Když nerozumíme nějakému slovu nebo když natrefíme na neznámého živočicha či rostlinu, hned se každý ve třídě krčí se strachem, aby náhodou o něm nedostal referát. To znamená najít v encyklopedii nebo ve slovníku a hlasitě před třídou přečíst. Ale je toto skutečně referát? Musí takto vypadat? A jak vlastně referát vypadat má, co má mít a co ne? A hodí se vlastně referát na základní školu?
Ve slovníku cizích slov najdeme, že referát je odborná přednáška, která se obvykle týká jednoho tématu. Ačkoliv slova odborná přednáška by mohla naznačovat, že referát nemá na základní škole dostatečné uplatnění, stal se referát běžnou součástí moderního vyučování. Myslím si, že je to dobře. Přesto se mi zdá, že při zadávání referátu musíme dodržovat určitá pravidla.
Informační zdroje
K vypracování referátu je samozřejmě potřeba zdroj, ze kterého budou čerpat. Jedním ze zdrojů bývá kniha buď vypůjčená z knihovny, nebo ji má dotyčný doma. V kabinetě přírodopisu přirozeně existuje mnoho knih, které mohou děti na vypracování referátu použít. Přesto jim je hned nenabízím, protože si myslím, že součástí samostatné práce je i hledání zdrojů. Kromě knihovny využívají žáci v poslední době internet.
Co jsem předem vyloučila jako zdroj pro referát, je učebnice. Myslím si totiž, že učebnici všichni žáci vlastní a v samostatné práci mají žáci vyhledat nové, objevné a přínosné poznatky a těmi rozhodně není něco, co opíšeme z učebnice.
Nejlepší a nejpřínosnější referáty jsou takové, které čerpají z vlastních zkušeností a znalostí žáka. To znamená, že doma choval nebo chová zvířátko, pěstuje rostlinu nebo se o určitý organismus či téma delší dobu zajímá. Pokud pak doplní referát živou ukázkou, je úspěch referátu u učitele i žáků zaručen. To však nebývá často.
Daleko častěji žák objevuje nové informace. A protože tyto informace čerpá z nějakého zdroje, musí zdroj uvést (např. „čerpala jsem z knížky Naši brouci od autorů J. Mařana a F. Procházky“). Pokud čerpá žák z internetového zdroje, měl by uvést jeho adresu. Na jednu stranu tak připravujeme žáky na střední a vysoké školy, kde uvádění zdroje bude samozřejmostí, a na druhou stranu, pokud někoho z posluchačů referát zaujme, může si další informace dohledat.
Požadavky musí být jasné
Setkala jsem se s předpokladem, že jestliže někdo donese referát, dostane za něj vždy jedničku. Osobně se domnívám, že by se referáty měly hodnotit stejně, jako se hodnotí písemné nebo ústní zkoušení. K tomu využívám předem s dětmi domluvené podmínky.
Děti mají mít předem připraveno:
- text referátu
- zápis
- obrázky
- vystupování
Text referátu
Při zadávání úkolu žákům je dobré vždy přesně definovat téma referátu. To znamená, že zadání zní např.: Vypracuj referát o kukačce obecné. A hned vzápětí nadefinuji požadavky, které má referát splňovat (např.: Kde žije?, Čím se živí?, Jak vypadá?, Zjisti zvláštnosti a zajímavosti….) Domnívat se, že žák si tyto otázky sám domyslí, se mi v praxi nikdy nevyplatilo.
Do referátu patří také to, že si žák po zpracování text přečte, vyhledá slova, kterým nerozumí, a ty po poradě s učitelem buď nechá v textu a hned po použití je vysvětlí nebo je nahradí slovem srozumitelným pro ostatní žáky.
Každý referát by měl obsahovat nějakou zajímavost, informaci, která by zaujala posluchače. Suché informace často spíše uspí, než aby zaujaly a přitáhly žáky k předmětu.
Prezentace referátu by neměla být delší než 5 minut.
Zápis
Zápis, který žák vypracuje, musí být stručný, pokud možno heslovitý. Měl by obsahovat jen ty nejdůležitější informace. Zápis si může napsat na tabuli nebo si ho může připravit doma na folii. Všichni ostatní žáci si zápis pak opíší do školních sešitů.
Obrázky
Každý referát musí být doplněný obrázky, které odpovídají tématu. Nejlepší jsou fotografie, obrázky z knížek nebo video. Vlastní rukou nakreslené obrázky jsou krásné svou tvořivostí, ale ne vždy odpovídají realitě. Proto si myslím, že by se k referátu neměly používat.
Vystupování
Poslední, ale nezanedbatelnou součástí je samotné vystupování. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby dítě mluvilo zpaměti. Většinou však děti texty čtou. Důležitá je modulace hlasu a plynulost čtení. Hodnotí se ale hlavně hlasitost projevu. I když si žák připraví ten nejkrásnější referát a mluví přitom potichu, ztrácí pak práce význam.
Nechte hodnotit i děti
Důležité je i hodnocení referátu. Nemusí je provádět jen učitel. Zde je možno ponechat místo pro vyjádření žákům. Tím nemyslím, že by si žáci navzájem udělili známky – myslím hodnocení slovní. V takovém případě žáci slovně hodnotí všechny části referátu. Ze začátku se stává, že žáci hodnotí způsobem „bylo to dobré.“ A zde právě musí učitel zakročit a zeptat se: „Co bylo dobré? Jaké tam měl zajímavosti? Mluvil hlasitě? Bylo mu rozumět? Byl referát připravený? Nebyl zápis dlouhý? Měl v zápisu vše podstatné? Měl obrázky? Byly v textu cizí pojmy? Uměl tyto cizí pojmy vysvětlit?“
Toto hodnocení pomáhá učiteli stanovit známku. Mnohdy děti postřehnou detaily, které mohou učiteli uniknout. Samozřejmě zde existuje úskalí toho, že žáci hodnotí své oblíbence lépe než děti v kolektivu méně neoblíbené. Právě proto je zde učitel, který vyrovnává tyto rozdíly.
Další důležitou věcí je to, že když chce dítě přednášejícího hodnotit, musí ho poslouchat. Tak lze připoutat pozornost žáků k probírané látce. A nejen to – pokud se děti samy učí hodnotit, naučí se zformulovat a vyslovit svůj vlastní názor.
Smysl referátů
Při zadávání referátů tedy nemůže být učitelovým cílem zbavit se práce a příprav na vyučování, ale vést děti k větší samostatnosti, k odvaze prezentovat své i vyhledané poznatky. Zároveň není úkolem školy naučit se pár pouček, ale připravit žáka na život, jaký je. V něm nebude často potřebovat to, že kachna patří do řádu vrubozobí, ale bude potřebovat přednést své názory před skupinou lidí a obhájit je. A na to ho referát může, alespoň zčásti, připravit.
Veronika Horáková
0 komentářů:
Okomentovat