David Hawiger: ICT na škole – 2. díl: Školní informatik a jeho pracovní náplň

Je zřejmé, že náročnost práce školního informatika může být na různých školách rozdílná - vesnické školy jsou rády, když mají k dispozici alespoň jednoho člověka, velké městské školy si mohou dovolit rozdělit práci mezi více lidí.

Nejprve organizační struktura

My jsme vycházeli z toho, že je lepší vytvořit organizační strukturu více funkcí, které se následně dají v případě potřeby slučovat do pracovní náplně jediného člověka – školního informatika.

V našem maximalistickém pojetí se tedy problematikou Informačního systému ve škole (dále jen ISŠ) zabývají čtyři lidé:

1. Vedoucí ISŠ

2. ICT metodik

3. ICT správce

4. Administrátor ISŠ

Vedoucí ISŠ

V našem návrhu tato osoba zodpovídá za rozvoj a provoz ISŠ. Je tedy nadřízeným ostatních, kteří zajišťují zbývající funkce. Jeho úloha je tedy především v řízení a koordinaci veškerých činností. Tudíž je zřejmé, že tuto funkci by měl vykonávat člověk, který v organizační struktuře školy spadá do jejího vedení. Nabízí se zde tedy ředitel nebo zástupce ředitele.

V této souvislosti si dovolíme podotknout, že v našem řešení se u této funkce nepočítá s jakýmkoliv navýšením úvazku a to právě proto, že tato oblast by měla být plně v kompetenci jedno z řídících pracovníků.

Zároveň jsme přesvědčeni, že tato funkce je pro rozvoj ICT ve škole nezbytností. Problematika ICT je totiž natolik rozsáhlá a komplikovaná, že ji nelze ve škole efektivně řešit člověkem, který nemá dispozice pro řízení.

ICT metodik

Momentálně se jedná o jedinou funkci, která může mít již dnes pevné zakotvení v organizační struktuře školy a navíc je ošetřena i v oblasti mzdové (příslušným snížením úvazku).

Bohužel však chybí přesnější určení její pracovní náplně. To nezřídka vede k tomu, že ICT metodik vykonává činnosti, které nemají s metodickou činností nic společného. To může zapříčinit pocit, že je takový člověk zneužíván.

My jsme se tedy snažili v našem návrhu co nejvíce držet jeho metodické role a ostatní obsah pracovní náplně jsme přesunuli do zbývajících funkcí.

ICT správce

Na základě našich dosavadních zkušeností si dovolíme jeden závěr – tato funkce na školách (především základních) bytostně chybí. Zde má celý koncept SIPVZ a jeho dosavadní realizace výrazný dluh. Náš závěr si dovolím opřít o několik argumentů:

• opakuji, že ICT metodik má především plnit roli metodickou, nikoliv údržbářskou

• mohu-li přirovnat jeho úlohu, pak na škole chybí „školník pro ICT“

• školy si v případě potřeby dokáží objednat odborníka, ale nezřídka je potřeba řešit problém rychle, přičemž takové řešení nevyžaduje příliš velké odborné znalosti

Náš návrh tedy počítá s tím, že si škola vytvoří takové organizační a finanční zázemí, aby si mohla dovolit založit novou funkci s podobě ICT správce. Nutno podotknout, že (doufejme prozatím) musí škola hledat vnitřní zdroje.

Administrátor ISŠ

Nemálo škol bylo již v dřívějších dobách nuceno vypořádat se s tím, že ICT na škole vyžaduje i relativně odbornou údržbu. Na rozdíl od předchozích funkcí, v tomto případě ji navíc lze řešit formou objednávky externí služby. Diskutabilní projekt Internet do škol budiž toho příkladem.

V našem případě je tedy návrh pracovní náplně spíše vodítkem a impulsem, její obsah jde bez větších problémů transformovat do podoby obchodní smlouvy.

V této souvislosti je však nutné brát zřetel na to, aby se pracovní náplň administrátora nepřekrývala s náplněmi ostatních osob a to především v případě, kdy se jedná o externí službu. Není-li tomu tak, dříve či později nastanou konflikty, protože nebude jednoznačně určená zodpovědnost za tu kterou oblast.

David Hawiger