Veronika Horáková: Jak si získat autoritu

Vysoké školy mohou vybavit studenta znalostmi a schopností hledat informace a orientovat se v prostředí. Když se však ze studenta stane začínající učitel, zjistí, že mnohé věci, které bude ve svém novém povolání potřebovat, ve své výbavě nemá. Jedna vlastnost, která začínajícím učitelům chybí, je autorita. Slovo autorita vzniklo z latinského slova autoritas, což značí sám tvořící. Nic tak neodpovídá přesně původnímu významu, jako toto slovo. Někdo má přirozeně předpoklady větší (např. mohutnou postavu, silný hlas), někdo menší. Říká se také, že muž má přirozeně větší autoritu ve školství než žena. Všeobecně však můžeme konstatovat, že s autoritou se totiž nerodíme, tu si musíme vytvořit sami.

Kdo zkusil stát před skupinou dětí, dá mi jistě za pravdu, že začátky budování autority nejsou nijak jednoduché. Jednou z možností je chovat se k dětem jako rovný k rovnému. To je nejčastější začátečnická chyba učitele. Nový učitel si totiž ještě živě pamatuje, jak sám seděl v lavici na druhé straně. Jediné, čeho tímto přístupem na základní škole dosáhne, je posměch a nekázeň. Děti na základní škole nejsou na tak vysoké úrovni, aby velkorysost tohoto gesta pochopily.

Druhou možností, nebo chcete-li druhým extrémem, je jednat z pozice síly. Učitel trvá na absolutní poslušnosti a vymáhá si autoritu křikem a kázeňskými tresty. Je však autorita zaměnitelná se strachem a dusnou atmosférou, kterou svým chováním učitel vyvolá?

Pokud se ovšem nechceme pohybovat mezi extrémy, můžeme se vydat delšími a pracnějšími cestami.


Určení cíle vyučování

Než začneme se samým pedagogickým procesem, měli bychom si uvědomit, co je cílem našeho snažení. Jak má vlastně ta autorita vypadat? Bude autorita snaha o to, aby nás děti milovaly?

Náklonnost dětí bývá někdy vrtkavá. Sem se hodí klišé: Není člověk ten, aby se zavděčil lidem (tím méně dětem) všem. Jestliže si vědomě či nevědomě dáme za cíl, aby nás děti měly rády, budeme rovinu pedagogické činnosti posouvat jinam.

Je autorita kázeň a pořádek? Pokud je toto naším cílem, můžeme lehce sklouznout k despocii, teroru anebo naopak k nudné hodině, kde hlavním cílem je nezlobit a „neotravovat“ učitele.
Naším cílem by tedy mělo být žáka něco naučit, získat jeho zájem o předmět. Autorita má byt prostředkem k dosažení tohoto cíle, ne cílem samotným.


Připravenost hodiny

I když se to možná laikovi tak nejeví, pro získání autority je důležitá promyšlenost vyučovací hodiny. Začátečník se někdy nechá strhnout příklady učitelů z vysoké školy, kteří přijdou před katedru a plynně dokáží mluvit i několik hodin. Na základní škole ale nemáme tak vyspělé posluchače. Naopak výklad nové látky musí být složen hned z několika činností: např.: výklad tématu Prvoci spojený se zápisem kombinovaný s hledáním prvoků pod mikroskopem, opakování nabytých poznatků hrou, tajenkou nebo krátkým filmem či částí filmu (maximálně 5 minut). Promyšlenost hodiny odbourá či omezí hluchá místa, která se v začátcích mohou objevit. Získáme tak také zájem žáků o daný předmět a jako vedlejší produkt i autoritu.

Zaujetí, zájem a vysoké znalosti v určitém oboru učitele dokáží získat žáky. Ne nadarmo se říká, že ten, kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Děti uznávají takového učitele. Zvláště učitel obstojí, když ho žáci nedokáží „nachytat“ chytrými dotazy.

Pokud se stane, že žák učitele „nachytá“ při neznalosti problému, nemusí to ovšem znamenat ztrátu autority. Správnou reakcí by nejspíše bylo dohledání odpovědi na problematickou otázku v literatuře a další hodinu pak krátké a stručné vysvětlení problému.


Důslednost a spolehlivost

Jedním z přehlížených faktů, jak si získat autoritu učitele, je důslednost. Příkladem může být tato situace: Zadám žákům úkol, aby si během zkoušení nakreslili do školních sešitů obrázek trepky velké. Hned po zkoušení pak musím jít a zkontrolovat, jestli tak všichni učinili. Kdo nesplnil úkol, má možnost si ho dokončit do konce hodiny. Kdo opět nemá dopracovaný úkol, s tím se sejdu po vyučování a společně úkol ukončíme.

Jestliže však máme my nároky na děti, nesmíme se divit, že budou mít nároky také děti na nás. Oni od nás totiž budou požadovat spolehlivost. Hlavně jde o dodržení daného slova.
Na učitele musí být spolehnutí, ať se to týká odměny či trestu. Pokud sami důsledně dodržujeme pravidla, která zadáme žákům, po čase se to vyplatí. Samozřejmě se stává, že učitel své slovo nesplní. Nemělo by to však být opakovaně a často.

Také se hodí vysvětlit, proč nelze dané slovo splnit. Jednání z pozice síly (nic nevysvětlovat) v těchto případech na autoritě příliš nepřidá.


Spravedlnost

Při budování autority si musíme dávat pozor na spravedlnost a to nejen při známkování. Dětské oči nás neustále sledují, porovnávají a srovnávají naše chování. Proto jestliže dáme například při zkoušení výhodu jednomu žákovi, musíme ji dát i ostatním. Je dobré hlídat si i nevědomé projevy sexismu (straníme jen jednomu pohlaví – např.chválíme jen holčičky nebo jen chlapečky). I když bych na druhou stranu nepodléhala dojmu, že spravedlnost nastane, když pochválím stejný počet chlapců jako dívek, protože musím hodnotit podle výkonu a ne podle pohlaví.

Získat autoritu, respekt dětí je práce na celý život. Nelze říci, že po dvou či deseti letech už člověk autoritu má, protože každým svým činem ji ovlivňuje. Je to práce někdy až lopotná, ale je důležitou součástí práce, kterou jsme si sami vybrali.

Veronika Horáková