Ministerstvo školství již řadu let usiluje o přijetí školského zákona, který by sjednotil nepřehledné množství současných právních dokumentů do jednoho. Zpřehlednění zákonů o vzdělávání je jistě přínosné, otázkou je, proč se stále nedaří vytvořit kvalitní školský zákon.
Poslanecká sněmovna již několik verzí odmítla. Nyní se do parlamentu dostává další, v podstatě ale stále stejná… Přistoupí poslanci na hru ministerských úředníků, kteří zvolili asertivní metodu obehrané desky a co dva roky posílají do parlamentu stále stejný produkt? A zohlední zastupitelé při svém rozhodování názory odborné veřejnosti i zřizovatelů, kteří řekli školskému zákonu jasné ne?
To je myslím otázka zásadní. Má parlament schválit zákon, proti kterému jednohlasně vystoupily největší asociace učitelů (Asociace základního školství) a ředitelů škol (CZESHA), zřizovatelé školských zařízení (Asociace krajů) i zaměstnanci (Asociace školských odborů – Učitelský odborový klub)? Tedy reprezentanti všech skupin, kterých se zákon týká a které se jím budou muset řídit? Vždyť jediný, komu zákon vyhovuje, jsou úředníci ministerstva školství! O kvalitě zákona, který nikdo nechce, je vlastně zcela zbytečné diskutovat, protože jeho odmítnutí jasně vypovídá o kvalitě předloženého dokumentu…
Úředníci opětovně pouze kosmeticky upravili verze, které již parlament několikrát zamítl. Na vypracování zcela nového zákona nemají zřejmě sílu. Bohužel nenašli ani sebemenší semínko ochoty bavit se o zákoně s těmi, kterých se bude nejvíce dotýkat – učiteli, řediteli, zřizovateli škol, rodiči a žáky… Zákon jim bude prostě naoktrojován. Pomůže to českému školství, které je v hluboké krizi koncepční i finanční? Těžko!
Jednotná škola
Ačkoliv se zákon tváří demokraticky, fakticky zavádí jednotnou školu. Např. na základních školách, kde dnes existují tři oficiální vzdělávací programy a několik alternativních se „ověřuje“, budou zavedeny centrální rámcové vzdělávací programy. Důsledkem tudíž bude likvidace alternativních škol, jako je Montessori nebo waldorfské školství.
Úředníci ministerstva školství stále nejsou ochotni přistoupit na zásadu povinného vzdělávání, kterou zdůrazňují všechny podobné zákony v zemích Evropské unie. Nutí našim dětem povinnou školní docházku, kterou zavedla Marie Terezie, aby stát mohl efektivněji ovládat občany. Požadavky na moderní vzdělávání a školství jsou ale jiné a zásadně se liší od požadavků osvícenských panovníků a totalitních režimů. V tomto na ně návrh školského zákona navazuje a vzdaluje se tak základním myšlenkám demokracie!
O podstatě vzdělávání se toho v zákoně opravdu mnoho nedozvíme. Řeší se zde takové podrobnosti jako, kdy začíná a končí školní rok, nebo dokonce jak dlouho musí trvat vyučovací hodina! Spolu s podivnou institucí typu školská právnická osoba jsou toto nejpříznačnější znaky předkládané právní normy. Ministerstvo hledá nástroje, jak školství řídit, když prakticky všechny kompetence přešly na kraje a obce jako zřizovatele. Je to logické, protože úředníci si chtějí udržet svá (už dnes zbytečná) místa. Má ale zákon podporovat úředníky, anebo vzdělávání?
Školský zákon vůbec neřeší problematiku alternativních vzdělávacích programů, kterých existuje ve světě celá řada, ale v Čechách dosud nedostala většina prostor ani v „ověřovacím režimu“. Jak se budou alternativní vzdělávací projekty schvalovat? Nijak, prostě nebudou! Jako jediná právní norma v Evropské unii tedy náš školský zákon neumožní existenci stávajících a schválení nových modernějších vzdělávacích programů, které v Německu nebo ve Francii úspěšně fungují již skoro 100 let! Ano, tak je české školství pozadu oproti zemím EU…
Stoupenci jednotné školy si ale zřejmě mnou ruce nad tím, že bude domácí školství ušetřeno např. freinetovské pedagogiky, ke které se ve Francii hlásí skoro 50 tisíc učitelů. Ani druhý Komenský nebude mít v Čechách šanci, protože školský zákon mu jakýkoliv alternativní přístup a reformní kroky znemožní…
Rámcové vzdělávací programy
Rámcové vzdělávací programy bývají hlavním argumentem pro přijetí zákona. Je to s podivem, protože je prakticky nikdo nezná. Zveřejněny byly až na přelomu roku 2003 a 2004, a to pouze pilotní (prý třetí) verze pro základní školy a počáteční (tedy první) verze pro gymnázia. Na všech se dosud pracuje a nejsou tedy ani zdaleka hotové. Na rámcových vzdělávacích programech pro odborné školy se dosud nezačalo pracovat vůbec (prý jich má vzniknout několik set, což bude zřejmě trvat desítky let). Nikdo tudíž nemůže vědět, co konkrétně přinesou a zda jejich dopad bude pozitivní či negativní.
Z 56 reformě naladěných škol se úspěšně vypořádalo s tvorbou školních vzdělávacích programů pouze 11 základních škol! Proti znění RVP se postavila Asociace učitelů dějepisu, další aprobace své asociace nemají, ale kritické hlasy se ozývají i od jiných pedagogů. Bohužel na ministerstvu jim nikdo nenaslouchá. MŠMT pouze donekonečna opakuje, že RVP a ŠVP nahradí direktivní osnovy. Na základních školách ale dávno žádné osnovy nejsou…
Myšlenka, že zavedením rámcových vzdělávacích programů se ve školství cokoliv změní, a navíc k lepšímu, je přinejmenším naivní, spíše ale naprosto diletantská… Školství chybí především zásadní koncepce a program změn, který by stanovil potřebné kroky reformy, jejich pořadí a příslušné náklady. Takový dokument ale není nikdo z úředníků ministerstva schopen předložit.
O co kvalitnější by mohl školský zákon být, kdyby vycházel z nějakého koncepčního záměru, na kterém by se shodla odborná veřejnost!
Zbytečná školní inspekce
Školský zákon hovoří o České školní inspekci, ale o jiných institucích zřizovaných ministerstvem školství mlčí. Vůbec neřeší postavení pedagogických center a další vzdělávání pedagogických pracovníků, což je jediný nástroj reformy školství. Samotná myšlenka školní inspekce je překonaná. Dodržování pracovního práva mohou kontrolovat příslušné úřady práce, hospodaření s finančními prostředky a dodržování dalších zákonů potom zřizovatel nebo NKÚ. Chození inspektorů do hodin a vydávání subjektivních dojmů za hodnocení školy kritizují ředitelé i učitelé již řadu let. Zatímco důležité instituce ministerstvo ruší, jiné si nesmyslně pěstuje…
Podivná státní maturita
Zákon nově zavádí společnou část maturitní zkoušky. Přes odpor ředitelů sdružených v asociaci CZESHA, ale úředníci prosadili zcela nesmyslnou 3. zkoušku. Žák si tedy bude moci kromě českého jazyka a literatury a cizího jazyka vybrat ještě jeden test. Cílem společné části je ale plošné srovnání úrovně vzdělání napříč školami. K čemu poslouží výběrová zkouška, když každý žák bude skládat jinou, a navíc z předmětu, který ani neexistuje? Smysl takového počínání je záhadný, efektivita vynaložených prostředků nulová…
Zásadní otázka ale je, zda má stát právo hodnotit všechny studenty pomocí jednotného testu, jestliže vstupní podmínky jsou velmi různorodé a úroveň škol navíc značně kolísá. Stát není schopen zajistit kvalifikované učitele, a tedy rovnou možnost studentů připravit se kvalitně na společnou část maturitní zkoušky. Např. v cizích jazycích více než 50 % učitelů nemá potřebnou aprobaci. Za nynějších podmínek je nesmyslné nějaké plošné testy vůbec zadávat. Možná by měl smysl test všeobecnější a komplexnější, který by pouze umožňoval postoupit žákovi k ústní maturitě, a zjišťoval by tudíž jen minimální kompetence.
Nivelizace víceletých gymnázií
Zatímco v zemích Evropské unie prakticky neexistují přijímací zkoušky „českého typu“, u nás se zavádějí stále nové. Nyní je budou muset skládat i všichni studenti víceletých gymnázií, přestože budou chtít pokračovat ve studiu na stávající škole. Dalším krokem k nivelizaci víceletých gymnázií je ztotožnění rámcového vzdělávacího programu pro 6. až 9. ročník ZŠ s 1. až 4. ročníkem osmiletého gymnázia. V této podobě je termín víceleté gymnázium prakticky vyhořelý, protože obsahem se od základní školy nebude nijak lišit. Jeho prestiž se bude odvíjet pouze od prvorepublikových tradic a názvu.
Tvůrci školského zákona porušili zákoník práce
Výše uvedené argumenty byly víceméně odborné, i když kvalita vzdělávání má přímý vliv na kvalifikovanost zaměstnanců a na růst ekonomiky jako celku (a zprostředkovaně i na zaměstnanost). Lze něco zákonu vytknout z hlediska odborů? Kupodivu nebyl vůbec projednán s naší odborovou organizací, čímž byl porušen zákoník práce. Zákon vůbec neměl být do sněmovny poslán! Ignorování názoru dalších profesních asociací sice není přímo porušením zákona, ale rozhodně je krajně nedemokratické. A jak je vidět, celému školskému zákonu tento arogantní postoj ministerských úředníků velmi uškodil.
Školský zákon = Petra Buzková
Petra Buzková prohlásila, že pokud zákon nebude přijat, odstoupí z postu ministryně. České školství na tento krok čeká prakticky od jejího nástupu. Myslím, že je to velmi silný podnět, proč školský zákon odmítnout. Je smutné, když si vláda zvolí školství jako programovou a rozpočtovou prioritu a následně do čela ministerstva školství instaluje člověka, který se jím nikdy nezabýval, nerozumí mu, neumí se obklopit kvalifikovanými poradci a ignoruje hlas odborné veřejnosti. Řada kroků, které ministryně podnikla v roce 2003, ji usvědčuje z naprostého diletantismu. Odborník, který školství rozumí, je na tomto postu nutný, pokud má vzniknout smysluplná koncepce reformy českého školství nebo kvalitní zákon o vzdělávání.
Jelikož dosud školství „fungovalo“ i bez školského zákona, zřejmě to ještě nějaký rok může vydržet. Není chybou poslanců, že školský zákon dosud nepřijali. Chyba je na straně neschopných úředníků a ministrů školství, kteří nedokážou vypracovat kvalitní zákon!
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat