Dávno jsou pryč doby, kdy mobilní telefon byl výsadou manažerů a jeho hlavním smyslem bylo vyřizování akutních pracovních záležitostí. Celý trh s mobily se pomalu, nenápadně, ale jistě začal zaměřovat na školáky – a to ať jde o nabídku přístrojů, tak operátorských služeb.
Uznávám, že je určitá kategorie věkem dospělých lidí, kteří vždy musí vlastnit poslední výkřik techniky, ale patrně tvoří menší část trhu. A podíváme-li se na strukturu nabídky, jasně vidíme, že většina těch převratných novinek dospělým, tím méně manažerům, moc nového nepřináší – jde o hračičky, ze kterých jsou nadšení právě nejvíc školáci.
Začalo to výměnnými kryty – což o to, proč nemít hezký telefon, i když za tu cenu? Sám si ho nepořídím, ale dítě si ho k nějaké příležitosti vyprosí… Barevné displeje. Proč ne… Ale má to nějaký smysl? Užitek jsem zatím žádný neobjevil, zato pro děti je to velmi žádoucí. Skoro někdy mám pocit, že ve třídě se děti dělí na ty, kteří ho mají, a na ty, kteří mají „starý šunt“, tedy rozuměj rok dva starý telefon s černobílým displejem.
Těžko prokazatelný a přehlédnutelný je trh s logy, vyzváněcími melodiemi atd. Nabízí je nejen sami operátoři, ale řada jiných firem. Platí se většinou pěkně drahými telefonáty z pevné linky anebo dnes už častěji stejně drahými SMS přímo z inkriminovaného mobilu. Nikdo z prodejců to samozřejmě nepřizná a nikdo mu to ani rozumně neprokáže, ale vsadil bych boty, že 90 % objemu nákupů těhle blbůstek dělají děti nejen pod 18 let, ale většinou pod 15 let. Kontrola neexistuje a pozitivně vím o řadě dětí (z jediné třídy ZŠ!), které tak měsíčně utratí třeba i stokoruny.
Fotoaparát v telefonu je další rodící se fenomén. Pro koho je? Pro dospělé? Okrajově, kvalita obrázků bude vždy mizerná, a to bez ohledu na vývoj elektroniky – v tomto případě platí fyzikální omezení pro optiku takového fotoaparátu. Nouzovka se špatnými optickými vlastnostmi to bude vždy. Ale pro děti začíná být fetišem. Říkáte si, že cena takových přístrojů klesá a časem klidně pořídíte dětem telefon s foťákem, když vlastně nebude o moc dražší než telefon bez něj. Mýlíte se – největší byznys spočívá v přenosu obrázkových zpráv, které jsou krvavě drahé. Umím si představit, jak operátoři udělají akci, kdy za dobré vysvědčení dostane žáček takový telefon bezplatně …a upíše tím své rodiče k placení poplatků za MMS či nějakou vyspělejší technologii přenosu obrázků, časem třeba i videoklipů.
Většina rodičů je přitom v obtížné situaci – dítě věci zpravidla staví tak, že sociální klima třídy ho vlastně nutí držet krok, nemít „šunt“, moci protelefonovat určitou sumu atd. Že takových módních vln všelijakých hraček už tu bylo? Nebylo. Tahle je nejen mnohem agresivnější, ale hlavně je to vlna, která do vašeho rodinného rozpočtu bude zasahovat trvale.
Není daleké přirovnání k drogovým závislostem, a to ani tehdy, když nejde měsíčně o horentní částky (předpokládám že v řádu stokorun), protože školáci nejsou schopni odporovat uvedenému tlaku. Když náklady na uspokojení této hračky spočítáte, zjistíte, že je to ta s přehledem nejdražší hračka, jakou jste kdy pořizovali.
Já vím, je to valící se vlna, kterou máme velmi malou možnost zastavit či ovlivnit. Ale podle mého je to také pěkná lumpárna, a tak mě napadlo, že něco dělat přece jen můžeme. Mám proto dva náměty:
1. První námět je na první pohled banální: pojďme malou chvíli z příštích třídních schůzek této problematice věnovat, nejlépe v rámci celé školy. Zkusme s rodiči probrat, jaké telefony jejich děti mají, kolik stály a co si myslí o tom, kdy jim kupovat nový model. Druhým tématem pak bude, jak velký kredit svým dětem v průměru dávají na měsíc. Možná by mohly padnout nějaké obecně přijatelné názory na to, co rozumné je a co už moc není. Samozřejmě se neshodnou, ale vzájemně zjistí něco velmi potřebného: jak je to doopravdy. Jak velké rozpětí existuje …a budou díky tomu i odolnější vůči tlakům svých potomků.
2. Druhý námět je spojený s mojí prosbou o trochu spolupráce: udělejme společnou anketu, ve které zjistíme, jaká je situace na školách v ČR. Pod článkem je tabulka, kterou společně se svými žáky vyplňte, uložte a do konce února 2005 odešlete na mou e-mailovou adresu tomas.houska@seznam.cz. Jak zjistíte z tabulky, je anonymní a jsou tu uvedené jen údaje o mobilních telefonech zúčastněných žáků. Nebudou-li je vědět přesně (a já tipuji, že je budou vědět s překvapivou přesností), uveďte přibližný údaj. Pokud se povede do této ankety zapojit celou školu, bude to nejzajímavější – čím víc dětí se zúčastní, tím lépe. Všechny vaše údaje zpracuji do přehledné statistiky – obdobně jako např. výzkum o efektivitě drogových prevencí (www.abcde.cz/studie), jejíž výsledky do konce března 2005 uvedeme na České škole.
Tomáš Houška
0 komentářů:
Okomentovat