Návrh školského zákona, který dostali poslanci ke schválení, obsahuje i záměr rozdělit víceletá gymnázia na nižší a vyšší stupeň. S předpokládanými rámcovými vzdělávacími programy, které mají pro nižší stupeň vycházet z RVP pro ZŠ, jde v podstatě o návrat k poúnorové jednotné škole.
Jednotná škola omezuje rozvoj jak mentálně nejrozvinutějších, tak nejpomalejších dětí. První by měly mít možnost postupovat rychle v rozvoji svého myšlení, protože v nich převažuje orientačně pátrací reflex, jehož neustálým uspokojováním dosahují seberealizace, druhé by měly mít možnost rozvíjet svou zručnost, protože seberealizace dosahují ve vytváření dokonalých materiálních výtvorů. Mezi těmito krajními typy je většina jedinců s předpoklady pro oba typy činností.
Už celou řadu let se vyskytují hlasy, že z naší společnosti mizí vynikající osobnosti. Příčiny spočívají v tom, že po zlikvidování osmiletých gymnázií nejtalentovanější děti ztratily možnost optimálně rozvíjet své vlohy a schopnosti. I v intelektuální rovině platí, že co nepracuje, to zakrňuje; o prudce se rozvíjejícím dětském organismu mnohonásobně více než u dospělého člověka. V jednotné škole se k tomu, aby byly premianty třídy, nemusely nijak namáhat. Navíc v nich tato skutečnost vyvolávala pocit nadřazenosti nad většinou těch spolužáků, kteří ve zvládání vyžadovaných teoretických poznatků za nimi zaostávali.
Bohužel většina lidí má na potřebu časnější diferenciace na základní škole názory odpovídající tomu, v čem vyrůstali. Jednotnou školu berou jako samozřejmost. Navíc jsou v tom utvrzováni těmi odborníky, kteří včasnou diferenciaci pokládají za předčasnou sociální selekci. Mylně vycházejí z toho, že i ty nejpomalejší děti mají mnohem větší možnosti rozvoje svých intelektuálních dovedností mezi chytrými spolužáky než mezi spolužáky přibližně stejně nadanými.
Tímto postojem degradují vlohy intelektuálně pomalejších žáků k manuální práci, které se u nich zpravidla projevují mnohem výrazněji než u jejich mentálně pokročilejších vrstevníků, na cosi podřadného, co je zbytečné rozvíjet. Důsledkem toho je omezená možnost seberealizace jejich osobností. Navíc jim znemožňuje dokonalé zvládnutí teoretických základů. To je zločin na nich páchaný, ať se zastánci co nejdelší společné docházky do školy brání „sebefundovanějšími důkazy“. Problém spočívá v tom, že mezi chytrými spolužáky jsou úplně na chvostu, protože jim v žádném případě nemohou stačit. A protože učitel nemůže čekat na to, až předepsanou látku zvládnou všichni žáci, ti nejslabší nezvládnou ani základní učivo, které by mezi stejně pomalými spolužáky mohli důkladně procvičovat a zvládnout.
Čtyři léta, jejichž výsledkem je to, že neumí ani psát, ani počítat, musí snášet ústrky a ponižování. Navíc není přiměřená část vyučování vyhrazena rozvoji jejich manipulačních dovedností, zručnosti, tedy toho, čím se budou živit, v čem se budou realizovat. Při diferencované výuce by se pro život připravili podstatně lépe, protože místo zakrňování svých vloh by je mohli aktivně rozvíjet.
Ševče, drž se svého kopyta!
Každý má dělat to, k čemu získal kvalifikaci. Dobrý zedník může postavit pěkný dům, ale sotva může řídit stát. Vynikající vědec může dobře řídit stát, ale asi nepostaví pěkný dům. Oba ke svým kompetencím potřebovali už od dětství rozvíjet právě ty vlohy a schopnosti, které měli. Kdyby k tomu neměli možnosti, nevyrostli by z nich ani vynikající vědci, ani vynikající zedníci. Byli by ve svých oborech jen průměrnými pracovníky. Ke škodě nejen jejich, ale nás všech.
Komunisté paradoxně dosáhli toho, že na manuální práci se část společnosti dívá jako na podřadnou. Proto nedostat se na střední školu a muset jít na učiliště bylo a dosud je ponižující. Kvalitní příprava řemeslníků však vyžaduje, aby do učilišť nastupovali kvalitně připravení uchazeči. Těmi nejsou takoví, kteří neumějí základy matematiky a pravopis, a navíc ani neumějí vzít do rukou pilník či kladívko. A bohužel právě takové současná základní škola na učiliště posílá, protože na jejich přípravu nemá čas; musí totiž připravovat především zájemce o střední školy. Navíc připravované testy tento negativní trend ještě prohloubí. Tvůrci vzdělávacích programů a kontrolních testů „zapomněli“ mezi sebe pozvat odborníky z praxe, řemeslníky počínaje a špičkovými vědci konče.
Demokracie ve školství nikoli pro rodiče, nýbrž pro děti
Jednotná škola je demokratická pouze z hlediska nekritických rodičů, kterým prodlouží iluze o schopnostech jejich potomků. Tato jejich naděje je vykoupena tím, že některým dětem neumožňuje optimální rozvoj jejich vloh a schopností.
Část zapálených pedagogů se už léta snaží nalézat cesty, jak i v jednotné škole umožnit rozvoj všem dětem. Do jejich škol chodí děti rády, jsou spokojené, proto i rodiče jsou spokojeni. Problém spočívá v tom, že tak kvalitních pedagogů, kteří jsou schopni tento způsob výuky realizovat, je velmi málo. Původní návrh zákona počítal s faktickou likvidací těchto škol. Po připomínkování ze strany pedagogické veřejnosti nové znění zákona jejich existenci umožňuje, ale nová znění RVP směřují k podstatnému omezení efektu jejich snažení.
Je pravda, že komunisté na jedné straně zlikvidovali osmiletá gymnázia, na straně druhé umožnili vnější diferenciaci už na prvním stupni zřizováním studijních tříd. Tato diferenciace se jevila jako velmi účinná, ztrácela však na významu na těch středních školách, na kterých jejich absolventi zapadli mezi většinu absolventů normálních základních škol, protože k tomu, aby byli nejlepší ve třídě, se nemuseli učit. I existence tohoto typu diferenciace je vážně ohrožena.
Vrátíme se k jednotné škole?
Úředníci při vypracovávání návrhu nového školského zákona vycházeli z vlastních představ a dále z momentálních představ těch pedagogů, kteří svou aktivitou vyvolávají dojem, že právě oni jsou těmi nejspasitelnějšími spasiteli. Patří mezi ně celá plejáda představitelů, kteří hájí svá „teritoria“ v představě, že pouze realizace jejich konceptů přinese společnosti největší užitek. Po připomínkování příslušní úředníci jejich představy korigují do té míry, že nevyhovují ani těmto spasitelům.
Z návrhu zákona už bylo odstraněno mnoho nedostatků, několik problémových ještě zůstává. Nejpodstatnějším z nich je faktické obnovení jednotné školy rozdělením víceletých gymnázií na nižší a vyšší stupeň, které nás v dalších desetiletích ochudí o tisíce špičkových odborníků. Nejsme tak bohatou zemí, abychom si to mohli bez dalekosáhlých důsledků dovolit.
Tomáš Jurčík
0 komentářů:
Okomentovat