Česká škola: Radek Sárközi: Brudlý Krampoblouch aneb Jaké jsou literární sborníky českých škol?

V pátek 4. března proběhlo v pražském sídle PEN klubu slavnostní vyhlášení celostátní soutěže literárních sborníků českých škol Brudlý Krampoblouch, jejíž odborná porota nakonec ocenila 9 nejlepších děl. Podívejme se trochu blíže, jaká literatura se píše a vydává na našich školách…

Předem musím upozornit na skutečnost, že šlo o první ročník soutěže Brudlý Krampoblouch. Informovanost o soutěži mezi školami tedy nemusela být absolutní a ne všechny školy, které v uplynulém roce nějaký sborník vydaly, se o soutěži dozvěděly. To je možná důvodem, proč se na stole poroty sešlo pouze 25 sborníků ze základních a středních škol. Nechce se mi věřit, že na 3795 ZŠ a 1451 SŠ, což je aktuální údaj z Ústavu pro informace ve vzdělávání o počtu českých škol, vychází tak malé množství sborníků s literárními texty žáků a studentů…

Pokud je to pravda a soutěž realisticky zmapovala situaci, může to být impulzem pro školy k prvnímu vydavatelskému počinu nebo alespoň k určitému zamyšlení, zda má tato činnost nějaký smysl. Zda vydávání sborníků s literárními texty žáků může plnit nějaké didaktické cíle. Já bych řekl, že určitě. Minimálně jde o středně náročný projekt. Bohužel projektová výuka a projektování obecně se na českých školách ještě příliš nezabydlely…

Jak tedy učitelé a žáci přistoupili k tvorbě sborníků?

Některé sborníky vypadají na první pohled velmi neuměle. Jejich vydavatelé si zřejmě nedělali těžkou hlavu s grafickou úpravou, sazbou ani knižním zpracováním. Existují ale také sborníky, které se mohou svým profesionálním polygrafickým zpracováním směle měřit s běžnými knihami (Geniální výtvory mladých, Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka). Dokonce jeden ze sborníků (Perly Opavy) měl podobu nádherné bibliofilie! Nejčastěji měly sborníky sešitovou vazbu (stejnou jako mívají školní časopisy), objemnější sborníky už ale byly brožované, nebo i vázané.

Redakce také různě přistoupily k sestavování sborníků. Některé produkty bohužel postrádaly základní náležitosti knihy, jako jsou tiráž nebo obsah. U sborníku by rovněž neměl chybět úvod, který neobeznámenému čtenáři vysvětlí, proč daná kniha vznikla a za jakých okolností. Na škodu není ani doslov. Pokud některá z uvedených částí ve sborníku chyběla, nemůžeme se samozřejmě zlobit na žáky a studenty. Jde o opomenutí učitelů, kteří s nimi na tvorbě sborníku spolupracovali. To oni by měli být poučeni, jak má vypadat kniha, a před vydáním školního sborníku musejí provést se žáky analýzu skutečných knih a sborníků, aby věděli, co by v nich nemělo chybět!

Důležitá je i koncepce sborníku. Nejjednodušší je žákům zadat společnou slohovou práci v češtině a domluvit se s učitelem počítačů, aby tyto slohové práce v příslušných hodinách žáci přepsali do textového editoru, zalomili a vytiskli. Výsledkem je sborníček se sešitovou vazbou formátu A5, který se dá namnožit na běžné školní kopírce. Posun oproti běžným slohovkám je zřejmý. Žáci neobdrží od učitele pouze své texty plné červených oprav a s výslednou známkou, která se zapíše do žákovské knížky a dá podepsat rodičům. Studenti mohou rodičům přímo ukázat výsledek, tedy celý sborník, a nechat si ho jako památku na školu…

Další sborníky obsahovaly volnou tvorbu žáků, tedy původní práce, které nevznikly na základě nějakého zadání v hodině češtiny, ale texty, které žáci psali z vnitřní potřeby. Ty už mají k literární tvorbě mnohem blíže.

Kromě textů obsahují sborníky také ilustrace. Záleží opět na učitelích, zda do tvorby sborníku zapojí i výtvarnou výchovu, nebo půjde o volnou tvorbu žáků. Obojí je jistě přínosné – jak nakreslit ilustraci ke konkrétnímu textu, tak možnost umístit povedenou kresbu do reprezentativního sborníku.

Výsledek určitě záleží na tom, zda si vydání sborníku vezme za své celá škola včetně jejího vedení, tedy zda se rozhodne vydat reprezentativní dílo, které odpovídajícím způsobem finančně podpoří a technicky i organizačně zajistí. Pokud všechny činnosti spadnou na jednoho učitele-nadšence, nemusí výsledek vypadat tak profesionálně… I jeho didaktický přínos může být omezen. Rozhodně je ale lepší se o vydávání sborníků pokoušet, a to nejen literárních, než je nevydávat vůbec!

To bylo také hlavním účelem soutěže Brudlý Krampoblouch – ocenit školy a jejich učitele i žáky, kteří se do vydávání sborníku společně pustili, a inspirovat všechny, kteří se ještě na tuto půdu neodvážili vstoupit, aby vyzkoušeli sborník vydat.

Pokud by chtěl učitel k vydávání sborníku přistoupit opravdu zevrubně, měl by se žáky navštívit nějaké nakladatelství a pobesedovat s jeho majitelem či šéfredaktorem. Studenti by měli zjistit, bez kterých pracovních pozic a oddělení se velké nakladatelství neobejde (korektor, redaktor, grafik, distribuce…) a sami si je vyzkoušet. Měli by se dozvědět co nejvíce informací o knižní kultuře, historii vynálezu knihy a papíru, knižní a počítačové typografii i grafice nebo polygrafii. Nabízí se také exkurze do tiskárny nebo výrobny ručního papíru ve Velkých Losinách… Žáky, kteří se do vydávání sborníku pustí, budou určitě tyto informace zajímat!

Přehled vítězů prvního ročníku celostátní soutěže literárních sborníků českých škol Brudlý Krampoblouch:

Střední školy:

Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka, Střední technická škola hl.m. Prahy
GVM (Geniální výtvory mladých), Gymnázium, Velké Meziříčí, Sokolovská 27
Proč ne…, Gymnázium, Sokolovská 1638, Svitavy
Almanach textů a výtvarných prací - projekt VODA, Gymnázium Otokara Březiny a Střední odborná škola Telč
Ohledajme, muož-li…, Trojské Gymnázium Sv. Čecha, Trojská 110/211, Praha 7 - Troja

Základní školy