Po minulých demonstracích a stávkách se po delší době odborům věnuje vyšší pozornost. Názory komentátorů na roli odborů ve společnosti jsou však spíše negativní. Proto je dobré připomenout, jaké pravomoci dávají odborům platné zákony (především zákoník práce).
Vliv odborů na podobu českého školství se všeobecně přeceňuje. Odbory nenavrhují žádné zákony, ani vyhlášky, nepřipravují reformu školství a nemají žádné právní nástroje, jak to udělat. Zástupci odborů se pouze účastní školské tripartity, kde projednávají společně se zástupci zaměstnavatelů a státních orgánů různé problémy.
Jedním z okruhů jsou sice zmíněné zákony a vyhlášky, ale ty připravují ministerští úředníci. Zaměstnanci i zaměstnavatelé je smějí připomínkovat. Mohou tedy upozornit na nedostatky, které z jejich pohledu tyto právní normy obsahují, záleží ale na ministerstvu školství, které připomínky zohlední a které ne. Jen vláda má politickou zodpovědnost za obsah zákonů, které předkládá do parlamentu, a vyhlášek, které přijímá. Na jejich konečnou podobu nemají odbory vliv, stejně jako na obsah původních návrhů. Zákony, které do tripartity jdou, se totiž řídí legislativním harmonogramem vlády. Doba, kterou mají sociální partneři na posouzení právních norem, nebývá příliš dlouhá a rozhodně neodpovídá času, který jejich přípravě věnovali státní úředníci. Zatímco zákony se píšou roky, odbory se musejí vyjádřit přibližně do jednoho měsíce…
Kolektivní smlouvy – hlavní nástroj odborů
Podstatou práce a smyslu odborů je hájení práv zaměstnanců. Toto právo uskutečňují především kolektivním vyjednáváním. Těžiště odborových aktivit je tedy na jednotlivých pracovištích, kde zástupci odborů (základních nebo místních odborových organizací) uzavírají s vedením kolektivní smlouvu.
Kolektivní smlouva vychází ze zákoníku práce a dá se v ní ošetřit prakticky cokoliv, co souvisí s pracovněprávními vztahy. Ve výkladu k zákoníku práce můžeme najít následující témata, která bývají v kolektivních smlouvách ošetřena:
a) hmotná zainteresovanost (mzda)
b) pracovněprávní vztahy
c) péče o zaměstnance
d) výchovná a vzdělávací činnost
e) tvorba a čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb
f) vztahy vzájemné spolupráce
Tyto okruhy ale nejsou nikterak závazné. Kolektivní smlouva je dohodou mezi dvěma subjekty a může obsahovat jakákoliv ujednání, která nejsou v rozporu s platnými zákony, vyhláškami a dalšími předpisy.
Zákoník práce dává do rukou odborovým organizacím mnohem větší moc, než mají jednotliví zaměstnanci. Zaměstnavatel musí s odboráři jednat a předem je informovat o chystaných změnách. Zástupci odborů mohou nahlížet do účetnictví a kontrolovat hospodaření školy. Spolurozhodují o využití prostředků z FKSP. Zaměstnavatel musí odborářům poskytnout místnost k jednání a prostředky, které potřebují k odborové činnosti. Zaměstnavatel také nesmí zaměstnancům bránit, aby si odborovou organizaci zřídili.
Předseda místní organizace a další funkcionáři požívají dokonce ze zákona zvláštní pracovněprávní ochrany. To znamená, že pokud mají pracovní smlouvu na dobu neurčitou, prakticky je nelze propustit. Tato ochrana trvá ještě rok po té, kdy funkci přestali vykonávat. Někteří zaměstnanci této právní úpravy dokonce zneužívají, a jakmile se dozvědí, že se je ředitel chystá propustit, založí odbory a rozdělí si nejrůznější funkce, takže je následně propustit nelze. Stačí, když se postupně zvolí všichni předsedy odborové organizace, a mají na rok vystaráno. Další rok mohou tento postup zopakovat…
V kolektivních smlouvách lze ošetřit mnohem více problémů, než uvádí zákoník práce, například detailně popsat způsoby vyjednávání a postupy rozhodování. Přílohou kolektivních smluv bývá mzdový předpis, kde jsou rozepsány částky za konkrétní činnosti mimo výukovou povinnost, dále rozpis čerpání prostředků z FKSP, harmonogram dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) atd.
Výhody, které odborová organizace v kolektivní smlouvě vyjedná, platí pro všechny zaměstnance, tedy i pro nečleny. Nečlenové ale nejsou při jednáních zastoupeni, takže na výsledek nemají vliv. Práva odborových orgánů jsou velmi široká, a proto se ředitelé často vzniku místní organizace zuby nehty brání. Myslím si, že to dělají k vlastní škodě, protože bez odborů nemají partnera pro vyjednávání. Musí se domlouvat s každým zaměstnancem zvlášť a neznají většinový názor pedagogického sboru. Úkolem odborů není převzít vedení školy, ale kontrolovat dodržování zákonů (především zákoníku práce) a plnění kolektivní smlouvy.
Stávky u nás nemají dobrý zvuk
Krajním prostředkem odborového nátlaku je stávka. Zatímco ve Francii a dalších zemích Evropské unie jsou stávky velmi časté, v Čechách nemá tento způsob prosazování zaměstnaneckých požadavků příliš velkou tradici. Občané většinou hodnotí stávky negativně, aniž by si uvědomovali, že jsou sami zaměstnanci a jednou se může stát, že za své požadavky budou muset stávkovat také. Obecně je na Západě podpora stávkujícím větší, přestože stávky a demonstrace citelně zasahují do chodu letišť, železnic, úřadů, škol a dalších institucí. Právo na stávku zaručuje ústava a je tedy legální součástí života v demokratických společnostech. Pouze totalitní státy proti stávkujícím tvrdě zasahují…
To, že jsou odbory přirozenou součástí občanské společnosti, dosvědčuje i právní úprava, kterou se jejich zakládání řídí. Je to zákon o sdružování občanů, podle kterého vznikají všechna občanská sdružení v zemi. Tedy např. asociace škol nebo učitelů.
Minulost odborů samozřejmě není nikterak růžová. Většina lidí má v paměti ROH a ÚRO, to byly ale organizace kontrolované vládnoucí Komunistickou stranou Československa. V jiných zemích bývalého sovětského bloku mívají odbory mnohem lepší zvuk. Například v Polsku měla odborářská Solidarita zásadní zásluhu na vítězství demokratických sil a její předseda se dokonce stal prezidentem.
Zdá se mi, že v poslední době nastává jakési „jaro odborů“. Odboráři více vystupují a důsledněji prosazují svoje požadavky. Členská základna se postupně proměňuje a do odborů přicházejí členové nezatížení minulostí. Většina současných odborářských funkcionářů ale byla členy ROH i KSČ, což mnoho slušných lidí stále odrazuje od vstupu do odborů. Bez odborů se ale zaměstnanci nikdy svých práv nedomohou a budou vydáni na milost zaměstnavatelům, zákonodárcům i vládě.
Největší odborové organizace působící ve školství:
- Asociace školských odborů – Učitelský odborový klub (AŠO-UOK) (www.volny.cz/uok)
- Českomoravský odborový svaz pracovníků školství (ČMOS PŠ) (www.skolskeodbory.cz)
- Vysokoškolský odborový svaz (VOS): vos.cmkos.cz
Právní normy, které se vztahují k odborům:
- Zákoník práce (www.volny.cz/uok/zp_novela.doc)
- Výtah pasáží ze zákoníku práce, které se týkají školství: (www.volny.cz/uok/zakonik_prace.htm)
- Zákon o kolektivním vyjednávání: (mujpodnik.atlas.cz/wos/pm/zak/nstrana.asp?cur_zak=113&cur_str=1&hilite=False )
- Otázky a odpovědi k Zákoníku práce, zákonu o mzdě a platu: www.ospzv-(aso.cz/dokumenty/otazky_a_odpovedi.doc)
- Zákon o sdružování občanů: (www.radce.org/radce/html/zakon_o_sdru___obe__.html)
- Ústava ČR: (www.hrad.cz/cz/ustava_cr)
Příklady kolektivních smluv:
- Vzor: (www.volny.cz/uok/ksd.doc)
- Smlouva: (www.volny.cz/uok/ksn.doc)
Příklad připomínkového řízení ve školské tripartitě:
- Připomínky k návrhu Zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a o změně některých zákonů (školský zákon): (www.volny.cz/uok/pripominky_sz.htm)
- Připomínky k návrhu Zákona o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů: (www.volny.cz/uok/pripominky_pp3.htm)
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat