Od zveřejnění mých prvních článků s motivačními technikami pro zeměpis už uběhl nějaký čas. Nyní vám tedy předkládám několik nových výukových her, které vymyslely samy děti a jež lze po mírné modifikaci dobře využít i v dalších předmětech.
Jeden proti celé třídě
Jedná se o hru, která je podobná hře Jeden proti stu. Děti si musí vypracovat soubor otázek s třemi možnými odpověďmi, kde je vždy jedna správná. Učitel musí zkontrolovat, aby otázky byly smysluplné a vztahovaly se k tématu. Počet otázek se odvozuje od počtu dětí ve třídě. Otázka číslo 1 je nejjednodušší, poslední otázka je nejsložitější. Všechny otázky musí vycházet z učiva, které je probíráno.
Na počátku hry je zvolen jeden žák, který předstoupí a bude číst otázky. Dále jeden pomocník, který bude kontrolovat, jestli děti odpovídaly správně nebo špatně. Poté je na počátku náhodným systémem zvolen jeden žák, který bude soutěžící. Časový limit pro odpověď dětí ve třídě je 6 vteřin, poté odkládají tužky a pomocník kontroluje jejich odpovědi. Po té odpovídá soutěžící. Soutěžící mohou být hodnoceni různě. Pochvalou, jedničkou a nebo dalšími motivačními posilovači (viz http://www.ceskaskola.cz/Ceskaskola/Ar.asp?ARI=101850&CAI=2125 ).
Žák z davu, který neuhodne otázku, vypadává a můžeme jej využít k další činnosti – malovat vlajku země, práce s mapou… Soutěžící, který soutěžil proti celé třídě a neuhádl, vypadává a na jeho místo přichází náhodně vybraný soutěžící, který otázku uhodl.
Tato hra není přímo vázaná na zeměpis, může být využita téměř ve všech předmětech.
3D mapy
Tato motivační strategie dává dětem velké možnosti v seberealizaci. Potřebují k ní pastelky, papír, polystyren, špejle. Děti na papír kreslí mapu dle zadání. Vybrat si mohou od map velkého měřítka až po mapy malého měřítka. Papír s mapou poté nalepí na polystyren. Dále si na špejličky vyrobí malé vlajky, které se k mapě vztahují. Mohou na nich být názvy měst, států i dalších objektů, a také vlajky.
Mapa může být využita pro zkoušení slepých map nebo pro výstavu děl žáků. Na mapě mohou děti zachycovat rodná místa významných osobností, nebo rodná místa dětí a učitelů na škole. Většinou bývá tato mapa kolektivní prací více žáků.
Puzzle vlajky
Další velmi pěknou technikou, se kterou přišly děti, je vytváření puzzle z vlajky jednoho státu. Nejdříve vlajku namalují a pak ji rozstříhají, někdy do pravidelných a jindy do nepravidelných obrazců. Vlajka může být poskytnuta ke skládání dětem, které už mají svou práci hotovou, nechceme je zatěžovat dalšími úkoly, ale také nechceme, aby zlobily.
Černý Petr, Prší…
Děti ve všech ročnících mají rády karty. Už odedávna je hrají mimo školu a mnohdy často přes zákaz i ve škole. Využili jsme této jejich vášně a každé dítě si vytvořilo soubor karet. Potřebovaly k tomu tvrdý papír, pastelky nebo fixy, nůžky, které dělají vroubky, a atlas, ze kterého čerpají inspiraci. Hodnota karet se neřídí čísly nebo počtem obrazců, ale jinými charakteristikami. Mohou mezi ně patřit například hospodářské charakteristiky státu, vzdálenost od ČR a mnohé další, které zadá učitel nebo které si zvolí žáci.
Cesta kolem světa na mapě
Zeměpisec se stává odborníkem, pokud místa, o kterých učí, má důkladně procestovaná. Když mu to nedovolují finanční prostředky, tak mu nezbývá nic jiného, než cestovat tzv. prstem po mapě.
Tuto hru vytvořily děti v sedmé třídě. Svůj základ má ve společenských hrách typu dostihy a sázky. Hrát může celá třída. Pomůckami jsou nám papírová plachta, kostka, figurky, pastelky, papíry. Na plachtu je vytvořeno hrací pole, které má tvar hada tvořeného z různobarevných políček. Cílem je být první v cíli a zároveň vytvořit vlajku. Vlajka se musí skládat ze tří barev. Každou z barev získáme tak, že stoupneme na políčko s její barvou. Dopředu jsou nastříhané kartičky s příslušnými barvami.
Hází se kostkou a posunuje se s figurkami. Některá políčka jsou tvořena vlajkou státu. Kdo na vlajku stoupne, tak musí říct jméno státu, světadíl, ve kterém se nachází, a hlavní město. Pokud se mu to podaří správně, tak na políčku zůstává. Pokud ne, tak jde zpět na pole, odkud vycházel. Některá políčka jsou označena N a některá Š. Políčka N značí náhodu. Za správně zodpovězenou otázku se žák může posunout dopředu, ale také propadnout zpět o 1, 2, 5 polí anebo také na start. Vše řídí náhoda. Políčka Š značí štěstí. Kdo se dostane na toto pole, tak získává automaticky nějakou výhodu. Například žolíka na další otázku. Dále hlavní organizátor hry musí mít připravený soubor otázek, které se použijí, když soutěžící vkročí na políčko s číselným označením.
Hra je napínavá od začátku do konce, protože v ní dochází k mnoha zvratům. Soutěžící, který byl například první v cíli, ale nemá složenou vlajku, jde opět na start a začíná od začátku.
Domino
Klasickou hru domino jsme použili k učení se znalosti zeměpisných vlajek. Zapojili jsme tatínky a ti nám nařezali 0,5 cm širokou a 3,5 cm dlouhou laťku. Dále už to byla práce dětí, které vymalovaly na polovinu vlajky a na druhou čísla. Cílem je domino poskládat. Hru hrají nejen děti, ale postupem času se pro ni nadchli i učitelé.
Zeměpis by měl kromě vědomostí učit děti ke vztahu k tvořivé práci, čtení, učení, sledování zeměpisných pořadů a cestování. Doufám, že vám tyto techniky pomohou k tvořivě pojaté výuce.
Václav Bělík
0 komentářů:
Okomentovat