K napsání této úvahy mne vedl páteční článek Radka Sarköziho Transformace pedagogických center očima odborů. Můj článek je poměrně subjektivní, neboť jsem metodikem pedagogického centra, který pod PC Praha nepracuje. Je to ale také pohled „zevnitř“, který nemá nic společného s odborářskými aktivitami. Pouze popisuje, jak se dnes na pedagogickém centru žije. Rušení pedagogických center je asi největší akce letošního roku, kterou současné ministerstvo dotáhne do konce. Vzhledem k tomu, že něco rušit je vždy jednodušší než něco kvalitního a smysluplného zřídit, je to jasná vizitka práce ministerstva. Tady už vůbec nejde jenom o to, jestli si pedagogická centra vezmou pod svá křídla kraje nebo zda skončí v soukromém sektoru, popř. zmizí z povrchu zemského.
Ministerstvo totiž tímto krokem říká, že rozhodnutí, které před několika lety učinilo a díky němuž vlilo do nových organizací hodně peněz, nebylo správné. To, že si to myslí pouze oni a nikoli učitelé, je logicky nezajímá. Ministerstvo dokonce ani nemůže tvrdit, že se role center tzv. “přežila”, neboť k tomu nebyl časový prostor.
A tak si v pedagogických centrech žijeme v pomalé, ale jisté agonii a jenom díky odpovědnosti zaměstnanců další vzdělávání funguje dál. Na našem centru ubyla nuceným odchodem čtyř lidí polovina metodiků, kteří vzdělávání zajišťovali. Práce ale neubyla. Těžko totiž můžeme říct učitelům, že akce z oblasti cizích jazyků již žádné nebudou, protože nemáme člověka, který by se o to staral.
Platové podmínky na pedagogických centrech jsou už neúnosné. Přes veškeré sliby z nás ministerstvo pedagogické pracovníky neudělalo, přestože samozřejmě předpokládá, že jsme vysokoškolsky vzdělaní a odborně i pedagogicky způsobilí. Úřednické navýšení platů o 25 % se nás také netýká, neboť úředníci nejsme. A tak jsme milostivě zařazeni do skupiny nepedagogických pracovníků, kterým se říká lidově “ostatní”.
V této situaci považuji za nehorázné odstupné na ministerstvu školství, které ve svém článku p. Sarközi zmiňuje. Jestliže je to pravda a případně propuštění zaměstnanci dostanou odstupné ve výši pěti platů, jak je možné, že zaměstnanci center nikoliv? Je pravda, že nejsme zaměstnáni na ministerstvu, ale oni jako zřizovatel určují pravidla (i na to jsme si zvykli). Dokážu si představit alibistické přehrání celé situace na ředitele pedagogických center, kteří uzavírají pracovní smlouvy a právě oni budou dávat výpovědi. Je také pravda, že oni budou odstupné vyplácet. Ale ministerstvo by se mělo zabývat tím, zda na to mají. Nebo je reálné, aby organizace, která funguje tři nebo čtyři roky, byla schopna si na tak vysoké odstupné našetřit? Jestliže zaměstnanci MŠMT dostanou vyšší odstupné, je to vysoce nemorální a arogantní právě z tohoto důvodu. Pokud si chce kompetentní rozhodující člověk na ministerstvu zachovat čistý morální kredit, měl by posuzovat celou situaci stejně. Když už se plošně rozhoduje, ať i o odstupném.
Do dneška nedokázali kompetentní lidé z MŠMT zdůvodnit, proč došlo k tomu, že se propustili čtyři zaměstnanci z každého centra. Naprosto bez logiky. Nikdo totiž neřešil, že v některých centrech ubyla čtvrtina nebo pětina metodiků a někde až polovina. Plošné výpovědi jsou velmi jednoduché, opět ale poukazují na pseudokoncepční myšlení ministerských analytiků, kteří toto prosincové propouštění poměrově nedokázali zvládnout.
Za groteskní situaci považuji i skutečnost, že zaměstnanci, kteří se rozhodli pracovat pod PC Praha, jsou zapůjčováni regionálním centrům. Znamená to, že se do státní organizace přijali zaměstnanci, pro které zatím neexistuje pracovní náplň. Kdyby takto postupoval soukromý hospodář, asi by daleko nedošel. Ale ve státních financích je to jedno, tam se to nějak srovná – např. šikovným reformním opatřením.
Petr Chlebek
0 komentářů:
Okomentovat