Učitelé středních škol si často stěžují na nepřiměřenou náročnost, až svévolnost přijímacích zkoušek na vysoké školy. Jistě oprávněně. Ale nedělají totéž, co kritizují u vysokých škol, školám základním? Jsou přijímačky na střední školy vytvářeny profesionálně, nebo amatérsky?
Negativní vliv přijímaček na vzdělávání
Ať už si různí pedagogičtí reformátoři nebo tradicionalisté říkají a dělají, co chtějí, ať z ministerstva přicházejí nové či staré osnovy nebo rámcové vzdělávací programy, obsah vzdělávání na českých školách určují především požadavky přijímacích zkoušek. Ředitelé se nepokrytě chlubí úspěšností absolventů svých škol při přijímání na školy vyššího stupně. Učitelé věnují obrovskou spoustu času přípravě na přijímačky, ačkoliv to od nich žádný zákon ani jiný oficiální dokument nepožaduje.
Základní škola se tak proměňuje v přípravu na studium na střední škole. Střední škola, obzvláště gymnázium, je zase přípravkou na studium na škole vysoké. Praktický život začíná až potom, tedy v době, kdy je žákovi přibližně 26 let… Co však s dětmi, které u přijímaček neuspěli? Co si odnesli z takto nastavené vzdělávací soustavy? Možná trpký pocit, že cíl, ke kterému 4 až 9 let směřovali, se během jednoho dopoledne přijímacích zkoušek rozplynul v nenávratnu, a jejich letitá práce byla zničena. Podobný pocit mohou mít i jejich učitelé, ale na ty nemá neúspěch u přijímaček takový dopad. Nerozhoduje se totiž o jejich profesní kariéře na roky dopředu…
Paradoxní je, že zatímco se základní školy chlubí počtem přijatých studentů, učitelé unisono kritizují podobu i obsah přijímacích zkoušek. V důsledku tedy říkají: Podívejte se, jak intenzivně naplňujeme zcela nesmyslné cíle!
Přehnané požadavky
Co je na současných přijímacích zkouškách na střední školy špatného? Učitelé základních škol to umějí pojmenovat celkem dobře: Požadavky středních škol jsou přemrštěné! Ty se ale celkem oprávněně brání: Zkoušíme jenom to, co je v osnovách! Ano, v ideálním případě střední školy ověřují pouze to, co po žácích požadují osnovy. Ale když si ty osnovy přečtete, zjistíte, že žáci musejí umět prakticky všechno. Zvlášť markantní je to v případě pravopisu. Autoři osnov by si skutečně velmi ulehčili práci, kdyby nevypisovali všechna témata postupně, ale shrnuli svůj dokument do hesla: Pravopis: všechno, mluvnice: vše atd. V tomto bodě se autoři rámcových vzdělávacích programů příliš nepoučili, protože v nich můžeme číst: „žák v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě jednoduché i souvětí“.
Ale abych nebyl ke středním školám pouze kritický. Některé z nich se velmi intenzivně zajímají o to, co se na základních školách skutečně učí (stíhá), a pak zkouší pouze danou látku. V řadě českých měst dokonce pracovníci pedagogických center organizují setkání češtinářů a učitelů matematiky základních škol s autory přijímacích testů na školách středních. Mohou si tedy v otevřeném plénu vyměnit své pohledy a střední školy mohou detailně nadiktovat základkám, co mají vyučovat…
Kde je chyba?
Výše popsanou cestu ovšem nepovažuji za šťastnou. Střední školy nemají pomocí přijímaček určovat, co se mají učit žáci základních škol. Střední školy ani nemají ověřovat, zda si žáci základek osvojili všechno, co je napsáno v osnovách a rámcových vzdělávacích programech. Střední školy si mají vybírat studenty, kteří mají šanci uspět ve studiu na těchto ústavech.
Aby tento výběr byl kvalitní, kvalifikovaný a profesionální, musejí si nejprve stanovit profil přijímaného studenta! Až potom se mohou učitelé společně s vedením zamyslet nad tím, jaký způsob výběru bude nejefektivnější.
Když škola neprojde touto fází uvědomění, udělá to, co je zvykem na většině středních škol. Ředitel zaúkoluje předsedu předmětové komise češtiny a matematiky, aby zajistili přijímací řízení. Předseda předmětové komise dá jednomu češtináři za úkol vymyslet diktát a dalšímu jazykový rozbor. Atd. Proč? Protože se to tak přece dělalo vždycky… Tradiční školství používá tento argument velice často, aniž by si uvědomilo, že svět kolem se velmi rychle mění.
Profil přijímaného studenta
Pokud ale přistoupíme na způsob výběru podle předem stanoveného profilu přijímaného studenta, můžeme se skutečnosti přiblížit. Na střední průmyslové škole tak učitelé připraví přijímačky bez češtiny a soustředí se jen na některé oblasti matematiky. Gymnázia jako všeobecně vzdělávací instituce rezignují na matematiku i češtinu a soustředí se na průzkum obecných studijních předpokladů uchazeče, vždyť z nich odcházejí maturanti na fakulty pedagogické, matematicko-fyzikální, chemicko-technologické, právnické, filozofické atd. Konzervatoře zase využijí pouze talentové zkoušky. A střední školy pedagogické? Neměli by tady žáci absolvovat spíše psychologické testy a motivační pohovor, když budou pracovat především s dětmi?
Zdá se to jako velmi logické řešení, ale uplatňuje se pomálu, nebo s mnoha kompromisy…
Testy, testy, testy
Písemné testy se staly jakýmsi zlatým teletem, ke kterému se tvůrci přijímaček modlí a jehož objektivitou se zaštiťují. Je ale skutečně výběr žáků tímto způsobem nejvhodnější?
Jedním z kroků správným směrem je zajistit kvalitu testů. Testování je věda, se kterou se málokdo ze středoškolských tvůrců přijímacích zkoušek alespoň zběžně seznámil. Jejich testy vznikají asi tímto způsobem: vymyslí se nějaké otázky. To je ale hazardování s potenciálem dětí, které se na střední školu hlásí. A především velká ostuda pro střední školu, protože dokazuje, jak málo jsou kompetentní její učitelé!
V Čechách se testováním zabývají již řadu let dvě velké firmy: Kalibro (http://www.kalibro.cz) a Scio (http://www.scio.cz). Možná by bylo dobré využít jejich služeb. Ty totiž vědí, že správná z nabízených testových odpovědí nesmí být vždy nejdelší, že než se test dostane ven, musí se jednotlivé otázky ověřit na zkušební skupině, jestli nejsou moc těžké nebo lehké, atd. Středočeský a Moravskoslezský kraj jako zřizovatel prostě nařídil svým středním školám používat testy Scia. Ohlasy na tento akt jsou pozitivní a následovat je chtějí i další kraje.
Přijímačky bez testů
Stejně si ale myslím, že vzdělávání není objektivní, a tudíž se nedá poměřovat testem. Neznám firmu, která by si své zaměstnance vybírala tak, že jim přidělí číslo, dá jim test z něčeho, co na své pracovní pozici nebudou muset ovládat, a toho, kdo udělá nejméně chyb, zaměstná. Nejefektivnější metodou výběru je osobní pohovor s profesionálním personalistou. Možná by se mohly školy z tohoto postupu poučit. Obdobný způsob výběru totiž používají i školy na Západě.
Jen z motivačního pohovoru poznáme, zda se žák na naši školu hlásí kvůli tomu, že mu to nařídili rodiče, nebo proto, že se o daný obor dlouhodobě a hluboce zajímá. Z počtu chyb v diktátě nic podobného nevyčtete. Je lepší jednat s dítětem jako s člověkem, ne číslem. Škola, která se zájemci o studium jedná tak, že je nejprve ocejchuje, pak jim dá 2 testy z něčeho, co nikdy neprobírali a nakonec vaše jméno vyvěsí na dveřích pod červenou čárou (tj. už sem nelezte), si nevystavuje právě dobrou vizitku a velmi se vzdaluje Komenského ideálu „dílny lidskosti“. Ukazuje tím spíše svou nelidskost…
Myslím si, že je velmi důležité pojmenovat, v čem spočívá neprofesionalita při konstrukci přijímacích zkoušek. Ať už se jedná o školy střední nebo vysoké. Je to jediná cesta k nápravě. Snad se středoškolští učitelé nad důsledky svého jednání zamyslí a svůj postoj k žákům základních škol změní. Uvolní tak ruce jejich učitelům a umožní zavedení rámcových vzdělávacích programů a s nimi spojených reformních kroků do výuky. Učitelé základních škol by se zase měli hlasitěji ozývat proti současné podobě přijímacích zkoušek.
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat