Závěrem školního roku se nevyhneme menšímu bilancování letošního běhu SIPVZ. Proto jsme požádali Antonína Muchu, ředitele odboru SIPVZ na ministerstvu školství, o zodpovězení několika otázek, týkajících se výběru Rozvojových programů, hodnocení loňských Pilotních projektů a také málo viditelného Koordinačního centra SIPVZ.
Trocha historie
Po schválení Plánu 1. etapy Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) vládou ČR na jaře roku 2001 byla na MŠMT vytvořena sekce SIPVZ s vrchním ředitelem Drahomírem Fránkem, který předtím pracoval na ministerstvu financí v odboru spotřebních daní. Pod jeho problematickým vedením došlo k uzavření smlouvy s generálním dodavatelem, k zásadnímu skluzu v ostatních programech SIPVZ a přestalo pracovat pro řízení projektu klíčové Koordinační centrum SIPVZ.
Po nástupu nové ministryně Petry Buzkové byl Fránek nahrazen Zdeňkem Svobodou a na podzim roku 2002 nastoupili do sekce SIPVZ Stanislav Siňor, Milan Hausner, Miroslav Blažek a později i Jaromír Šubrt, kteří se ujali jednotlivých programů SIPVZ. V roce 2003 se podařil výrazný pozitivní posun ve všech programech SIPVZ, a to za spolupráce s Unií CZESHA, Jednotou školských informatiků, vysokými školami a dalšími subjekty. Překvapením byla proto organizační změna, kdy od 1. ledna 2004 byla sekce SIPVZ „ponížena" na odbor a byl odvolán vrchní ředitel Svoboda, který se vrátil na původní funkci v Domě zahraničních služeb MŠMT.
Ředitelem odboru 55 SIPVZ MŠMT byl jmenován Antonín Mucha, který dříve řídil PVT Liberec a společnost Anopress. To bylo spolu s předcházejícím přesunem sekce SIPVZ pod náměstka Karla Hrdého signálem určité „profesionalizace", kterou Hrdý kromě jiného vysvětloval potřebou kvalifikovaného vyhodnocení výstupů SIPVZ. V odboru SIPVZ došlo k několika personálním i organizačním změnám: Program III – Inrastruktura je nyní přímo podřízen řediteli odboru, vedení Programu I – Informační gramotnost se ujal Jaromír Šubrt, Program II – Vzdělávací software a informační zdroje má na starosti Radek Máca a Program IV - Koordinační centrum Stanislav Siňor. Nová sestava odboru se představila na jaře letošního roku při nejrůznějších příležitostech od veletrhu Schola Nova , přes konferenci v Novém Městě, až po seminář Poškole v Sedmihorkách, řadu informací pak naleznete na serveru e-gram.cz.
A konečně musím připomenout blížící se, dlouho avizovaný odchod Milana Hausnera zpět na jeho „mateřskou“ Lupáčovku, kde uspěl v konkursu na místo ředitele. Jeho nedlouhé působení na MŠMT pomohlo SIPVZ a především školám v mnoha směrech, i když jde samozřejmě o týmovou práci celé dřívější sekce SIPVZ i dnešního odboru.
Rozvojové programy
Ředitele odboru SIPVZ Antonína Muchu jsme písemně požádali o zodpovězení několika aktuálních otázek. První sada se týkala výběru a práce hodnotících komisí pro posuzování letos premiérových Rozvojových programů Programu II SIPVZ, jejichž složení bylo zveřejněno až s protokoly o hodnocení.
ČŠ: Kdo tyto komisi sestavil a na základě jakých kritérií?
Antonína Mucha: Komisi jmenoval podle čl. 5 Metodického pokynu k Rozvojovým programům v rámci I. etapy realizace Státní informační politiky ve vzdělávání náměstek skupiny V MŠMT Ing. Karel Hrdý na návrh odboru SIPVZ (po projednání se členy koordinační komise koordinačního centra). Vybírány byly osoby jednak z odborných vysokoškolských kruhů, dále pak ze zástupců školských organizací a škol na návrh CZESHA, JŠI, dále pak zástupců zřizovatelů (KÚ), ČŠI a na regionálním školství zainteresovaných odborech MŠMT. Jako kriterium byla brána kromě výše uvedeného „zaměstnání“ pochopitelně jejich odbornost a praktické zkušenosti s využitím ICT ve vzdělávání – vše v duchu výše uvedené a na E-gramu zveřejněné metodiky.
ČŠ: Jaký byl jednací řád této odborné hodnotící komise?
A. M.: Jednací řád komise popisuje organizační principy jednání komise, řeší procedurální činnosti od zahájení práce komise převzetím projektů po jejich vyhodnocení a rozeslání výsledků žadatelům. Mj. předepisuje členům komise, že členové komise nejprve v duchu čl. 5 výše uvedeného metodického pokynu o každém projektu hlasováním rozhodují, jestli bude, nebo nebude přijat, a v kladném případě pak podle položkového členění předloženého rozpočtu konsensem určí výši dotace.
Pilotní projekty
V loňském roce byly poprvé v rámci Programu II SIPVZ uděleny ve spolupráci s kraji dotace na pilotní projekty. Na serveru e-gram.cz je k dispozici jejich databáze se stručnou anotací a tiskovou zprávou o výsledku, ale v řadě případů není výstup nijak prezentován a doslova „není vidět“. V souvislosti s problematickým obsahem Studie proveditelnosti Školského vzdělávacího a informačního portálu (ŠVIP), vypracovaným ÚIV, je také dobré připomenout vznik několika krajských vzdělávacích portálů. Některé z nich jsou již ve veřejném provozu, některé jen v "uzavřeném" režimu, někde již byly vybrány další pilotní projekty na jejich další rozvoj. Oficiální vyhodnocení však ale stále chybí, což téměř půl roku po ukončení pilotních projektů překvapuje.
ČŠ: Jak byly vyhodnoceny pilotní projekty z roku 2003? Kde se vyskytly problémy a jak byly řešeny?
A. M.: Pilotní projekty byly vyhodnocovány jednak krajskými komisemi po uzávěrce vyúčtování, dále pak ČŠI a nakonec i odborem SIPVZ na celostátní konferenci „POČÍTAČ VE ŠKOLE“ v Novém Městě na Moravě. Problémy se pochopitelně vyskytly, snažili jsme se je řešit ve spolupráci s krajskými komisemi pro výběr projektů v roce 2004. Dne 28. 4. 2004 se na půdě MŠMT uskutečnilo setkání zástupců všech krajských komisí a na tomto jednání se diskutovalo nad loňskými problémy, např. ohledně přesnějšího stanovení cílů projektů, užší spolupráce partnerských škol, větší publicitě výsledků projektů, dodržování rozpočtových pravidel a také o pravidelné kontrole průběhu řešení a výsledků projektů. Ve všech komisích byl také zástupce odboru 55 SIPVZ MŠMT a lze v letošním roce očekávat kvalitativně lepší projekty. Všechny by měly být publikovány na webových stránkách škol a také na krajských, případně celostátních konferencích.
V současné době dokončuje ČŠI zprávu z tématických inspekcí pilotních projektů. Zpráva bude po jejím dokončení zveřejněna a z případných negativních zjištění budou dle standardního postupu vůči těm školám, které nesplnili podmínky Metodického pokynu, vyvozeny odpovídající sankce.
ČŠ: Konkrétně mě zajímají pilotní projekty krajských vzdělávacích portálů, například olomouckého a zlínského: považujete výsledky za adekvátní vynaloženým prostředkům?
A. M.: O přidělení dotací rozhodovaly krajské komise, obraťte se proto na odbory školství příslušných krajských úřadů. Vybudovat krajský portál je z pohledu krajů adekvátní požadavek. Popud na jeho stavbu vyšel ze školských zařízení, na jeho ověřování, resp. využívání se v loňském roce např. v případě zlínského portálu dohodlo 26 škol. Pilotní projekt by měl z významu slova pilotní iniciovat školy a školská zařízení k experimentálním pokusům vyzkoušet nějaké způsoby implementace software do vzdělávacího procesu a hlavně své zkušenosti ať již kladné tak i záporné pak zveřejnit.
Z pohledu efektivity vynaložených finančních prostředků je třeba vzít v úvahu názory škol v daných regionech, jak využívají tyto portály. Vzhledem k tomu, že v obou vámi zmiňovaných krajích na rozšiřování obsahu portálu dále pokračují a školy v regionu publikují a budou i v letošním roce publikovat data na těchto portálech, lze považovat oba projekty za prospěšné a dále se rozvíjející. Tento celoregionální záběr projektů je jedním z kriterií posuzování hodnoty projetu.
Koordinační centrum
Podle v úvodu zmíněného vládního Plánu 1. etapy SIPVZ má mít rozhodující úlohu při řízení SIPVZ Koordinační centrum SIPVZ. O jeho dosavadní činnosti a složení ale na veřejnost mnoho informací neproniklo, stejně jako o jeho tzv. koordinační komisi.
ČŠ: Kdo jsou členové Koordinačního centra, případně jaké má pracovní skupiny a jaké mají složení?
A. M.:Koordinační komise koordinačního centra (KKKC) je zastřešujícím orgánem Koordinačního centra. Jsou v ní zástupci Asociace krajů, Rady VŠ, ostatních ministerstev (MIČR, MPSV ČR, MKČR) a pochopitelně školských organizací (CZESHA, JŠI, Asociace základního školství České republiky, …) a několika nezávislých odborníků. Každá z těchto složek má své profesní organizační členění. Členové KKKC dostávají k připomínkám všechny metodické a koncepční materiály k připomínkám. V rámci svých „domovských“ organizací se nad každým materiálem vytvoří pracovní tým podle tématu předloženého materiálu a ve společné shodě pak vrátí k danému materiálu své připomínky.
ČŠ: Proč není veřejnost informována o činnosti Koordinačního centra, které má podle vládou schválených materiálů k SIPVZ mít při jeho realizaci rozhodující roli?
A. M.: Dle výše uvedené odpovědi jsou všechny připomínky koordinační komise konzultovány se členy odboru SIPVZ a zapracovávány do materiálů. Šíření informací do terénu je zajišťováno jednak prostřednictvím příslušných asociací již během připomínkování, a jednak prostřednictvím všech veřejných vystoupení odboru SIPVZ a jejich prezentací. Koordinační komise jako taková zasedá jednou až dvakrát za semestr a na zasedání se hodnotí vykonaná práce a dále se naznačují a konzultují záměry SIPVZ. Ty se pak v odboru přetaví v konkrétní metodické a koncepční materiály, vrátí se členům KC k připomínkám a další postup prací je naznačen v předchozí otázce. O jednáních komise se pochopitelně vede zápis. Na projednávaných tématech není nic tajného či spikleneckého.
Vzhledem k liniovému řízení odboru SIPVZ však z logiky věci nemá a ani nemůže mít Koordinační centrum výkonnou ani rozhodovací roli, protože není začleněno ve strukturách MŠMT. Koordinační centrum má však a uplatňuje rozhodující roli v otázkách koncepce a metodiky.
Jan Wagner
0 komentářů:
Okomentovat