Navzdory všem proklamacím obou sociálnědemokratických vlád dnes na školách chybí k dosažení minimální hranice jejich vybavenosti téměř 180 tisíc vhodných počítačů. Žáci ZŠ mají při maximálním využití technických kapacit škol možnost pracovat s počítačem v průměru jen 46 minut týdně. Tolik výpověď čísel ze šetření ÚIV. Stát tak svým přístupem posiluje digitální bariéru, za níž zůstávají sociálně znevýhodnění. Zcela proti doktríně EU a zcela proti zdravému rozumu.
V předchozím článku Čtvrt milionu počítačů na školách jako minimum jsme rámcově kvantifikovali rozměr minimální a optimální potřebné vybavenosti českých škol výpočetní technikou, a to optikou několika set oslovených ředitelů a učitelů. Společně s nimi jsme došli k závěru, že minimální vybavenost nutná k zajištění vzdělávání počítačové gramotnosti žáků základních a středních škol představuje v úhrnu téměř čtvrt milionu počítačových sestav, optimální pak o dalších sto tisíc navíc. Do toho počtu „spadly“ počítače pro přímou práci žáků, dále počítače „učitelské“ a počítače určené k prezentaci v běžných, tj. nepočítačových učebnách.
Jak vypadá ve světle těchto potřeb současná realita škol a kolik vyhovující techniky nám vlastně na školách chybí? Technická infrastruktura není rozhodně jediným faktorem úspěchu. Nicméně je neopominutelnou podmínkou. Proto začněme právě od ní. Jak se brzy ukáže, jde o velkou překážku.
3/4 + 2/3 = 5 miliard
Šetření, které provedl na sklonku minulého roku Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV) a které je relevantním zdrojem informací o stávající úrovni vybavenosti škol PC, sledovalo počítačové stanice pětileté a mladší. Vzhledem k tomu, že průměrná délka technologického cyklu obnovy informačních technologií se na školách pohybuje zhruba okolo 7 let, je možno toto vymezení považovat za uspokojivé východisko pro rok 2006. Výsledky šetření hovoří o tom, že stav vybavenosti základních i středních škol je z pohledu minimálních potřeb vzdělávání v oblasti počítačové a informační gramotnosti více než alarmující. Posuďte sami:
- Na základních školách je v současné době instalováno cca 36,3 tis. vyhovujících počítačových stanic, což představuje pouhých 26 % potřebného počtu. Deficit činí více než 103 tisíc počítavých sestav.
- Na středních a vyšších odborných školách v současné době funguje cca 35,9 tisíce vyhovujících PC sestav. Kdo měl doposavad představu o tom, že vybavenost středních je proti základním školám výrazně lepší, toho do reality uvede fakt, že se jedná o pouhou třetinu potřebného minimálního množství. Tato třetina znamená více téměř 74 tisíc počítačů.
Nepočítaje školy speciální dosahuje vybavenost regionálního školství necelých 29 % potřebné minimální úrovně a deficit v absolutním vyjádření poměrně hrozivých téměř 177 tisíc počítačů. Jde o obrovský vnitřní dluh regionálního školství, který lze v penězích kvantifikovat na 4,5 až 5,3 miliardy korun veškerých (tj. včetně souvisejících) nákladů na dovybavení škol.
Krajská liga: Vysočina s přehledem nejlepší
Srovnáme-li vybavenost škol v jednotlivých krajích, je naprosto jednoznačným vítězem Kraj Vysočina s téměř 36 % potřebného množství techniky; s odstupem pěti až 6 procentních bodů doplní silnou pětku kraje Liberecký, Královéhradecký, Praha a kraj Zlínský. Naopak zřetelně nejhůře jsou na tom školy v kraji Moravskoslezském (pouhých 24 %), výrazně podprůměrná situace je v krajích Karlovarském, Ústeckém a Jihomoravském.
Dominance Vysočiny se ještě zvýrazní, vezmeme-li v potaz zřizovatelskou rovinu problému, tj. budeme-li hodnotit vybavenost středních škol. Ta zde dosahuje více než 47 % a druhý v pořadí Liberecký kraj dosahuje úrovně o 9 procentní bodů méně (tedy 38 %). Naopak vysloveně macešsky se ke „svým“ školám chovají zejména kraje Moravskoslezský (26%) a Karlovarský (27 %).
Situace ve vybavenosti základních škol je z krajského pohledu relativně vyrovnaná, tj. od 23 % (Moravskoslezský kraj) po 29 % (Praha).
Na celém mezikrajovém srovnání je pozoruhodné to, že to byl právě Kraj Vysočina, který jménem zřizovatele „svých“ středních škol prakticky odmítl účast na centrální dodávce Internetu do škol, zatímco nejvíce se „zelenalo“ mezi školami Moravskoslezského a Ústeckého kraje.
Není škola jako škola
Mezi jednotlivými školami existují obrovské rozdíly. Nic na tom významněji nezměnila ani centrální dodávka, směřovaná z velké části k tzv. nevybaveným školám. Rozdíly mezi školami jsou jednoznačně důsledkem velmi odlišného přístupu ředitelů a zřizovatelů škol. Otázka informační, resp. počítačové gramotnosti jako priority vzdělávací politiky je ve svých praktických důsledcích na úrovni zřizovatelů i samotných škol spíše otevřenou, než aby ji bylo možno optikou skutečných činů považovat za imperativ doby.
Posuďte sami:
- plná čtvrtina základních škol nedosahuje ani 20 % potřebné minimální vybavenosti; naproti tomu přes 5 % základních škol je vybaveno lépe, než je ona pomyslná hranice minimální vybavenosti;
- přes dvě třetiny základních školy však nedosahuje ani 50procentní potřebné vybavenosti;
- v případě středních a vyšších odborných škol se jich pod 50procentní úrovní potřebné vybaveností nachází plných 70 %, naopak nadstandardně vybavených je téměř 8 %;
- v obou skupinách pak existují 4 % škol, na nichž nenajdeme počítač mladší pěti let, popř. počítač vůbec.
Závěr? Klíčovým faktorem je ředitel školy. Na něm závisí, jak je škola vybavena, na něm závisí, jak dokáže oslovit potřebné zdroje financí. Centrální dodávky situaci neřeší. Naopak snižují vědomí odpovědnosti ředitelů škol za tuto stránku.
Ivana Procházková
0 komentářů:
Okomentovat