Všechny signály – hlasy ze škol a asociací – nasvědčují tomu, že absolventi učitelského studia přicházejí do škol z pedagogického hlediska naprosto nepřipraveni a jsou dobře orientováni pouze ve vědeckých disciplínách, odpovídajících jejich aprobacím. Takoví mladí učitelé však jen těžko mohou být hnacím motorem nutných reforem. Na počátku letošního roku byl na MŠMT projednáván (bohužel nevím, s jakým výsledkem) návrh profilu absolventa učitelského studia na VŠ. V tomto návrhu se objevila definice způsobilostí, kterých by měl absolvent studia učitelství dosáhnout. Většinu z těchto způsobilostí bych u každého nastupujícího učitele vřele přivítal – bohužel, jak propastně se realita liší od těchto vizí.
Vysvědčení pro pedagogické fakulty
V roce 1998 (u příležitosti 150. výročí založení Amerlingova učitelského ústavu) zadávala Asociace pedagogů základního školství učitelům anketu, jejímž cílem bylo zjistit názory na přípravu učitelů na pedagogických fakultách (resp. fakultách připravujících učitele) a která také zkoumala případné důvody, ze kterých se učitelé chystají školství opustit. Celkem odpovídalo 5 350 respondentů, výsledky jsme tedy považovali za poměrně průkazné.
Jen krátce: 51 % odpovídajících uvedlo, že je fakulta připravila na praxi nedostatečně. Přitom si musíme uvědomit, že učitelé vypovídali sami o sobě, měli tedy určitě tendenci nehodnotit se příliš kriticky. Ale i kdyby se v této odpovědi objevila objektivní pravda – komu se může zdát takové číslo v pořádku? Polovina všech učitelů soudí, že je na praxi fakultou nedostatečně připravena!
Další otázka přitom směřovala na příčiny této situace: 62 % respondentů uvedlo malou pozornost metodice, 93 % se domnívalo, že je v průběhu studia učitelství málo praxe. Mnoho učitelů uvedlo, že fakulty se jednostranně zaměřují na výuku vědeckých disciplín, na množství teorie a jsou přímo vzorem encyklopedické výuky, kterou pak jejich absolventi velmi účinně přenášejí do praxe škol.
Další názory, které se v anketách velmi často objevovaly, jsou například tyto:
- mnozí učitelé pedagogických fakult (toto označení i v dalším textu vztahuji obecně na fakulty, připravující učitele) nemají ani ponětí o problematice základních škol, jsou naprosto odtrženi od reality;
- nedostatečná pozornost je věnována psychologii dítěte, práci s problémovými žáky, vztahům ve škole, speciální pedagogice;
- absolventi neumějí používat moderní metody a formy práce, přicházejí do školy pouze „přednášet“, nemají přehled o výukových možnostech.
Bohužel, ani po pěti letech od této ankety nemůžeme potvrdit, že by došlo k jakémukoli zlepšení. Všechny signály – hlasy ze škol a asociací – nasvědčují tomu, že absolventi učitelského studia přicházejí do škol z metodického, pedagogického, didaktického hlediska naprosto nepřipraveni a jsou dobře orientováni pouze ve vědeckých disciplínách, odpovídajících jejich oborům – chemik v chemii, matematik v matematice, dějepisář v historii, učitel 1. stupně tak trochu ve všem (i když učitelé 1. stupně se v tomto ohledu jeví nejlépe).
Ředitelé škol přitom často doufají, že právě nová učitelská generace bude tím hnacím motorem změn, ke kterým ve škole dojde, že přinesou nové metody a formy práce. Začínající učitel však má svoji pedagogickou koncepci založenu na výkladu a přednášce, tedy nejméně efektivních vyučovacích formách. Netuší, co je projektová výuka, osobnostně sociální výchova, kritické myšlení, angažované učení, zážitková pedagogika, kooperativní výuka atd. Ředitel školy stojí před problémem, jak doplnit jejich vzdělání.
Studentům chybí praxe
I kdybychom do jisté míry akceptovali to, že vysokoškolští pedagogové nemají přesnější představu o práci základních a středních škol, že se neorientují v jejich praxi a v moderních vyučovacích metodách, zbývá stále otázka, proč studium učitelství není konečně založeno na větším objemu praxe ve škole – po tom totiž volají prakticky všichni, kteří se vzděláváním nějakým způsobem zabývají. Není jim to ovšem nic platné. Praxe jsou krátké, jejich úroveň a zajištění ze strany vysoké školy často problematické, ohodnocení učitelů na školách, kteří studenty vedou, téměř nulové. Výsledkům se pak nelze divit.
Existují i světlé výjimky. Například na Fakultě humanitních studií Univerzity Pardubice byl pro studenty učitelství anglického jazyka zaveden tzv. „klinický rok“. Po dobu celého roku jsou adepti učitelství na praxi ve škole, mají své stálé hodiny, plní všechny povinnosti učitelů, seznamují se do detailu s provozem školy, mají svého „mentora“ z řad učitelů školy.
Podivné „dveře“ ke vzdělání
Samostatným problémem je přijímání uchazečů o učitelství na vysokou školu. Na mnoha školách totiž působí nekvalifikovaní učitelé, kteří byli přijati například po ukončení střední školy. Někteří úspěšně učí několik let, během kterých dostatečně prokáží svoje odhodlání v profesi zůstat, svůj talent pracovat s dětmi a naučí se mnohé z toho, co dá člověku jen praxe. Mají jen jediný problém – nemohou se dostat na vysokou školu, nejsou úspěšní v přijímacím řízení, protože je v pořadí předstihnou davy těch, kteří se přihlásí hned po ukončení střední školy a kteří ovšem zhusta po ukončení vysokoškolského studia do praxe ve škole ani nevkročí. (Často jde i to, že takový zájemce o učitelské povolání – který je vlastně již déle vykonává – nenajde ani v nabídce vysokých škol reálnou možnost studia při zaměstnání ve vybraném oboru.)
Mnohé se osvětlí, když prozkoumáte kritéria, podle kterých jsou uchazeči na pedagogickou fakultu přijímáni (pokud se jich ovšem dopídíte – po prozkoumání webových stránek většiny pedagogických fakult mohu potvrdit, že to není nic lehkého). Např. na obor učitelství 1. stupně to může být tak, že skoro polovinu bodů (konkrétně 45 ze 100) je určeno na talentové zkoušky z hudební, výtvarné a tělesné výchovy. Na dosavadní výkon učitelského povolání může být určeno maximálně 5 (!) bodů. Špatně provedený kotrmelec tedy bez problémů „zazdí“ dosavadní několikaletou učitelskou praxi. U zájemce o učitelství na 2. stupni ZŠ je to ještě horší – ze 100 bodů je 80 věnováno – převážně encyklopedickým – znalostem obou vědních disciplín, tedy 40 bodů dějepisu, 40 bodů zeměpisu. Pokud je náhodou uchazeč již několik let úspěšným učitelem, může dostat 5 bodů navíc.
Nechci, aby můj příspěvek vyzněl jako jednostranná kritika fakult, připravujících učitele. Jsem si dobře vědom mnoha problémů a potíží, které fakulty musí v tomto směru řešit. Myslím si však, že v pregraduální přípravě učitelů je skryt jeden z nejpodstatnějších klíčů ke zlepšení situace v našem školství.
Rád bych věděl, kam se ztratil „Profil absolventa učitelského studia na VŠ“. Je to opravdu tak, že autonomie vysokých škol se nedá „narušit“ závazností takového materiálu? Jestliže přijmeme myšlenku, že stát nějakým způsobem má ovlivňovat vzdělávání ve školách, jestliže má dávat tuto veřejnou zakázku – úroveň žáků – studentů má být taková a taková – není pak v pořádku idea, že také musí mluvit do toho, jaké požadavky budou kladeny na učitele ve smyslu jeho vysokoškolské přípravy?
Jindřich Kitzberger
0 comments:
Post a Comment