Nedávné odvolání vrchní školní inspektorky zdůvodnila Petra Buzková potřebou zásadních změn v práci České školní inspekce. Doufejme, že změna opravdu neuvízne jen na této personální úrovni, protože stávající podoba kontrol školám spíše škodí, než pomáhá. Přitom osobně pamatuji doby, kdy tomu tak nebylo.
Téměř všichni máme zkušenost, jak typická kontrola ČŠI v posledních letech probíhala: ředitel školy, informovaný o jejím zaměření s měsíčním předstihem, stihl mobilizovat sebe i své zaměstnance k administrativnímu zajištění kontrolovaných činností. To by ani tolik nevadilo – smyslem kontroly je mimo jiné sebereflexe. Horší ale je, že vlastní kontrola pak proběhla zcela formálně.
Šlo převážně o kontrolu dokumentace, dodržování předpisů a nařízení. A až někde úplně na konci pozornosti byl zájem o výsledky řídicí práce vedení školy a vzdělávací výsledky učitelů. Vrcholem pak byla formální hospitace, provedená na základě jednotně sestavených kritérií, bez ohledu na charakter a podmínky sledované školy, navíc provedená s minimálním kontaktem s pracovníky a bez následného rozboru.
Výsledkem pak byla inspekční zpráva, která se zprávám z jiných škol podobala jako vejce vejci. Obsahující plno balastu a obecných vyjádření, zakončených jakýmsi nezdůvodněným slovním hodnocením, bez následných opatření.
Je pravda, že některým učitelům takový způsob inspekce vyhovuje, protože je k ničemu nenutí a k ničemu nezavazuje. Stejně tak ho vítají někteří ředitelé, ale i zřizovatelé škol, kteří nemusejí řešit zjištěné nedostatky, protože vlastně žádné konkrétní zjištěny nebyly.
Komu ale taková instituce slouží a jaký má smysl, na to se těžko hledá odpověď.
Smysl a potřeba kontroly ve školství
Za svoji profesní kariéru jsem jako učitel a později ředitel školy zažil desítky inspekcí a mnohem více hospitací. Není pochyb, že každá taková „návštěva“ je stresující událost. Přesto by byla k práci školy potřebná, kdyby plnila svůj účel. Vždy potřebujeme objektivní informace o svém více či méně úspěšném působení na žáky, o smyslu a správném zaměření práce celé školy.
Dovolím si tvrdit, že většina inspektorů, které jsem poznal, byla takovou informaci schopna podat – s taktem, ale nekompromisně. Vzpomínám si na inspektory, kteří znali na škole nejen ředitele, ale i všechny učitele, někdy i žáky, protože školu navštívili, třeba při bleskové kontrole, i několikrát ročně. Nepřijeli jenom hledat chyby, ale hlavně poradit.
S vděčností třeba vzpomínám na svou první inspekci. To jsem učil druhý měsíc na své prvé škole. Když inspektor uviděl, jak v tom „lítám“, bez toho aby mne zdrtil kritikou, vyjednal mi celodenní hospitaci u zkušeného učitele. Třetí den po inspekci mi tento zkušený praktik ochotně ukázal, jak měla mnou předvedená hodina proběhnout. A já názorně poznal, kterých chyb jsem se dopustil. Byla to pro mne, začátečníka, velká a řekl bych rozhodující profesní zkušenost.
Dnešní týmová inspekce přichází na školu v intervalu několika let, aby na několik dnů zcela rozvrátila běžný život školy. Sedí ve své inspekční místnosti a s učiteli komunikuje prostřednictvím dotazníků nebo předepsané osnovy. V jedné třídě inspektoři vysedávají třeba i několik hodin po sobě a potom nejsou učiteli schopni říci jediné slovo. Systém, kdy inspektor nesmí diskutovat o obsahu vyučovaného a metodách, které používá, aby tím neovlivnil svůj názor na zhlédnutou hodinu (a tento argument po hospitaci opravu zazněl!), zcela potlačuje účinnost kontroly a dělá z inspektora neživotnou figurku.
Co bude dál?
Nyní, po odvolání vrchní školní inspektorky, by mělo dojít k zásadní změně funkce a zaměření ČŠI. Většina inspektorů je odborně na výši a určitě má schopnosti ředitelům i učitelům mnohé poradit, tak jako to uměli jejich předchůdci.
Je ale nutné změnit systém prováděných inspekcí. Oprostit je od formalismu a papírování. Důraz dát na kontrolu výchovné a vzdělávací práce školy, řídicích schopností ředitele, efektivity výuky. Zrušit nebo alespoň omezit kontrolu dokumentace, plnění vyhlášek a nařízení, ekonomické agendy školy. K tomu přece máme v našem státním systému jiné a kvalifikovanější nástroje. Změnit periodicitu návštěv školy tak, aby kontrola, byť jen orientační, proběhla každoročně. Zcela samozřejmá by měla být inspekce na škole při změně ředitele a před vyhlášeným konkurzem, tak aby zmapovala výchozí stav pro nové vedení školy. Měla by jednoznačně reagovat při podaných stížnostech a oznámeních rodičů, učitelů či zastupitelstev obcí. Přijímat jednoznačné a termínované závěry k nápravě nedostatků ze strany vedení i jednotlivých učitelů.
Jen taková inspekce vrátí instituci tvář a důvěru. Pak bude plnit funkci, kterou naše školství postrádá. Ve stávající podobě toho není schopná a smysl její existence je pochybný.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat