Deutsche Telekom AG, resp. slovenský Telecom oznámil, že v zájmu podpory informatizace slovenských škol dodá darem 22 tisíc plnohodnotných počítačů, periferií a připojení na internet technologií ADSL. Tento dar je oceněn na 1 mld. slovenských korun, tedy cca 770 milionů korun českých. Tisková zpráva slovenské vlády působí dojmem pořádné facky, kterou uštědřila vládě české. A co hůř – i českým daňovým poplatníkům a školám. Jako blesk z čistého nebe působí zpráva, kterou zveřejnilo slovenské Ministerstvo dopravy, pošt a telekomunikácií:
Počítače pre školy
V základnej škole Milana Rastislava Štefánika v Ivanke pri Dunaji odovzdali 15. januára do používania počítačovú učebňu. Dar škole poskytla firma Deutsche Telecom AG v rámci projektu "Počítače pre školy" v súčinnosti s dcérskou spoločnosťou Slovac Telecom, a.s., s Ministerstvom dopravy, pôšt a telekomunikácií SR a Ministerstvom školstva SR.
Ministerstvo dopravy, pôšt a telekomunikácií SR ako akcionár Slovac Telecomu a kompetentný orgán v oblasti budovania informačnej spoločnosti zabezpečuje koordináciu spolupráce s vládou pri realizácii tohto projektu. Cieľom projektu je poskytnúť 22 000 počítačov s potrebným príslušenstvom a pripojením na internet v hodnote 1 miliardy slovenských korún všetkým základným a stredným školám na Slovensku do konca roku 2004.
Projet "Počítače pre školy" je súčasťou iniciatívy eSlovakia zemeranej na zlepšenie možnosti prístupu k počítačom, podporu vývoja praktických a informačne hodnotných internetových stránok a zvyšovanie počítačovej a internetovej zručnosti na Slovensku.
Projekt je priblížením sa Slovenska k cieľom Európskej únie stanoveným v iniciatíve eEurope 2005. Jej zámerom je znižovanie počtu žiakov na jeden počítač a zabezpečenie kvalitného pripojenia všetkých škôl na internet.
Pokud si doplníme informace z dalších zdrojů (což jsem učinil), působí tato zpráva vpravdě jako pořádná slovenská facka českému SIPVZ, lépe snad řečeno jeho realizační podobě Internetu do škol. Proč? Stačí porovnat několik aspektů slovenského a českého řešení.
Kauza „Deutsche Telekom“ versus „Český Mobil“
Aktivita Deutsche Telekom je vpravdě velmi obdobná tomu, co mohla v poněkud jiné rovině využít i česká vláda v případě Českého Mobilu. Deutsche Telekom kupuje slovenský Telecom, Český mobil získal od české vlády licenci třetího mobilního operátora. Zatímco slovenská vláda této situace využila, česká nechala bezmála miliardový dar pro české školství, k němuž se Český Mobil rámcově při podpisu licenční smlouvy zavázal, ostentativně a beztrestně bez povšimnutí (viz Související články níže). Zkrátka neladil s představou monopolního generálně dodavatelského tandemu a tím i exministra Zemana a dalších, většinou „neviditelných“ protagonistů tragikomické hry s názvem Internet do škol. Toto odmítnutí zaplatil daňový poplatník bezmála více než miliardou korun. O připojení škol na internet se postaral za státní peníze ČTc ISDN technologií. Prodal tak téměř neprodejnou výběhovou technologii, která v současné době svými omezeními významně komplikuje školám život.
Ano, řekněme si na rovinu. I v případě Slovenska je to dar-nedar. Slovenský Telecom díky daru připojení výrazně posílí své tržby z „jednotkového“ segmentu školství, zvláště bude-li standardem připojení slovenské školy technologie ADSL 512/128 kb. Nejde tedy o dar, spíše o obchod. Ale slovenská vláda se ukázala ve srovnání s českou jako výrazně lepší obchodník. Česká vláda na to šla totiž jinak. Nejdříve velkoryse mávla rukou nad příslibem miliardového daru Českého Mobilu, aby si pak z průhledných důvodů zahrála na moudrého Santu, který za peníze daňových poplatníků ví, jakým „dárkem“ koho obdarovat, a posléze se vymluvila, že teď už se s tím nedá nic dělat. Zda tak odpovědní činili úmyslně, na to hledají v současné době odpověď „orgány činné v trestním řízení“.
Neztraťme slovenskou stopu
Známý vtip z totalitních dob, jak „dohnat a předehnat západní země“ se zvolna změnilo na „neztratit stopu“ a začíná dostávat reálnou podobu i ve vztahu k našim východním sousedům.
Aktivita Deutsche Telekom představuje 22 tisíc počítačů. Uvědomíme-li si, že počet slovenských školáků se pohybuje zhruba na úrovni 50-60 % počtu českých žáků základních a středních škol, představuje tento dar (a zde je třeba slovo „dar“ nejméně dvakrát podtrhnout) ve vztahu k počtu žáků ekvivalent 40 tisíc „českých“ počítačů. Pro osvěžení pouze připomínám, že český Internet do škol dodal školám 25 tisíc počítačů navíc nikoli darem, ale za poctivé 3,4 mld. Kč a s 3letou konektivitou za 4,5 miliardy Kč, kterou platí český daňový poplatník.
Řada lidí řekne přitom velké ALE. Vždyť je zde školní intranet a řada souvisejících služeb. Bezpochyby ano. Je pouze otázkou, zda experimentální monstrum školního intranetu, jehož autoři si spletli školství s armádou, i další drahé služby s tím spojené školy skutečně potřebují. A co víc. Zatímco český Internet do škol systematicky budil dojem monopolní a jediné správné a všespásné cesty, jiné paralelní aktivity byly klasifikovány jako víceméně nežádoucí a očekávání, která vzbudil, zmrazila na dva roky investice zřizovatelů do IT škol, slovenský Infovek bude s darem Deutsche Telekom žít v relativně harmonické symbióze.
…a naše baterie vydrží až 4krát déle!
Vysloveně smutek v české duši musí budit i srovnání cen. Jen těžko se ubránit dojetí, když slovenský dar (i zde je třeba toto slovo dvakrát podtrhnout) 22 tisíc počítačů včetně periferií a zajištění připojení na internet je kalkulován na 1 miliardu slovenských korun (v přepočtu na cca 760-780 milionů korun českých) a 25 tisíc počítačů dodaných do českých škol vyšlo daňové poplatníky na cca 3,4 – 3,6 miliardy korun českých (zbytek do 4,5 miliardy platíme za 36měsíční připojení škol na internet technologií ISDN ve standardu 64 kb).
Jak se zdá (bez ohledu na to, kdo to platí), 1 připojený počítač včetně dalších propriet vyjde na Slovensku na cca 45 500 slovenských korun (tedy v přepočtu kursu asi na 35 tisíc korun českých), v českých zemích je poněkud dráže. Velmi rámcový ekvivalent totiž dle sazeb Internetu do škol představuje v Česku nejméně 140 tisíc korun. To je nesmlouvavě 4krát tolik. Další srovnání PC bez CD-ROMu a floppy disků dodaných na české straně a plnohodnotných PC dodaných firmou IBM na straně slovenské již ponechávám na laskavém čtenáři.
S vědomím řady nepřesností při srovnání by uplatnění „slovenských cen“ znamenalo, že prostředky Internetu do škol by (a nehovořme opět, kdo to platí) měly stačit na bezmála 90 – 100 tisíc počítačů. Že tento fakt dojme leckterého ředitele „červené“ školy? Vysvětlení, že my máme místo 70 tisíců počítačů školní intranet s centrálním dohledem, jeho slzy pravděpodobně neosuší.
Připojení na internet aneb české oči pro pláč
Otázka zvolené technologie připojení je kapitolou samou o sobě. Zde se objevují slzy i ředitelům „zelených“ škol. Diktát komerčních zájmů Českého Telecomu zde zvítězil, bohužel však těžce na úkor samotných škol.
Zatímco na Slovensku budou školy v rámci tohoto daru připojovány k internetu technologií ADSL pravděpodobně ve standardu 512/128 kb, ČTc nadiktoval české vládě, že má koupit výběhovou technologii ISDN ve standardu 64 kb. Miliardový výdělek zadarmo. Pomineme-li samotnou rychlost připojení (další bližší parametry slovenského „školního“ ADSL mně nejsou známy), zásadní rozdíl je v tom, že české školy mohou technologií ISDN vystoupat na pouhých 128 kb a víc už ani b. Technologie ADSL umožňuje rozšíření kanálu až na 2 Mb. České řešení tedy nevyhovuje už nyní, slovenské řešení při předpokládaném technologickém rozvoji školám vydrží nejméně dalších 7 let. Český daňový poplatník by proto měl být připraven na to, že bude za další nemalé peníze v blízké době financovat konverzi stávajícího ISDN připojení škol pravděpodobně z velké části rovněž na technologii ADSL.
Oba Telecomy udělaly nepochybně dobrý „kšeft“. Zatímco ten slovenský však bude vydělávat na spokojeném zákazníkovi (cena za provoz připojení není předmětem daru), český vydělává na slzách ředitelů „zelených“ škol. Nic jiného totiž i maximální nadstandard v podobě navýšení o 64 kb nemůže vyvolat. Nevím, jak na Slovensku, ale v Česku šlo bezpochyby o obchod století. Bohužel pouze z pohledu ČTc, nikoli vlády, a už vůbec ne z pohledu škol. Vláda tím ukázala, kam až lze zajít při plýtvání cizími penězi. Že by toto netušil exministr Zeman před podpisem smlouvy, je holý a čirý nesmysl. Šlo tedy téměř jistě o úmysl poškodit stát.
Co říci závěrem?
Česká vláda a ministerstvo školství se vydaly ve srovnání se svými slovenskými protějšky „cestou delší, zato prokazatelně méně schůdnou“. Pominu-li peníze, které budu muset já, jako kterýkoli další daňový poplatník zbytečně vynaložit, jako český občan se cítím vpravdě jako hlupák. A není to jenom kvůli této facce. Poslední dobou jich nápadně přibývá. Nemyslíte?
Karel Hepner
0 komentářů:
Okomentovat