V polovině června jsme vás informovali o průběžných výsledcích unikátního průzkumu informační a počítačové gramotnosti české populace. Agentura STEM/MARK nyní publikovala některé další zjištěné výsledky. V dnešním článku se budeme věnovat té části výsledků, které by mohly být zajímavé pro pedagogickou veřejnost.
V polovině června tohoto roku jsme vás v samostatném článku informovali o průběžných výsledcích unikátního průzkumu informační a počítačové gramotnosti české populace. Na konci srpna zveřejnila agentura STEM/MARK, která pro Ministerstvo informatiky (MIČR) tento průzkum realizovala, některé další zjištěné výsledky. V dnešním článku se budeme věnovat té části výsledků, které by mohly být zajímavé pro pedagogickou veřejnost.
Zvolená metoda průzkumu počítá s tím, že počítačově gramotný jedinec musí být schopen orientace (na základní a střední úrovni) v každé z následujících šesti oblastí:
-
pojmy z IT,
-
ovládání počítače,
-
práce s textovým editorem,
-
práce s tabulkovým kalkulátorem,
-
práce s grafikou,
-
práce s Internetem.
V každé z uvedených oblastí se zjišťovalo deset různých konkrétních dovedností. Za gramotného jedince je považován ten, kdo průměrně za všechny oblasti zvládne pět z osmi dovedností základní a střední úrovně.
Představit metodiku výzkumu se všemi detaily není zcela triviální a pro většinu čtenářů by tyto informace možná ani nebyly zajímavé. Tento druh informací včetně první interpretace zveřejněných výsledků průzkumu z klávesnice Jiřího Peterky je možné nalézt v příznačně pojmenovaném článku Velký průzkum malé gramotnosti na serveru Lupa.
Co se vlastně zkoumá?
V podání agentury STEM/MARK zní odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec 27. Dvacet sedm procent gramotné populace v Česku. Po vzoru Adamsova Stopařova průvodce po galaxii je však nutno zjistit, na co je to odpověď. MIČR tvrdí, že jde o procento informačně gramotných obyvatel. STEM/MARK usuzuje, že průzkum hovoří o počítačově gramotných.
Rozpor definic nemusí být nutně chybou. Pojem informační gramotnost prošel od roku 1974, kdy byl prvně použit Paulem Zurkowskim, mnoha vývoji. Ani dnes neexistuje jednoznačná definice. Nejčastěji je citována definice American Library Association z roku 1989, ke které se, jak možno vysledovat, autoři průzkumu přiklonili. Je ovšem trochu nestandardní, pokud jsou stejné výsledky prezentovány zadavatelem a zpracovatelem pod různými názvy.
I kdybychom měli zcela jasno, který termín přesně byl měřen, není jasné, na co nám to bude. Problém lze rozložit do několika vrstev. Tak například zvolená varianta, podle které se k magickému číslu 27 dojde. Variant bylo zvažováno hned několik – každá vychází ze stejných naměřených čísel k různým výsledkům (procentům). Záleží, jak přísní (resp. tolerantní) chceme být při posuzování zjištěných dovedností. Kdyby byla například zvolena varianta nejbližší české pedagogické tradici, kdy respondent musí umět vše ze základních dovedností, pak by výsledek populace byl někde pod 20 %.
Druhou vrstvou problematiky globálního měření je jeho komparativnost. Je skutečnost, že 27 % Čechů je počítačově gramotných, alarmující, nebo důvod k oslavě? Jelikož se jedná o ojedinělý průzkum svého druhu není s čím srovnávat. Ani se zahraničím. Nelze tedy ani říci, zda se jedná o pozitivní výsledek nebo naopak.
Výše nastíněné problémy jenom dokazují, že měřit počítačovou gramotnost není nikterak jednoduché. Hlavní smysl celého průzkumu lze spatřovat zejména ve velkém počtu respondentů a teprve s časovým odstupem. Velké množství objemu nashromážděných dat (více než 16 tisíc respondentů) umožňuje získávat analýzy dle různých zúžení. Například porovnání geografické (dle krajů, dle velikosti sídel), demografické (dle věkových kategorií, dle pohlaví), sociální (podle postavení), profesní (podle zaměstnání) nebo celkem netradiční (dle oblíbeného školního předmětu). Pokud se průzkum za nějakou dobu opět zopakuje za obdobných podmínek, bude možné zjišťovat pokrok, který nastal.
Jak dopadli učitelé?
Dosud zveřejněné informace z průzkumu udávají, že učitelů základních a středních škol je počítačově gramotných 33 %. Z prvního grafu je možné vyčíst dílčí úrovně v jednotlivých oblastech gramotnosti a jak moc je tento podíl nad průměrem obecné populace (čerchovaná čára).
První věc, které člověka napadne je, že vysokoškolsky vzdělaní odborníci, kterými by kantoři měli být, by měli dosahovat lepších výsledků. Vždyť například skupina policistů, hasičů a vojáků má ve svých řadách 52 % počítačově gramotných jedinců. Mít dva ze tří učitelů počítačově negramotné je bezpochyby důvod k zamyšlení.
Jak už to tak bývá, věci nejsou tak jednoduché, jak se na první pohled zdají. Zkusme se nyní zamyslet v souvislosti s dalšími zjištěními průzkumu, proč jsou výsledky tohoto průzkumu pro učitele tak nelichotivé.
Průměrný věk v ČR je někde kolem 39 let. Průměrný věk učitelů je přibližně 48 let. U občanů starších 40 let byla zjištěna počítačová gramotnost pouze u 16 %. U občanů nad padesát dokonce pouze 11 %. Pro zajímavost je možné uvést, že obdobnou úroveň (32 %) počítačové gramotnosti, jaké dosáhli učitelé, mají ve vzorku celé populace lidé ve věku 29 až 33 let. Z tohoto demografického porovnání na tom populace učitelů již tak bledě není.
Ještě zajímavější mi přijde porovnání podle zveřejněných výsledků tříděných dle postavení v zaměstnání. Druhý graf dokládá, že existuje určitá korelace mezi počtem podřízených vedoucímu pracovníkovi a jeho úrovní počítačové gramotnosti. Neboli, čím více má vedoucí podřízených, tím je jeho gramotnost vyšší (odhlédneme-li od vrcholového managementu). Oproti tomu gramotnost řadových pracovníků je pouhých 23 %. Učitelé ve školách nejsou až na výjimky vedoucími pracovníky a přesto dosáhli lepších výsledků.
Bez zajímavosti není ani zjištění, že pro věk 15 až 17 let je počítačová gramotnost vyčíslena 55 procenty. To by mimo jiné znamenalo, že středoškoláci jsou o dvě třetiny počítačově gramotnější nežli naši učitelé! Z toho lze dovodit závěr, že učitelé dokáží navést žáky a naučit je i to, co sami neumějí. To je ta příznivější varianta. Nebo to, že motivační charakter informačních a komunikačních technologií umožňuje vzdělávání v této oblasti i mimo školní budovy. To je zase varianta, která asi napadne čtenáře. V rozporu s tímto tvrzením je ale jeden z překvapivých závěrů průzkumu, který říká, že 75 % uživatelů 15 až 17letých získalo znalosti školní výukou. To dává za pravdu první domněnce.
Pravda bude, jak to tak bývá, někde uprostřed. Škola patrně studenty iniciuje k dalšímu samostudiu. Ač o tom, že se sami vzdělávají, mnohdy vůbec netuší.
Obdobně zúžených pohledů na interpretaci získaných procentuelních dat by šlo předložit samozřejmě více.
Co na to současná pedagogika?
Moderní pedagogická věda se s integrací informačních a komunikačních technologií do procesu vzdělávání potýká již několik let. V průzkumu použité definice počítačové a informační gramotnosti nelze považovat za nevhodné. Pokud se ale zaměříme na oblast vzdělávání, nutno dodat, že jsou tyto definice jako jediný ukazatel gramotnosti již překonané. V průzkumu sledované technologické dovednosti jsou v kontextu vzdělávání pouze jednou důležitou složkou gramotného jedince. Bezpochyby velmi důležitou. Za druhou stěžejní oblast moderní pedagogika považuje kognitivních dovednosti, kritické myšlení a schopnost řešení problémů.
Jinými slovy, moderní informační gramotnost není pouze o zvládnutí technických dovedností, ale zejména o schopnosti aplikovat technické dovednosti v prostředí informační společnosti. A ještě lépe – v prostředí znalostní společnosti.
K čemu by bylo například učiteli výborná úroveň práce s technologiemi, když by nebyl schopen tyto dovednosti ve třídě předat žákům? Nebo by neuměl svoji výbornou úroveň v této problematice ve vzdělávání dostatečně využít?
Z tohoto principu vychází například definice americké Educational Testing Service (http://www.ets.org/). ETS definuje tzv. ICT gramotnost jako způsobilost používat digitální technologie, komunikační nástroje a počítačové sítě k účelům získávání, spravování, interpretování, hodnocení, vytváření informací a dorozumívání v prostředí znalostní společnosti za respektování morálních a zákonných norem.
Pokud bychom tedy chtěli komplexně hodnotit, do jaké míry je integrace informačních a komunikačních technologií do vzdělávání efektivní (k čemuž mohou výsledky průzkumu svádět), nemůžeme se spokojit pouze se samotnými výsledky tohoto výzkumu. Je potřeba vytvořit takovou metodiku průzkumu, která by důležité aspekty jedince žijícího ve znalostní společnosti plně reflektovala.
Shrnutí
Školství je v míře přizpůsobivosti na jednom z posledních míst. Průzkum zadaný MIČR tuto skutečnost potvrzuje. Přesto může být interpretování jednoduchých závěrů tohoto výzkumu nepřesné, až zavádějící. Viz například provokující titulek tohoto článku. K osobnosti dobrého učitele výborné zvládnutí zkoumané problematiky nestačí. Daleko zajímavější pro bude průzkum po nějakém čase zopakovat a zaznamenané výsledky pedagogické veřejnosti porovnat.
Výsledky výzkumu lze získat z prezentace MIČR nebo přímo od agentury STEM/MARK na adrese http://www.dialogin.cz/ (jméno: micr-press, heslo: press214).
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat