Navrhovaný Zákon o pedagogických pracovnících vychází z platné vyhlášky MŠMT, která definuje, kdo je pedagogickým pracovníkem. Z toho hlediska je zbytečný, protože dosud byla tato problematika řešena vyhláškou a k žádným problémům nedocházelo. Aby bylo nutno přijímat zvláštní zákon, musel by obsahovat mnohem více. Předložená právní norma ale učitelům nic nepřinese.
Platy učitelů
Určité náznaky výhod pro pedagogické pracovníky, které byly v předchozích verzích zákona, se do konečné verze nedostaly. Šlo například o stabilizační příplatek ve výši několika tisíc korun. Vzhledem k tomu, že důsledkem současného systému financování školství je zvyšování ministerstvem stanovené tarifní složky platu a snižování osobního ohodnocení, kterým mohou ředitelé motivovat kvalitní učitele, bylo by dobré zavést stabilizační příspěvek. Jeho výše by měla činit až 5 000 korun. Udělení by bylo zcela v kompetenci ředitele. Mohl by být použit na navýšení platů učitelů jazyků a výpočetní techniky (v současnosti učí tyto předměty více něž 50 % nekvalifikovaných učitelů), příspěvek na bydlení pro pražské učitele, kteří nemají na komerční nájemné, nebo pro učitele, kteří používají moderní výukové metody a soustavně pracují na zlepšování své výuky.
Obdobný zákon garantuje státním úředníkům 25 % příplatek tarifního platu, mnohdy tak dostává úředník se středoškolským vzděláním více než kvalifikovaný učitel, i když společenská potřebnost pedagoga je mnohem vyšší. Úředníci mají navíc nárok na bezplatné jazykové kurzy v pracovní době. Učitelům se nic podobného nenabízí. Proto by měli dostávat zvláštní příspěvek (asi 1000 korun) na nákup odborné literatury nebo jazykových kurzů. Zatím vše musejí platit ze svého, jinak velmi nízkého platu. Ani v tomto požadavku autoři zákona nevyšli pedagogům vstříc. Policisté a vojáci mají dle zvláštních právních norem nárok na vyšší odstupné, příplatky nebo doživotní rentu. Nic takového zákon o pedagogických pracovnících učitelům nepřináší a z tohoto pohledu je naprosto zbytečný.
Mezinárodní charta učitelů
Závažným nedostatkem zákona je, že nerespektuje Mezinárodní chartu učitelů, která vznikla na půdě UNESCO a ke které přistoupila (bohužel pouze formálně) i Česká republika. Pokud vzniká zvláštní zákon, měl by do něj být tento dokument zapracován (jeho kompletní znění je k dispozici zde ). Ze zmíněné charty vyjímám článek 73. „Učitelské organizace by měly vypracovat kodex etiky učitele, popřípadě kodex chování učitele; takovéto kodexy jsou významným přínosem pro zabezpečení prestiže učitelského povolání a pro plnění profesionálních povinností v souladu s přijatými principy.” Zákon toto nepožaduje ani neumožňuje.
Pedagogická komora
Problém je, že na rozdíl od jiných profesních skupin (lékaři, zubaři, architekti, daňoví poradci, architekti atd.) nemají učitelé vlastní pedagogickou komoru. Zákon o pedagogické komoře s povinným členstvím by byl daleko prospěšnější a potřebnější než předkládaná právní norma. Pedagogická komora by mohla aktivně vzdělávat učitele (zvlášť v situaci, kdy MŠMT zlikvidovalo pedagogická centra, která se touto činností mají zabývat pouze do června 2004), mohla by vypracovat etický profesní kodex a pracovat na zvýšení prestiže učitelského povolání.
Pedagogická centra
Zákon neřeší postavení krajských pedagogických center v systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. MŠMT je chce zrušit, ale na jejich existenci je vázána řada projektů EU, díky kterým bychom mohli čerpat značné finanční prostředky na školskou politiku. Význam pedagogických center zdůrazňují na mnoha místech základní koncepční dokumenty jako Bílá kniha.
Výuka náboženství
§ 14 říká: „Učitel náboženství získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti teologických věd.” Již Jan Hus prosazoval svobodné kázání Božího slova, což zákon neumožňuje. Náboženství může učit jakýkoliv učitel, který splňuje obecné kvalifikační předpoklady (vysokoškolské vzdělání s pedagogickým zaměřením). Je dokonce vhodnější, když to nebude absolvent konkrétní fakulty (katolické, evangelické), ale člověk méně vyhraněný. Vzhledem k počtu nekvalifikovaných učitelů (na ZŠ je to 15 %), je tento požadavek naprosto absurdní.
Kariérní řád
Média podlehla dezinformační kampani ze strany MŠMT o tom, že součástí zákona je kariérní systém učitelů – ten, kdo se bude dále vzdělávat a pracovat na svém osobnostním růstu, bude i lépe finančně odměněn. Nic takového ale zákon neobsahuje! Stejně jako v mnoha dalších případech se mlhavě odvolává na případnou vyhlášku, jejíž znění již nebude v kompetenci zákonodárců, ale v rukou vládních úředníků. V této vyhlášce může být prakticky cokoliv… Kariérní řád, který platí ve většině zemí EU, by bylo určitě vhodné zavést, ale zákon nic podobného nenabízí.
Z mého pohledu i pohledu celé Asociace školských odborů je zákon naprosto zbytečný. Nic pedagogům nepřináší. Kvalitní zákon by byl samozřejmě velmi prospěšný, ale u tohoto zákona je prakticky jedno, zda bude odhlasován, či nikoliv. Učitelům nic nepřinese, jediné pozitivum je, že jim nijak neuškodí…
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat