Známky jsou napsány, vysvědčení rozdána. Ve školách přišlo období relativního klidu. Avšak mediální smršť z minulého týdne kolem rozmnožení známek na vysvědčení „prvňáčků“ nebo uměle živená nervozita rodičů vycházejících žáků spojená se změnami plynoucích z nového školského zákona vytvořily hustou atmosféru nejen v rodinách školáků, ale i sboroven, kde se znovu dostaly na přetřes věčně diskutované otázky známkování.
Proč hodnotit
Hodnocení žákova výkonu je svým způsobem odměna schopným a snaživým žákům. Na druhé straně je pobídkou těm méně schopným – já bych raději napsal lenivým – k pozvednutí snahy o učivo. Takto vnímané hodnocení žáka ovšem je jen jeden z pohledů na jednu stránku kantorské práce.
Hodnocení je také zdrojem informací pro učitele, žáky i jejich rodiče. Učitel dává hodnocením žákovi signál, jak zvládá učivo. Přemýšlivý učitel si hodnocením nastavuje zrcadlo o tom, jak žákovi učivo vysvětlil. Jak ho dokázal motivovat k tomu, aby poznatky ze školy procvičoval a prohluboval. Žák má v hodnocení informaci o tom, jak učivo pochopil a zda stupeň pochopení odpovídá představě učitele. Rodičům je hodnocení vzkazem, zda jejich dítě zvládá učivo. Je také výzvou ke spolupráci v případě, že se představa rodičů o schopnostech dítěte rozchází s názorem učitele. Hodnocení má ještě mnoho dalších stránek. Připomenu alespoň nesporný rozměr společenský. A jak ukazují diskuse z posledních dní, má rovněž rozměr politický.
Formy hodnocení
Hodnocení patří k procesu výuky a výchovy dítěte. Spor se vede o jeho formu. Pro dítě mladšího věku většinou stačí pochvala, úsměv. V tomto věku je účinnější slovní vyjádření a má přednost před strohou známkou. U starších žáků však nastává potřeba jednoznačného vyjádření a klasifikace známkou se jeví jako vhodnější.
Nový školský zákon povoluje slovní hodnocení. Není to žádná novinka, protože už dávno se slovně hodnotí žáci s poruchami učení. Dohodou s rodiči je třeba posoudit, zda takový přístup konkrétnímu žákovi prospívá, nebo zda naopak nenahrává jeho lenosti nebo nenaplněným ambicím některých rodičům.
Nemyslím si, že některá z forem hodnocení je lepší než jiná. Ve své učitelské praxi jsem vyzkoušel slovní hodnocení i známky. Každý způsob má své přednosti i slabiny. Záleží na konkrétním žákovi, jeho věku a možnostech, který způsob učitel, po dohodě s rodiči zvolí. Sám mám celoživotní zkušenosti s bodovým hodnocením v matematice. Své zkušenosti jsem popsal v článku na České škole.
Hodnocení jako konflikt
Hodnocení by se nemělo stát střetem školy s rodinou. Takové konfrontace nemají vítěze a poraženým je pokaždé vyučovaný žák. To když si učitel dokazuje na známkách svoji moc a používá klasifikaci k ukáznění neposlušných žáků. Nebo když si rodič vyprosí na učiteli zlepšení známky pro svého potomka. Neuvědomuje si, že tím dává dítěti najevo, že pro příště už bude záležet jen na výmluvnosti matky, jakou známku od učitele dostane.
Ze zkušenosti z různých škol vím, že známka vychází z konkrétní a neopakovatelné situace ve vyučované třídě. Učitel se snaží známkou ocenit a povzbudit. Často jen o místnost dál je situace u stejného učitele a ve stejném předmětu docela jiná a hodnocení je jiné. Až v posledních ročnících docházky se přizpůsobuji hodnocení nárokům vyššího stupně školy. Dělám to v zájmu přípravy na přechod žáka na náročnější systém výuky. Vím, že právě to, jak se naplní zájem dítěte o vybranou školu a jak si tam povede, rozhoduje o hodnotě učitele, ale i pověsti školy.
Nepodlehnout tlakům zvenčí
Dříve byla věnovaná péče dětem z dělnických rodin. Dnes se snažíme o podobný přístup k dětem romským. Všechny takové nadstandardní snahy nevedou k dobrým výsledkům. Navíc přinášejí učitelům, ale i preferovaným dětem spíše problémy. Nikdy není vhodné podléhat vnějším tlakům ke změně klasifikace. Vzpomínám na situaci, kdy mi jako začínajícímu učiteli vyhrožovala telefonem matka mé žákyně prášky, které spolyká, pokud dám její dceři z matematiky na vysvědčení trojku.
Podobné, i když mírnější formy „vydírání“, znám i ze současnosti. Třeba v souvislosti s danými kritérii střeních škol, které slibují přijetí budoucích studentů po splnění určitého průměru známek na pololetním vysvědčení v 9. třídě bez přijímacích zkoušek. Rodiče obcházejí učitele a přemlouvají je v zájmu dosažení kýženého průměru k zlepšení známky. Jestliže učitel tlakům podlehne, zneváží svoji práci a svůj systém hodnocení. Je to cesta, která ve svých důsledcích diskredituje celou školu.
Vysvědčení jsou za námi, ale věčné otázky kolem hodnocení zůstávají. A nebude trvat ani tak moc dlouho a bude tu červen… Jak se s hodnocením vyrovnáváte ve své práci vy?
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat