V České republice platí již několik let zákon, který stanovuje, jaké informace by měly školy zveřejňovat na svých webových stránkách. V současné době se připravuje novela jiného zákona, která by měla určovat, jakým způsobem se mají tyto informace zveřejňovat. Podívejme se tedy na to, co by školní web měl splňovat.
Termín přístupnost (z anglického accessibility) je v oboru webdesignu (nebo též webového inženýrství – web engineering) dnes již dobře zažitý terminus technicus. Poslední vývoj mladé disciplíny webdesignu přístupnost velmi výrazně akcentuje a pokládá ji za vlastnost, bez níž dobrá webová stránka nemůže existovat.
Jednoduše by se dalo říci, že přístupná webová stránka je taková, kterou lze bez problémů zobrazit nezávisle na použitém hardwaru (stolní počítač, notebook, chytrý mobilní telefon, kapesní organizer PDA, web TV, informační kiosek) a softwarovém vybavení (operační systém, webový prohlížeč). Přístupné weby nestaví svým uživatelům do cesty žádné překážky, které by jim znemožnily daný web efektivně používat.
Přístupné stránky respektují návštěvníkovo technické vybavení, zdravotní dispozice, znalosti a vzdělání. Například uživatelé, kteří jsou nějakým způsobem hendikepovaní, mají právě prostřednictvím ICT možnost tento svůj hendikep kompenzovat. Byla by škoda, kdyby tito lidé měli pohořet jen na špatné přístupnosti webových stránek.
Slepý člověk může používat čtečku, speciální zařízení, které nahlas předčítá text webové stránky. Správně však přečte pouze takové stránky, které jsou dobře vytvořeny – jsou snadno přístupné. Slabozraký návštěvník zase potřebuje, aby byly barvy na monitoru dostatečně kontrastní, aby si ve svém prohlížeči mohl nastavit vlastní barevné schéma, aby mohl jednoduše zvětšovat text. Člověk s poruchami pohybového aparátu se může potřebovat na místo myši dostat na každý prvek stránky pomocí tabulátoru. Přístupné stránky (někdy též bezbariérové) se však nevytvářejí pouze pro lidi postižené. Mnoho lidí se připojuje k internetu (vzhledem k nechvalnému stavu kvalitní nabídky konektivity nebo i z důvodů mobility) pomocí “pomalých” typů připojení, jako je například GPRS, a tak mají z důvodů urychlení načítání stránek implicitně vypnuté načítání obrázků. Přístupný web by měl brát i tento fakt v potaz a stránku zobrazit bez ztráty obsahové informace i s absencí obrázků.
Přístupnost je velmi zajímavá a s jejími principy by měl být seznámen každý tvůrce webových stránek. Vřele doporučuji české zdroje o přístupnosti: web Přístupnost, Dobrý web, Dlouhý web a klasické Dogma W4D nebo Blind Friendly Web. Všeobecná pravidla přístupnosti shrnuje WorldWide Concortium v dokumentu Web Content Accessibility Guidelines.
Na druhé straně pomyslného spektra, nejdále od přístupných stránek, se nachází stránky, které jsou např. „optimalizovány” pro Internet Explorer verze 5.5 a rozlišení 800×600 bodů (slovo optimalizovány jsem uvedl v uvozovkách proto, že se samozřejmě o žádnou optimalizaci nejedná). Smutnou skutečností bohužel je, že v současné době je na českém (ale i zahraničním) internetu jen velmi málo skutečně dobře vytvořených stránek, které by byly snadno přístupné. Doba se ale mění a vytvářet přístupné stránky není dnes nijak složité, postačuje znalost pravidel přístupnosti (a nejlépe i použitelnosti [usability]), jazyka XHTML a CSS.
V současné době probíhá výběr lektorů (viz článek na ČŠ) volitelného modulu školení P SIPVZ Publikování na WWW (viz stránky JŠI). Pro zajímavost uvádím, že přístupnosti je věnována zvýšená pozornost, a také proto musí zájemci předkládat jako své reference weby, které jsou validní (prošly validátorem http://validator.w3.org), jsou tvořeny jazykem XHTML a k formátování jsou použity kaskádové styly CSS.
Povinnosti webů ze zákona
Vrátíme se zpět k původnímu nadpisu článku a zaměříme se na školní weby. Tedy weby, které jsou veřejnou nástěnkou základních a středních škol. V některých zemích existují zákony, předpisy nebo alespoň doporučení, která mají weby financované z veřejného rozpočtu dodržovat. Například ve Spojených státech amerických platí zákon Section 508, který vybírá některé body z výše zmíněného dokumentu Web Content Accessibility Guidelines. Zájemcům doporučuji skvělou prezentaci bezbariérového webu s názvem Accessibility and Section 508.
V České republice zatím podobný zákon neexistuje. Už se na něj ale rýsuje a na stránkách Ministerstva informatiky je vystaven návrh novely zákona č. 365/2000 Sb. o informačních systémech veřejné správy. Pěkně je tento návrh rozebrán v článku Davida Špinara na serveru Lupa.
Ačkoliv tedy školní weby zatím nepodléhají žádné jurisdikci ohledně přístupnosti, vztahuje se na ně již pátým rokem Zákon o svobodném přístupu k informacím 106/1999 Sb. Jak mi bylo sděleno referátem interního auditu a stížností České školní inspekce „ředitelé škol dle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, jsou subjekty povinnými za podmínek stanovených tímto zákonem poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti (srov. § 1 odst. a) zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů)”.
Zákon o sto šest
Zákon o svobodném přístupu k informacím není sice nijak krátký, ale rozhodně stojí za přečtení. Při pročítání inspekčních zpráv lze totiž na prohřešky proti tomuto zákonu narazit.
Podle § 5 odst. 1 musí každá škola zveřejnit tyto informace:
- důvod a způsob založení povinného subjektu, včetně podmínek a principů, za kterých provozuje svoji činnost;
- popis své organizační struktury, místo a způsob, jak získat příslušné informace, kde lze podat žádost či stížnost, předložit návrh, podnět či jiné dožádání anebo obdržet rozhodnutí;
- místo, lhůtu a způsob, kde lze podat opravný prostředek proti rozhodnutí povinného subjektu, a to včetně výslovného uvedení požadavků, které jsou v této souvislosti kladeny na žadatele, jakož i popis postupů a pravidel, která je třeba dodržovat při těchto činnostech, a název příslušného formuláře a způsob a místo, kde lze takový formulář získat;
- postup, který musí povinný subjekt dodržovat při vyřizování všech žádostí, návrhů i jiných dožádání občanů, a to včetně příslušných lhůt, které je třeba dodržovat;
- přehled nejdůležitějších předpisů, podle nichž povinný subjekt zejména jedná a rozhoduje, které stanovují právo žádat informace a povinnost poskytovat informace a které upravují další práva občanů ve vztahu k povinnému subjektu, a to včetně informace, kde a kdy jsou tyto předpisy poskytnuty k nahlédnutí;
- sazebník úhrad za poskytování informací;
- výroční zprávu za předcházející kalendářní rok o své činnosti v oblasti poskytování informací (§ 18).
Důležité informace o zákoně 106/1999 je možné získat na adrese Webu pro otevřenou společnost. Rozepsané informace, které mají být zveřejněny na webu, konkrétně na této stránce. Server je informačně zajímavý a rozhodně bych doporučil rubriku Diskuse. Pro zajímavost jsem vybral tři dotazy vztahující se ke školství:
Otevřená bezbariérová společnost
Ačkoli to (zatím) zákon nepožaduje, nové školní weby by měly rozhodně vznikat podle pravidel přístupnosti a měly by splňovat požadavky zákona 106/1999 Sb. Jsem přesvědčen, že oba tyto požadavky směřují k cílům otevřené bezbariérové společnosti. A tu bychom jako učitelé měli velmi podporovat.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat