Pavel Roubal: Bez Indoše na věčné časy

Stejně jako v minulosti reaguji na článek Oldřicha Suchoradského ze ZŠ Kopidlno Rok s Indošem. Zcela vynechám úvahy o motivech jeho článků, omezím se podle mých poznatků na věcné vysvětlení zcela opačného názoru. Bez šance školy aktivní

Ve svém článku Rok s Indošem autor píše: „Zařazením do projektu získaly školy, jako je ta naše, šanci dohnat zpoždění, které měly ve výuce ICT.“ Podobný názor jsem před časem četl od některého úředníka Zemanova ministerstva: „Je třeba odstranit zřejmou nerovnováhu ve vybavení škol.“ Otázkou je, jak a proč tato nerovnováha vznikla. Dostaly z projektu III (Infrastruktura) odepsané školy na své vybavení dříve peníze? Pokud vím, tak ne. Některé možná měly štěstí na sponzory, ale naprostá většina z nich měla vybavení za prvé proto, že na nich působil schopný a vedením školy podporovaný informatik, a za druhé proto, že veškeré finance na pomůcky a provoz dávaly na počítače, zatímco jiné školy je využívaly jiným způsobem. Stát tedy „opožděným“ nasype milióny na dohánění zpoždění a schopnějším podtrhne nohy?

Nerozumím tomu, jak je možné v demokratické zemi úředně určit podporované a odepsané školy a podle libovůle pracovníků MŠMT přidělovat státní peníze. Jak je možné, že část škol (a tedy žáků a studentů) je ze státního programu na tři roky naprosto vyřazena? Z čeho mají „červené“ školy financovat potřebnou techniku a konektivitu do internetu? Jejich provozní dotace je po celou dobu naprosto stejná jako dotace „zelených“ škol a také v minulosti nedostaly ani korunu navíc.

Já osobně si nemyslím, že opoždění ve využívání výpočetní techniky znamená neschopnost informatiků na těchto školách. Daleko častěji spíše neochotu vedení škol se VT zabývat. Dovolím si tvrdit, že peníze věnované a) na školení a motivaci lidí b) jim poskytnuté prostředky s rámcovým vymezením na nákup vybavení by byly řádově lepší a výhodnější než „superslužby“ jakéhokoliv generálního dodavatele za superceny.

Autor článku doufá, že podaná trestní oznámení potrestají viníky. Doufám také, (i když jsem skeptik – smlouvy byly napsány velmi, velmi obratně – napadnout jeden počítač za 140 000,– by bylo snadné, ale soudně napadnout „dokonale zabezpečující služby“ za 140 000,– podle mne jednoduché nebude), ale neodpustím si trochu filosofie:

Odmítám postoj, že špatná věc je pouze taková, ve které se (soudem) prokáže porušení zákona. Domnívám se, že existují také věci morální a nemorální, a jsem přesvědčen, že celý projekt SIPVZ byl bývalým ministrem školství úmyslně realizován nemorálně, že vědomě poškodil část učitelů, studentů a žáků a že vědomě klamal veřejnost (např. výroky: „Žádná škola nebude v projektu SIPVZ znevýhodněna.“). Podle mých setkání s kolegy z odepsaných škol to tak vnímají asi všichni a výrazy používané pro politiky zatím vládnoucí koalice jsou často nepublikovatelné.


Penízky tečou a tečou

Autor článku dále píše, že nové vedení projektu SIPVZ zastavilo mrhání penězi a vyvolaný audit omezil šťastným školám využívání techniky, její doplňování a nedostatek peněz zastavil školení učitelů. Podle mých informací jsou ale fakta trochu jiná:

Nové vedení ministerstva vyhodilo úředníky, kteří počítačům absolutně nerozuměli, a nahradilo je odborníky v oblasti ICT. Ti se pokusili zastavit cpaní peněz do kapes generálního dodavatele – ale nepodařilo se jim to. Smlouvy jsou podepsány, výborně ze strany GD právně ošetřeny a vymáhány – stamilióny tečou ročně za deset počítačů v polovině škol připojených takřka nepoužitelně pomalou linkou do internetu a na nic jiného v oblasti infrastruktury peníze nezůstávají.


Školení jen o fous

V prosinci loňského roku poslanec parlamentu ČR E. Zeman podal pozměňovací návrh státního rozpočtu na změnu čerpání prostředků SIPVZ. Jednalo se o drobný přesun: z peněz, určených na školení učitelů pro rok 2004 se cca 90  % přelije na uhrazení dluhů generálnímu dodavateli infrastruktury pro „zelené“ školy. Tedy žádná školení nebudou. Jednota školských informatiků reagovala dopisem všem poslancům, ministrům a senátorům protestujícím proti tomuto kroku a návrh neprošel. Díky tomu se školení (i když se zpožděním) realizovala.

Autor si pochvaluje průlom do „rigidního systému“ generálního dodavatele. Jen poznámku: Jak je možné, že za 140 000 Kč na počítač za tři roky mohlo bývalé vedení MŠMT přistoupit na omezení, de facto likvidující využitelnost dodaného systému?


Svázané ruce chyby nenapraví

I já oceňuji pozitivní kroky realizované novým vedením projektu SIPVZ. Celkově ale příliš pozitiv nevidím. Úloha nového týmu je nezáviděníhodná: hlavní rozhodnutí, zásadně omezující jejich manipulační prostor, byla učiněna dříve. Stručně: bez peněz se dobré myšlenky realizovat nedají. Rozpočet projektu je stále poměrně velký. Ovšem 80  % financí tiše plyne generálnímu dodavateli za nedostatečné služby (trvám na tom, že učebna s deseti počítači nesplňuje základní podmínku udělení alespoň dostatečné známky – jeden žák na jeden počítač za předpokladu dělené třídy) a vše ostatní, tj. vybavení odepsaných škol, výukové programy i školení má být realizováno ze zbylých 20 procent rozpočtu?

„Odepsané“ položky jsou podle mne dvě: vybavení „červených“ škol a odpovídající ohodnocení práce ICT pracovníků ve školství. Ušetřené (avšak předtím vyhozené) miliardy se tvrdě projevují a ještě projeví na celkovém stavu využívání IT technologií ve školství i v celé společnosti.


IKI – vrchol technické dokonalosti?

Nemohu posuzovat fungování IKI, protože naše škola je škola „odepsaná“. Z rozhovorů s kolegy vím, že problémů mají stále dost, že systém GD nějak funguje a něco „zeleným“ školám umožňuje. Já se na to dívám z jiného úhlu:

Deset počítačů + malý server + minisíť + (jak píše pan Suchoradský) ostudně pomalé připojení do internetu za téměř 1,5 mil. Kč. Odvážím se tvrdit, že pro 95  % zelených škol by za tyto peníze místní firma podle stanovených rámcových podmínek dodala minimálně dvojnásobné vybavení.

Nebo naopak: při přidělení peněz školám, ne podivným způsobem vybranému generálnímu dodavateli (pokud vím, bylo podáno také trestní oznámení na pletichy při veřejné soutěži), mohly být rovnoměrně pokryty všechny školy, ne jenom polovina z nich. Z tohoto pohledu mi konstatování o na dálku řešených problémech připadá nepodstatné. A navíc: moji žáci chtějí řešit problémy osobně a hned, ne na dálku a někdy. Rozvinutí této myšlenky by však vydalo na samostatný článek.


Rudá není barevná

Autor si pochvaluje ukončení problémů a auditu a celý projekt vidí jako barevnou mozaiku protichůdných názorů. Můj subjektivní pohled na projekt není barevný: pokaždé, když pomyslím na podle mého názoru kvalitně provedený přeliv státních peněz do soukromých kapes, který mne osobně na několik let hrubě poškodil a znepříjemnil práci učitele VT, vidím pouze rudě.

Rozhodně si také nemyslím, že problémy skončily. Když vidím, jak je efekt školení učitelů, které je podle mých zkušeností realizováno ze strany školených i školitelů s chutí a zájmem, „zabit“ nedostupností techniky pro učitele, kteří potřebují a klidně mohli mít osobní počítače v kabinetech, a když sleduji unavené ICT pracovníky, kteří se snaží si vydělat slušné peníze, protože na jejich práci se v projektu SIPVZ žádné peníze „nenašly“, tuším, že k pořádnému výbuchu nespokojenosti možná ještě dojde. Nové vedení projektu má totiž nad sebou ještě vedení ministerstva a vládu, která podle článku pana Peterky počítá s velmi „spravedlivým“ příspěvkem cca 220 000,– na každou „červenou“ odepsanou školu. Na „zelenou“ školu vynaložila vláda téže politické strany cca 1 400 000,– Kč. Ovšem „odepsané“ školy dostanou tyto minimální prostředky až v letech 2005 a 2006, v roce 2004 se „peníze nenašly“. Neschoval je náhodou nějaký indián?

Můj závěr je jasný: peníze na spravedlivé vybavení škol a ocenění práce ICT pracovníků se „nenajdou“ nikdy. Vždy bude něco důležitějšího, nebo bude peněz v rozpočtu „málo“. Musíme si o ně říci a to tak, abychom byli slyšet. Ne doma, anebo v hospodě. Stále si ještě myslím, že žijeme v demokratické společnosti, a máme proto možnost se ozvat a realizovat akce protestu a odporu. Ale my jsme spokojení? Nebo jsme na nemorálnost vedení společnosti (části – jsem stále optimista) již zvyklí? Anebo nemáme čas? Nebo se bojíme?

Pavel Roubal