Lyžařský výchovně výcvikový zájezd – radost pro žáky, vítr v rozpočtu rodinném, ale i školním, ale hlavně fůra starostí pro organizátory – učitele. Ke všemu – jak už to bývá, většina práce, kterou učitel musí vykonat, není zrovna vidět. Co vás tedy čeká při přípravě kurzu? Vezměme to pěkně popořádku.
Ostřílení vedoucí školních lyžařských kurzů vše organizují ve značném předstihu a do práce zapojí také své kolegy. Je proto možné, že některé z aktivit zde popsaných již máte za sebou, jiné vás teprve čekají. Ostatně nejvíce záleží na předpokládaném termínu kurzu. Počítáte-li s březnem, kdy horské slunce je více než fajn, máte času stále dost.
Chata a sjezdovka – nezbytný kompromis
Hledání vhodné chaty s ideálním výukovým svahem může být otázkou několika let. Jednou je výborná chata za dobrou cenu, ale sjezdovka daleko, jindy je sjezdovka hned u chaty, zato jídlo téměř nepoživatelné. Univerzální šablona neexistuje. Přestože kolegové z vedlejší školy si nemůžou středisko vynachválit, vám se líbit nemusí.
Pokusil jsem se sepsat několik bodů, které vám mohou při výběru toho správného lyžařského střediska pomoci:
- Vzdálenost mezi chatou a sjezdovkou by neměla být větší než 15 min. chůze. Delší vzdálenost je téměř neúnosná, řekl bych až kontraproduktivní. Stačí, aby vytrvale sněžilo, a na odpolední výcvik s sebou budete přivádět utahané trosky, a ne odpočaté žáky.
- Cena za denní ubytování včetně stravy by u žáků základní školy nemusela překročit 300 Kč. V ceně by měla být započítána snídaně, oběd, teplá večeře, druhá studená večeře pro jedlíky dobrovolnou formou (postačí chleby a pomazánka v míse) a pitný režim po celý den a noc (čaj ve várnici – o doplnění se stará služba dne).
- Samozřejmostí ve vybavení chaty musí být klubovna či jídelna pro přednášky, večerní hry a podobně. Vybavenost a účelnost nechť posoudí každý sám (pingpongový stůl, stolní hry, šipky, hifi věž, dataprojektor apod.). Není od věci se ujistit, že na chatě budete sami – víc škol, či snad platící „dovolenkári“ nemusí zrovna dělat dobrotu.
- U sjezdovky požadujte umělé zasněžování – do střediska bez sněžných děl již jezdí jen blázni, co hazardují s financemi rodičů, které pak v případě nepříznivých sněhových podmínek padnou na storno ubytování. Preferujte upravený svah rolbou – obvyklý standard je rolbování svahu obden, dojezdový terén pro výcvik začátečníků – ideální je tzv. dětský vlek (lano), který vám urychlí výuku až o jeden celý den.
- Za pětidenní „lyžovačku“ děti zaplatí od 500 do 1000 Kč za vleky. Záleží na velikosti střediska a zařazení do družstva. Menší střediska (pro výuku ostatně vhodnější) jsou levnější. Výslednou cenu významně ovlivní moudrý učitel, jenž ví, že první dopoledne lístek není třeba (rozdělení do družstev, rozlyžování). Stejně tak poslední den, kdy jsou závody, je permanentka diskutabilní. Odečtete-li sněhulákům (úplní začátečníci) dny, kdy šlapou na dojezdu, dostanete se pro ně na tři a půl dne lyžování na vleku!
- Obvyklý standard – přivedete-li do střediska školní kurz, instruktoři mají permanentky zdarma nebo se slevou. Vše je ale otázkou dohody s provozovatelem.
- Skutečným zážitkem je pak pro žáky noční lyžování, pokud ho ovšem středisko provozuje. V tomto případě si ale náklady hradí každý sám – jde o nadstandard pro zájemce (např. třetí odpočinkový den večer, kdy se odpoledne nelyžovalo).
- Schopný provozovatel střediska vám nabídne úschovu lyží buď zdarma, nebo za přijatelnou úplatu (50 Kč na týden za žáka). Do chaty se pak vracíte bez lyží, taktéž ráno je přesun pohodový.
Závěrem tohoto výčtu se s úsměvem zmíním o tricích zkušených hoteliérů, kteří vědí, že o místě konání kurzu rozhodují učitelé, a proto pro ně připravují nejrůznější požitky, jako jsou večerní obložené mísy, ranní kafíčka, nadstandardní vybavení pokoje, rodinní příslušníci nebo dokonce všichni učitelé – samozřejmě zdarma. Nutno dodat, že dnes není zdarma nic, a tak cena pro žáka se pak poměrně zvedá…
Máte vybráno? Nejvyšší čas rozjet nábor a přihlášky.
Nábor žáků, přihlášky, finanční zálohy
Průběh náboru je přímo závislý na představě učitelů, hlavně ale vedení školy na velikosti kurzu. Svoji roli samozřejmě hraje velikost školy. Předpokládejme, že ale chceme co nejvíc žáků. Jak na to?
- Žactvo průběžně „masírujte“ již ve svých hodinách – zdůrazňujte, že většina z nich lyžovat neumí (zvláště děvčata se nechtějí ztrapňovat a často se nepřihlásí jen z těchto důvodů) a že to je ten hlavní důvod, proč se na LVVZ jede. Tedy aby se všichni lyžovat naučili.
- Seznamte žáky s průběhem kurzu, zaměřte se na atmosféru hor, společných her a legrační příběhy z minulých kurzů.
- Máte-li videozáznam z minulých let, neváhejte ho využít. Svolejte si všechny žáky ročníku do jedné místnosti a video jim s patřičným vysvětlením pusťte.
- Ve spolupráci s třídním učitelem se pokuste vyřešit sociální případy, kdy rodiče na kurz nemají dostatek financí. Obvykle jde o jednoho až dva žáky. Škola jim může přispět nezbytnou částkou (např. z fondu SRPŠ). Vše je ovšem třeba prodiskutovat s rodičem na půdě školy, dohodnout se na výši příspěvku apod.
- Informujte rodiče o průběhu a významu lyžařského kurzu na rodičovských schůzkách, nebo pomocí přihlášky (viz tento příklad - *.zip). Dle počtu přihlášených pak vyberte od žáků zálohu, objednejte písemně chatu a složte finanční zálohu.
Další důležité drobnosti
Dostali jste se až sem? Pak máte vybrané lyžařské středisko včetně ubytování, víte, kolik žáků pojede, objednali jste ubytovaní, dali jste od žáků dohromady zálohu, kterou jste odeslali hoteliérovi. V tento okamžik byste již měli mít jasno, kdo pojede z učitelů, zda potřebujete externistu (obětavý tatínek nebo námezdní síla na dohodu?), kdo bude dělat zdravotníka a postará se též o doplnění školní lékárničky.
Připravte pro žáky seznam potřeb (příklad si můžete prohlédnout zde - *.zip) a těšte se na další díl článku, který vás vážně nevážně, nicméně podrobně, seznámí s povinnostmi a odpovědností všech zúčastněných.
Zdeněk Ogrodník
0 comments:
Post a Comment