Jak praví stará učitelská poučka, každý předmět může být vyučován různými způsoby. Tradiční formou, kdy si vyučující stoupne před žáky, odvykládá jim látku a snaží se, aby si z ní pokud možno co nejvíce naučili nazpaměť. Nebo modernější formou, jichž existuje celá řada. V případě zeměpisu je progresivním způsobem využití didaktických technologií.
Starý dobrý meotar…
Základem využití didaktických technologií ve výuce zeměpisu je zpětný projektor (meotar). Výmluva, že příprava folií zabírá hodně času, je lichá. Pokud si pedagog dobře zorganizuje práci, tak mu příprava na hodinu zabere jen několik minut. Vždy musí mít na paměti, že si student zapamatuje 80 % toho, co vidí. Na folii musí být menší množství informací pro snadné zapamatování – mapa, podstatné body z látky, meteorologický jev …
Folie mohou být jednoduché nebo vývojové. Jednoduchá folie zachytí jeden jev. Vývojová folie zachycuje na několika foliích, které se na sebe skládají, jak se jev postupně vyvíjí nebo přibližuje geografickou oblast podle témat. Důležité je propojení folií s počítačem. V současnosti už téměř každá tiská tiskárna je schopna vytisknout na folii to, co potřebujeme.
Pokud se však vyučující nechce „zdržovat“ s přípravou látky na počítači, může použít permanentní tužky přímo na popisování folií, popisovače CD či jiné zvýrazňovače a s jejich pomocí látku připravit.
…a jeho nástupce dataprojektor
Další, sice dražší, ale velmi účinnou pomůckou je dataprojektor. Nemůže pracovat samotný, ale vždy ve spojení s dalším zdrojem informací. Jedná se o počítač, televizi, video … Výhoda dataprojektoru je v jeho viditelnosti a názornosti širokému publiku. Nevýhodou je jeho cena, a pokud není napevno připojen, tak mnohdy i manipulace s ním.
V čem všem nám může dataprojektor pomoci je obtížně popsatelné. Záleží na záměru vyučujícího: pomáhá velkoplošně přenášet výukové programy, zeměpisné filmy, můžeme s jeho pomocí předvádět, jak zeměpisně pracovat s internetem. Dataprojektor je kvalitní a rychlou pomůckou pro práci s mapou. V několika okamžicích vyzkoušíme různé druhy map.
Internet
Další moderní technologií, bez které se čím dál méně obejdeme, je internet. Na internetu mohou žáci najít v podstatě vše. Je však důležité je naučit hledat. Musíme je naučit myslet zeměpisně. Internet je jako stvořený pro vytváření zeměpisných projektů. Oni sami si na základě předloženého úkolu představí, jak budou postupovat.
Na internetu je celá řada praktických zeměpisných informací, ze kterých my tvoříme zeměpisnou dovednost. Konkrétně se žáci mohou učit, jak najít spoje, jaké je a bude počasí, kam a jak na dovolenou, kde je jaká škola, co vše můžeme zjistit o okolních národech a kulturách a mnohé další. Ona sama tvorba zeměpisné dovednosti žáky „bolí“ stejně jako každé jiné vzdělávání. Někomu jde lépe, jinému hůře. Vyžaduje určité vědomostní předpoklady pro práci s počítačem. Tu však již většinou žáci druhého stupně mají v takové míře, aby mohli začít vytvářet zeměpisnou dovednost. Zeměpisná dovednost a vztah ke geografii jako celku jsou dva klíčové problémy. Pokud si je však žák osvojí, má do života položen velmi dobrý základ pro zvyšování své informační gramotnosti.
„Obyčejná“ mapa
V mém výčtu poslední, často opomíjenou pomůckou je „obyčejná“ mapa. Na školách jsou mezi mapami novými i mapy z let 60. a 70., které dokládají spíše historický vzhled světa než skutečnost.
Mapa je jazykem zeměpisce. Stejně jako chceme u žáka vybudovat zeměpisnou dovednost v případě internetu, tak se o toto snaží i u mapy. Žák se v ní musí naučit číst. Kdo umí dobře číst ve správných mapách, zaslouží si jedničku ze zeměpisu. Žáci často nevědí, co která značka v legendě mapy znamená, nevědí, co značí různé barvy a jak mapu zorientovat v prostoru…
Doufám, že tyto řádky působí alespoň trošku motivačně pro ty zeměpisce, kteří používají pouze tradiční metody. Ti, kteří požívají moderní technologie jako součást svého denního života, mi jistě dají za pravdu, že vše není jenom otázkou peněz, jak se o tom často hovoří, ale mnohdy jenom chuti pustit se do něčeho nového.
Václav Bělík
0 komentářů:
Okomentovat