Schopnost používat informační technologie je prokazatelně jedním z pilířů obecné kvalifikace absolventa školy XXI. století. Informační gramotnost je oprávněně skloňována jako klíčová dovednost v rámci připravované kurikulární reformy. Školy mají připravovat budoucí absolventy na to, co od nich bude žádat život. Jistě - ale kolik počítaču na to potřebují? Počítejme společně…
Informační technologie a schopnost jich využívat je tedy jedním z nových imperativů kurikulární reformy. Jsou však školy na to připraveny? Nestihne tuto oblast vzdělávání stejný osud, jaký pronásleduje jinou, neméně důležitou oblast, totiž výuku cizích jazyků? Nebude, podobně jako tomu je v případě cizích jazyků, nejlepší školou život sám, kdy školství předstírá množstvím vyučovacích hodin aktivitu, zatímco faktické dovednosti žáci a absolventi získávají v drahých kurzech, tedy mimo státem garantovaný vzdělávací systém?
Jak je to tedy s připraveností našich škol? V tuto chvíli nejde ani tak o schopnost stvořit školní vzdělávací programy. K výuce informační gramotnosti je třeba kvalifikovaný management škol, kvalifikovaní učitelé a, na rozdíl od cizích jazyků, i drahá technická infrastruktura. Pojďme se spolu podívat na současný stav v třídílném seriálu článků. A začněme tím nejjednodušším – infrastrukturou.
Za kolik hodin výuky lze získat počítačovou gramotnost?
Unie školských asociací ČR – CZESHA provedla v nedávné době anketu, jíž se zúčastnilo na 250 respondentů z řad učitelů a ředitelů škol. Jednou ze základních a jednoduchých otázek bylo rámcové definovaní průměrného týdenního počtu vyučovacích hodin, které by měl mít k dispozici žák základní a střední školy k přímé a s nikým nesdílené práci s počítačem. Respondenti měli při odpovědi vycházet z návrhů rámcových vzdělávacích programů a zároveň z vlastních zkušeností. Naopak měli zcela odhlédnout od konkrétní situace ve vybavenosti jejich škol výpočetní technikou.
Výsledek nebyl nijak překvapivý. Za zcela minimální, resp. optimální počet vyučovacích hodin potřebných k osvojení základních dovedností při využívání informačních technologií označili respondenti následující:
- základní škola (včetně prvního stupně víceletého gymnázia)
- zprůměrovaná minimální hodinová dotace: 2,1 hodin týdně
- zprůměrovaná optimální hodinová dotace: 3,3 hodin týdně
- střední škola
- zprůměrovaná minimální hodinová dotace: 3,2 hodin týdně
- zprůměrovaná optimální hodinová dotace: 4,7 hodin týdně
Zjednodušeně řečeno, k získání potřebných ICT dovedností by měl žák základní školy v průběhu povinné školní docházky strávit samostatnou prací u počítače v rámci vyučování týdně v průměru nejméně 2 vyučovací hodiny, v případě středoškolského studia pak zhruba 3 hodiny. Zdá se to málo, přenesme se však do reality velkých čísel a zůstaňme nohama na zemi.
Z malých čísle rázem velká aneb Kolik PC v učebnách
Schopnost pracovat s informačními technologiemi vyžaduje vybavenost školy žákovskými počítači. Jakkoli to zní logicky, dosud žádné z oficiálních míst tuto potřebu nekvantifikovalo. Pokusme se tedy o to nyní my.
Budeme přitom vycházet z názoru ředitelů škol. Ti v průměru uvedli, že při optimální organizaci vyučování nelze počítat s využitím žákovského počítače v rámci vyučování více než 30 vyučovacích hodin týdně. Převedeno to znamená, že 1 žákovský počítač „obslouží“ v průměru 15 žáků základních škol nebo 10 středoškoláků.
Dále budeme vycházet z oficiálních statistik. Ve školním roce 2003/2004 navštěvovalo základní, střední a vyšší školy (pro jednoduchost neuvažujeme školy speciální) celkem 1 547 tisíc žáků a studentů. Prostou aritmetickou úvahou tedy dojdeme k následujícím závěrům:
- ZŠ 956,3 tis. žáků, tj. 1 912 tis. hodin, tj. cca 63 750 tis. žákovských PC;
- SŠ 560,4 tis. žáků, tj. 1 681 tis. hodin, tj. cca 56 040 tis. žákovských PC;
- VOŠ 30,7 tis. studentům tj. 92 tis. hodin, tj. cca 3 070 tis. studentských PC.
V počítačových učebnách by proto mělo být v oné minimalistické verzi umístěno na základních, středních i vyšších odborných školách dohromady nějakých 123 tisíc žákovských PC stanic. Z pohledu řečeného optima by mělo vybavení základních škol čítat zhruba 100 tisíc stanic, středních a vyšších škol dalších 87 tisíc, celkem tedy 187 tisíc žákovských stanic.
Učitel bez „svého“ počítače – nejúčinnější brzda změny
Při bilanci potřebné IT infrastruktury se velmi často zapomíná na učitele a na skutečnost, že učitele, kteří nemají k dispozici „svůj“ počítač, určený pro vlastní práci a přípravu, téma informační gramotnosti zcela míjí. Nejde přitom o žádný luxus, ale naopak o zcela nezbytnou podmínku změny přístupu pedagogů k využívání IT pro výuku a pro rozvoj informační gramotnosti žáků i jich samých. Škola, která tento fakt nerespektuje, nemá prakticky šanci na jakoukoli změnu v této oblasti.
V rámci zmíněného šetření oslovení ředitelé škol uváděli, že k plnému využití informačních technologií pro řízení a organizaci školy, jakož i k vytvoření odpovídajících podmínek pro jejich využívání k přípravě učitelů, doporučují nejméně vybavenost v poměru 2 ku 3, tedy 2 učitelské počítače na 3 kmenové učitele.
A nyní opět trochu aritmetiky. Podle oficiálních statistik ve školním roce 2003/2004 působilo na základních, středních a vyšších odborných školách celkem cca 127 tisíc učitelů a řídicích pracovníků škol. Potřebu učitelských počítačů lze tedy odhadovat dle výše uvedeného doporučení ředitelů na bezmála 85 tisíc učitelských PC stanic.
Třetí oblast využití: prezentační počítače v běžných učebnách
Informačními technologiemi podporovaná výuka je běžnou součástí moderního vzdělávání. Nejde přitom o žádný módní výstřelek. Výrazně šetří pracovní zátěž učitelů, neméně výrazně zvyšuje účinnost výuky a v neposlední řadě i její atraktivitu pro žáky. Řada výukových programů navíc sama o sobě snižuje při vyšší názornosti výkladu v řadě předmětů nároky na technické vybavení laboratoří a odborných učeben.
Nasazení počítačů do výuky „neinformatických“ předmětů však vyžaduje kromě řady dalších podmínek i potřebné technické vybavení. Řešení je celá řada a standardizace tudíž obtížná. Zvolme tedy jako zjednodušující modelový příklad vybavení prezentační počítač a dataprojektor.
Respondenti v rámci výše zmíněného anketního šetření došli k „průměrnému“ názoru, že minimální vybavení školy prezentačními technologiemi by mělo umožnit paralelní nasazení prezentačních technologií souběžně ve 20 % vyučovacích hodin na základní škole, 32 % hodin na střední a 40 % hodin na vyšší odborné škole. Optimální varianta však hovořila o zřetelně vyšších číslech a ve všech třech případech překročila 50 % vyučovacích hodin.
Rámcový odhad „minimalistické“ potřebné infrastruktury je následující: na základních školách se jedná nejméně o 10 tisíc prezentačních sestav (tj. prezentační PC sestava + dataprojektor), na středních a vyšších školách pak dalších 11,5 tisíce prezentačních sestav. Dohromady tedy 21-22 tisíce sestav.
Sumarizujme:
123 tisíc (žáci) + 85 tisíc (učitelé) + 22 tisíc (učebny) = minimum. Rámcový odhad potřebné infrastruktury základních, středních a vyšších odborných škol tedy v úhrnu představuje 230-240 tisíc využitelných počítačových sestav, což činí zhruba 16 PC stanic na 100 žáků, chcete-li 6,3 žáka na 1 PC. Pouze připomínám, že tyto součty vycházejí pouze z minimální, nikoli optimální varianty odhadu. K optimu chybí dalších 100 tisíc PC. A to jsme pro jednoduchost opominuli speciální školy.
Přeloženo jinak, chceme-li hovořit o počítačově gramotných absolventech škol a učitelích, měly by základní a střední školy disponovat a velmi efektivně využívat nejméně čtvrt milionu vhodných počítačů.
Kolik jich v současné době mají? Kolik jich chybí? A kolik to bude stát? O tom příště.
Ivana Procházková
0 komentářů:
Okomentovat