Každým dnem se blíží pololetní klasifikace. Každý učitel bude opět nucen naplnit nepříjemnou povinnost. Zhodnotit schopnosti, dovednosti, snahu a zájem žáků o předmět jednou z pěti stupňů klasifikační stupnice. Nevyhne se jí ani učitel informatiky.
Důležitost známky v předmětu, který nepatří na základní škole k těm hlavním, je přesto významná. V situaci, kdy střední školy vyžadují v přihlášce průměr známek, je klasifikace informatiky stejně významná jako známky z matematiky, českého jazyka nebo dějepisu. Jak hodnotit výsledky práce žáka a co zahrnout do klasifikace v tak speciálním a od jiných odlišném předmětu? Pokusím se popsat svoji osobní zkušenost. Rád si přečtu ohlasy a vyměním si zkušenosti s těmi, kteří hodnotí odlišným způsobem.
Kam zařadit informatiku
K stanovení kritérií je třeba vyřešit otázku, kam zařadit informatiku v systému vyučovacích předmětů. Informatika vyžaduje zvládnout specifické pojmy a zákonitosti, patří do skupiny předmětů naukových, s technickým obsahem. Z toho důvodu má asi nejblíže k matematice, možná i fyzice. Použít metody hodnocení těchto předmětů se ale nezdá být vhodné. Už proto, že lze najít příbuznost i k jiným předmětům. Historie informatiky má hodně blízko i k dějepisu. Lehko najdeme souvislosti s výukou jazyků. Znalost angličtiny je v práci na počítači nutností. Ale ani metody používané ke klasifikaci těchto předmětů při výuce informatiky nevyužijeme. Nicméně ani zde se při hodnocení příliš nepoučíme.
Při delším zkoumání bychom jistě našli další paralely s předměty, které jsou obsahu informatiky na prvý pohled vzdáleny. K nalezení metody klasifikace však tudy cesta nevede.
Jak hodnotit?
Požadavek vytvoření nějaké normy klasifikace v tak rozmanitém spektru ukazatelů, které výuka informatiky nabízí, je těžko splnitelný. Proto ji v této chvíli neřešme a podívejme se na klasifikaci v informatice z pedagogického hlediska.
Známka má dva aspekty (z pohledu žáka): Na jedné straně má informovat o tom, jak je úspěšný v chápání a uplatňování obsahu vyučované látky. Za druhé má nemalý význam motivační.
A právě motivaci bych z hlediska hodnocení učitelem na základní škole považoval za prvořadou. Jednoduše řečeno: Cílem je žákům předmět neotrávit, ale naopak je zaujmout. Některé možná i zapálit pro poznatky, které se pro všechny jednou stanou životní potřebou, ne-li nutností. Z tohoto pohledu je zřejmé, že se známka nesmí stát donucovacím prostředkem v rukách učitele, a už vůbec ne strašákem pro žáky. Tím se hodnocení blíží klasifikaci ve výchovných předmětech.
To neznamená, že by učitel měl nutně zužovat klasifikační stupnici pouze na pěkné známky. Vůbec ne - přiměřená náročnost, spolu s průběžným hodnocením, jsou správnou cestou, jak žáky motivovat k zájmu o předmět. Prioritní je však zájem žáka a pak teprve jeho schopnosti. Tím se snažím zohlednit stav, kdy žáci mají odlišné možnosti praktických nácviků učiva. To proto, že někteří mají vlastní osobní počítač doma a jsou proti těm, kteří takovou možnost nemají, zvýhodněni. Příliš vysoký počet žáků na jeden školní počítač totiž nedovoluje, aby mohli dohnat svoji nevýhodu nácvikem všech dovedností ve škole.
Bodové, průběžné hodnocení
Klasifikaci v informatice se snažím oprostit od klasického známkování. Místo toho používám bodování. Vše si průběžně eviduji v upraveném zasedacím pořádku, podle rozmístění žáků u počítačů. V něm mám přehled o aktivitách každého žáka v průběhu hodnoceného období.
Body získávají žáci v průběhu celé hodiny. Na začátku hodiny vždy několika jednoduchými otázkami na probrané učivo v poslední vyučovací hodině. Žáci odpovídají většinou písemně na dotazy k základním pojmům a vztahům, bez kterých se neobejdou při nácviku praktických úloh. Zkoušku společně opravíme, a tím si zopakujeme potřebné učivo. Zároveň si zaeviduji body. Správná odpověď na otázku = 1 bod.
Dovednosti ověřuji zadáním jednoduchých úkolů, které žáci zpracovávají zpravidla v průběhu několika hodin. Dobrým pomocníkem při výběru úloh a zkoušek je nabídka České školy v programu King. Také tyto úlohy hodnotím body a to do takové výše, aby naučené poznatky byly co do bodové dotace v rovnováze s ověřováním dovedností plněním praktickým úkolů.
Stanovení známky
Vlastní klasifikaci provádím ve vyučovací hodině před klasifikační poradou. V té době žáci znají svůj bodový součet v hodnoceném období. Není to ale jediné kritérium pro stanovení známky. Nechám žáky samotné, aby provedli hodnocení své práce. Současně si vyslechnou názor spolužáků. Po této debatě vyjádřím svůj názor na práci žáka a stanovím konečnou známku. Jen ojediněle se liší od hodnocení žáků.
Bodový součet vystavím žákům v takovém předstihu před klasifikací, aby měli ještě dost času doplnit si body dodatečným přezkoušením nebo doplněním či opravou některého ze zadaných samostatných úkolů. Aktuální je to zvláště u žáků, kteří byli v uvedeném období často nemocní a některé práce a část učiva nebo úkoly nemohli splnit. Dostanou možnost zameškané doplnit.
Klasifikace není strašák
Známky by neměly být donucovacím prostředkem v rukou učitele. Naopak, mohou se stát plaménkem, který zapaluje ohýnek zájmu a z něj vyrostlé aktivity žáka. V předmětu, jakým je informatika, je zájem a aktivní přístup žáků podmínkou úspěchu vyučování. Hledejme proto formy hodnocení, které žáky povzbudí a neodradí.
Oldřich Suchoradský
0 comments:
Post a Comment