „květnových“ dotacích malé školy s méně než sto padesáti žáků získaly mimořádných 20 000 Kč. Pro řadu malých venkovských škol to byl skutečně doslova „záchranný pás“, protože po ukončení dodávek ACOL v projektu Internet do škol k 31. srpnu 2006 získaly alespoň minimální prostředky na úhradu správy za poslední čtyři měsíce roku 2005 nebo na inovace ICT infrastruktury.
Je nutné ještě připomenout, že v rámci „květnových“ dotací bylo rozděleno bezmála 90 milionů korun šesti vybraným skupinám škol. Využilo se prostředků, které nebyly v rámci původní lednových dotací SIPVZ na rok 2005 rozděleny, protože o nárokovou dotaci z programu SIPVZ nepožádala téměř tisícovka z celkového počtu šesti tisíc škol. „Květnovými“ dotacemi tak odbor SIPVZ MŠMT částečně napravil nedostatky dotací lednových, protože zcela správně zareagoval na některé rizikové prvky, týkající se zejména malých škol a ukončení projektu Internet do škol. Malé venkovské školy jsou trvale v nelehké situaci v zajištění správy infrastruktury. Šance na správu svépomocí je zpravidla pro ně mizivá, v lokalitě či v dosahu zpravidla žádný odborník není. Do škol z malých obcí se ani „nehrnou“ regionální firmy, protože jde jen o velmi chudé klienty. Pokračování v dálkové správě a dodávkách společnosti ACOL je pro většinu malých zelených škol jedinou šancí na zajištění dalšího provozu. Bez odpovídající dotační podpory v letech 2005-2006 se mohou dostat do skutečně kritické situace, MŠMT je v průběhu třech let dodávek ACOL „plavat“ nenaučilo a nyní je přeci nesmí nechat klesnout ke dnu.
Pro příští rok je třeba opět velmi obezřetně zvážit dotační strategii a možná i až příliš hrubé členění normativní výše dotace na žáka do tří kategorií. Zde znovu připomínám, že existují desítky či stovky skutečně „bohatých“ škol, pro které je výše dotace zanedbatelná. Zároveň je nutné přehodnotit ICT standard a také byrokratický mechanismus přidělování dotací. U ICT standardu je potřeba klást větší důraz na moderní technologie, především na interaktivní tabule, datové projektory a přenosné počítače. Nejde přeci jen o počítačové učebny, ale především o aplikaci ICT ve všech předmětech.
Zkusme si uvědomit možnosti malých škol se 100 až 150 žáky: letošní normativní dotace pro ně byla v rozmezí 11 000 – 16 500 Kč u zelených a 25 000 – 37 000 Kč u červených. U zelených tedy bylo 6 600 – 9 900 Kč na školení pedagogů, 2 200 – 3 300 Kč na výukový software a informační zdroje (!!!) a stejná částka byla volitelně použitelná. U červených bylo tedy 10 000 – 15 000 Kč na školení pedagogů (!!!), 2 500 – 3 750 Kč na výukový software a informační zdroje, 7 500 – 11 250 Kč na infrastrukturu a 5 000 – 7 500 Kč bylo volitelně použitelných. K tomu je nutné připočíst „květnovou“ dotaci 20 000 Kč na infrastrukturu. Na první pohled je tady řada disproporcí. Především je podceňován výukový software a informační zdroje, přestože řada producentů výukových zdrojů poskytuje malým školám slevy, jsou jejich možnosti skutečně jen omezené. Většina titulů dodaných v takzvaném „prosincovém softwarovém balíčku“ z roku 2001 je pro ně nepoužitelných, nemá smysl rozebírat jejich problémovou obsahovou kvalitu či technickou úroveň a zastaralost. Na nový výukový software obvykle nejsou dostatečné prostředky, což pociťují především základní školy sloučené s mateřskými školami do jednoho subjektu, kde jsou i žáčci z mateřinek u počítačů často „jako doma“. Naopak dotace na školení se čerpají jen stěží, což je i důsledkem nevhodné nabídky pro tuto cílovou skupinu škol.
Pro malé školy, především ty venkovské či malotřídní, je třeba i nadále mimořádná podpora, ať už se jedná o školy „zelené“ i „červené“. Zkušenost z využívání ICT v těchto školách je jasná, díky relativně slušnému poměru počítačů na sto žáků a zájmu pedagogů i v těch nejmenších malotřídkách, je intenzita využití ICT ve výuce vysoká. Jakákoli chyba při dotační strategii, podobná těm z letošních lednových dotací, se může vymstít a zpomalit i v řadě škol i zcela zastavit rozvoj používání moderních technologií ve výuce. Řadě červených škol jejich vybavení v posledních třech letech neúměrně zastaralo, zelené školy nemají finance na jeho obnovu a ani údržbu a provoz. Čili předkládám k diskuzi několik tezí či návrhů:
V příštím roce by měla být dotační hranice malých škol pro paušální dotaci zvýšena na 150 až 200 žáků.
Dotace na konektivitu by měla být nadále zachována ve stávající výši s povinností zavedení ADSL (zde je nutný trvalý tlak na Český Telecom, jako provozovatele intranetu veřejné správy) či jiného vysokorychlostního připojení do všech škol. Stojí za zvážení diferencovat kapacitu připojení i výši dotace dle počtu žáků, případně typu školy. Měla by být posílena volnost výběru ISP a čerpání finanční dotace.
Měla by se zvýšit poměrná část dotace na výukový software a informační zdroje a na správu infrastruktury na úkor dotace na počítačovou gramotnost. To souvisí i s běžným rozpočtem na DVPP.
Měla by se harmonizovat absolutní výše dotace pro zelené a červené školy na školení pedagogů, na výukový software a informační zdroje i na volitelné použití.
V rámci dotací na projekty by měla být preferována aplikace moderních ICT technologií ve výuce neinformatických předmětů a eLearningu.
Je třeba zjednodušit a zracionálnit mechanismus přidělování normativních dotací SIPVZ.
Jan Wagner
0 comments:
Post a Comment