Oldřich Suchoradský: Rok s Indošem

V těchto dnech je tomu právě rok, co jsme na naší škole začali aktivně využívat projekt Internet do škol. Již jednou jsem své zkušenosti publikoval v kontroverzním článku 150 dní s Indošem, který vzbudil u čtenářů mimořádný ohlas. Ve světle ročních zkušeností musím však své původní závěry v něčem poopravit, jiné naopak potvrdit. Šance pro malé školy

Pokusil jsem se podívat na projekt pohledem zkušenosti malé venkovské školy. Zařazením do projektu získaly školy, jako je ta naše, šanci dohnat zpoždění, které měly ve výuce ICT. V reakci některých čtenářů jsem byl napadán za svůj údajný protekční přístup k projektu. Některými jsem byl dokonce označen za placeného agenta AUTOContu.

Je pravda, že jsem své závěry formuloval v situaci, kdy jsem neměl dostatek informací. Čas ale postupně odhalil zákulisí projektu. Provedený audit ministerstva odhalil skutečnosti, které daly za pravdu mnohým dohadům. Na tomto místě chci jednoznačně prohlásit, že jsem závěry auditu přivítal. A doufám, že podaná trestní oznámení spravedlivě postihnou všechny, kteří se na této špinavé aféře jakýmkoliv způsobem podíleli. Zjištěné prohřešky však nic nemění na realitě, jak ji vnímám v podmínkách své školy.


Několikaměsíční konzervace

Otázkou je, jak se auditem zjištěné skutečnosti odrazí ve funkčnosti a další existenci projektu. Obavy škol realizující projekt jsou na místě. Nové vedení projektu SIPVZ od září 2002 provedlo razantní opatření k zastavení mrhání státními penězi a prověření podezřelých okolností spojených s jeho realizací. Vyvolaný audit na řadu měsíců konzervoval všechny neduhy, které projekt vykazoval. To vedlo k tomu, že školy, které INDOŠ provozují, ztratily téměř celý rok v jeho plném užívání. Omezený přísun finančních prostředků se projevil v zastavení školení pedagogických pracovníků. Školy nemohly nakupovat výukový software. Integrace stávajících zařízení byla sice nabídnuta, ale v praxi podle zmrazených pravidel byla téměř nerealizovatelná.


Vivat software, vivat školení

Obrat nastal ke konci března, kdy byl konečně zprovozněn informační zdroj: server e-gram. Ten odstartoval řadu pozitivních kroků. Ministerstvo se dohodlo s provozovali o postupném uvolnění restrikcí. Provozovatel si za několik měsíců provozu stačil ověřit, že zodpovědní správci na školách nejsou tak neschopní, jak se původně předpokládalo. Školám byl nabídnut nový Provozní řád, který byl dalším průlomem do rigidního systému. Ředitelé spolu se zodpovědnými pracovníky škol se mohli rozhodnout, jakou část provozu systému převedou na sebe. Samozřejmě i s odpovídajícím dílem zodpovědnosti a riziky s tím spojenými.

Změnily se obsah i forma školení. V náplni to byl přechod od teorie k praktickým úkolům. Přidělená dotace na nákup programů dává každé škole možnost si vybrat výukové programy, které potřebuje. Navíc ověřené odborníky. A nejen těmi, ale také samotnými uživateli – školami. Dobrým počinem je možnost grantové podpory projektů, motivující tvořivé autory programů přímo mezi učiteli. Také systém školení, podpořený finanční dotací, se začíná příznivě odrážet v rostoucí odbornosti členů učitelských sborů, které o výuku s počítači projeví zájem.


Snaha po nápravě chyb

Dobrým počinem nového vedení projektu SIPVZ je snaha po nápravě křivdy, která se stala nezařazeným školám. To, že mohou spolu se zařazenými školami čerpat prostředky k nákupu programů a školení učitelů, stejně jako příslib, že v příštích letech se na ně údajně dostane i při modernizaci hardwaru na jejich školách, je projevem dobré vůle vzniklou chybu alespoň částečně napravit. Ze svého pohledu nyní přidám několik konkrétních postřehů, určitě ovlivněných osobní zkušeností. V tom se omlouvám všem, kteří mají ze své praxe zkušenosti odlišné. Věřím, že nebudou váhat sdělit je v reakci na článek.


Co nám rok s Indošem přinesl

V průběhu uplynulého roku bylo období, kdy jsem se styděl na veřejnosti přiznat, že je naše škola součástí projektu. Negativní mediální kampaň vzbuzovala domněnku, že jsme jako uživatelé Indoše spoluviníky odhalených přestupků. Je dobře, že toto období skončilo uzavřením auditu. Zaměřím se nejdříve na klady, které projekt škole přinesl.

Správně jsme se rozhodli, když jsme nezrušili stávající počítačovou pracovnu. Tím jsme neomezili dosavadní režim výuky informatiky a využití počítačů na škole. Naopak jsme získali dvojnásobný počet míst pro své žáky u počítačů, což nám umožnilo vyučovat v jedné vyučovací hodině každého žáka u vlastního počítače. Získali jsme přístup k internetu pro polovinu žáků třídy. Přes počáteční obavy prošla většina učitelů základním školením Z. Kladný efekt vidíme v dnešním využití obou pracoven. A nejen během vyučování. Ale i v odpoledních hodinách a o víkendech.

Podstatně jsme rozšířili nabídku instalovaných programů. Pokrývají všechny ročníky a většinu vyučovaných předmětů. V plánu, který jsme vypracovali s perspektivou do roku 2006, počítáme s integrací obou pracoven. Nejdříve v připojení na internet a později v plné integraci obou pracoven. Komunikace s pracovníky zákaznického i dohledového centra fungovala spolehlivě telefonicky, e-mailem i prostřednictvím Nástěnky správce ICTK. Během roku jsme neměli jedinou závadu, která by omezila nebo dokonce znemožnila výuku v pracovně.


Není všechno zlato…

Máme však také negativní zkušenosti. Očekávali jsme lepší spolupráci s blízkými firmami při řešení drobných oprav a nákupu dalšího zařízení. Servisní firmy pověřené k takovým zákrokům jsou od nás vzdáleny. To se změnilo až vytvořením systému „partnerů“ - firem v blízkém okolí, které získaly oprávnění pro opravy a další připojení v IKI.

Vpravdě ostudná je rychlost připojení k internetu, která omezuje jeho použití ve výuce a je limitující pro připojení dalších stanic do systému. Z toho důvodu hledáme raději jiné možnosti připojení. Značné zmatky s přidělením finančních prostředků pro školení a nákup programů by se pro další roky neměly opakovat. Vedly k zbytečnému spěchu a plýtvání prostředky ve snaze využít peníze z dotace na poslední chvíli a za každou cenu. Je jisté, že v rámci projektu existují školy, kterým byl projekt vnucen a kde nejsou lidské ani materiální podmínky nabízenou možnost využít. V takovém případě by měly zafungovat kontrolní mechanismy a na školách, kde technika nefunguje a není využita, provést okamžitá opatření. Zařízení z těchto škol předat urychleně tam, kde dosud není, nebo posílit školy, kde projekt dobře funguje.

Po roce provozu Indoše již lze načrtnout jeho obraz. Vidím ho jako barevnou mozaiku sestavenou z protichůdných zkušeností a názorů vycházejících z podmínek a možností každé konkrétní školy. V tomto světle je třeba říci, že Indoš, přes všechny aféry a nedostatky, byl pro školy, které jej aktivně uchopily, velkou příležitostí. Je ale mylné říkat, že to byl dar z nebes a školy k němu přišly lacino. Byl spojen s nemalými finančními i lidskými náklady, které musel do jeho realizace vložit zřizovatel, ředitelé i zodpovědní pracovníci škol, v současné fázi i jednotliví učitelé.

Oldřich Suchoradský