Pedagogická centra jsou jedním z mála nástrojů, kterými ministerstvo může přímo podporovat svoji vzdělávací politiku v regionech. Centra si většinou vydobyla dobrý zvuk a tisíce učitelů v nich nalézají kvalitní příležitosti, jak prohlubovat svoji kvalifikaci. Proto ještě před rokem hodlalo MŠMT jejich úlohu posilovat. Dnes je vše jinak. Proč?
Nejprve dvě citace:
I. „Pedagogická centra jsou zřízena ministerstvem jako zařízení dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, pro podporu jejich osobnostního a profesionálního rozvoje a pro podporu rozvoje škol. Pomáhají realizovat vzdělávací politiku státu a současně identifikují vzdělávací potřeby v jednotlivých krajích. Těsně spolupracují s krajem a krajskými institucemi, okresy, neziskovým sektorem, školami včetně vysokých škol a dalšími subjekty v oblasti školství.
Jedním z úkolů pedagogických center je příprava a realizace vzdělávacích programů dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, dále pedagogická centra poskytují metodickou a konzultační činnost jako pomoc školám a školským zařízením při práci s mládeží, včetně talentované a handicapované, zprostředkovávají výměny zkušeností a pracovních kontaktů mezi pedagogickými pracovníky různých škol a školských zařízení, plní také funkci informačního centra pro individuální vzdělávání pedagogických pracovníků, apod.
Navrhovaná opatření:
Dopracování a realizace koncepce dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků využívající pedagogická centra jako (koordinační a organizační) základ podpůrné infrastruktury na regionální úrovni, která propojuje všechny hlavní partnery.“
Zdroj: Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání a vzdělávací soustavy v ČR – MŠMT, 2002.
II. „Od 1. června 2000 působí v ČR 15 pedagogických center zřizovaných MŠMT, z nichž 14 je regionálních a jedno Pedagogické centrum pro polské národnostní školství v Českém Těšíně. Materiál „Dobudování sítě pedagogických center“ čj. 24 070/2000-20 ze dne 12. 9. 2000 stanovil hlavní poslání, základní funkce a činnosti pedagogických center. […]
Hlavní poslání pedagogických center je podporovat osobnostní a profesní rozvoj pedagogických pracovníků, podporovat zvyšování odborné úrovně řídící práce vedoucích pracovníků ve školství, zprostředkovávat výměnu informací vztahujících se ke vzdělávání a pedagogickým pracovníkům a poskytovat poradenskou činnost v otázkách metodiky vyučování a jiné vzdělávací činnosti. […]
V roce 2001 došlo ke stabilizaci pedagogických center a pro rok 2002 je plánováno doplnění početních stavů pracovníků a rozvoj nových vzdělávacích programů.“
Zdroj: Pracovní materiál pro Radu pro vzdělávací politiku – připravil odbor 25, MŠMT, 23.10.2001
Úlohu krajských pedagogických center…
Reformou veřejné správy přišlo MŠMT o naprostou většinu možností, jak přímo ovlivňovat vzdělávací soustavu. Snížila se významně možnost realizovat nějakou státní vzdělávací politiku, ovlivňovat činnost škol a učitelů, a vlastně tak uvádět do praxe myšlenky obsažené v „Bílé knize“ a v následném „Dlouhodobém záměru rozvoje vzdělávání a vzdělávací soustavy v ČR“. Jedním z těch mála nástrojů, které zbyly (kromě možnosti vydávat právní předpisy), jsou pedagogická centra, která ještě v roce 2002 MŠMT uvedlo do výše citovaného dokumentu jako významný prostředek k realizaci vzdělávací politiky státu.
Změny, ke kterým má v nejbližších letech ve školství dojít (především v kurikulární oblasti), by mělo MŠMT nějakým způsobem řídit nebo alespoň ovlivňovat. Je čím dál větší nebezpečí, že školství v jednotlivých krajích se od sebe začne stále více a více odlišovat, a nakonec staneme před realitou 14 různých a obtížně prostupných vzdělávacích soustav. Systematické vzdělávání učitelů a ředitelů škol by toto nebezpečí mohlo alespoň zmírnit a právě pedagogická centra hrají v tomto vzdělávání velkou úlohu, přičemž při jejich dobrém řízení by v budoucnu tato role mohla být ještě důležitější.
… prý zastane jedno pražské
MŠMT však dosud činnost center příliš neřídilo a teď dokonce přišlo s originálním řešením centra zrušit a nahradit je jediným – pražským – se 13 malými detašovanými pracovišti. V každém kraji mají zůstat jen čtyři lidé zaměření na evropské zákony, normy a projekty, které se vztahují ke školství a vzdělávání. Pomineme-li fakt, že pražské PC až dosud nepatřilo zrovna k nejlepším, musíme především narazit v této „koncepci“ na nepružnost řízení takového uměle vytvořeného celku, který bude těžko odhadovat potřeby jednotlivých regiónů a nevyhne se nařčení z „pragocentrismu“. A kdo bude zajišťovat samotné vzdělávání učitelů, není už vůbec jasné.
Je škoda lidského i materiálního potenciálu, o který zrušením PC přijdeme. Mnohá z nich si vlastní aktivitou vytvořila velmi dobré vzdělávací programy, které zahrnují stovky akcí ročně a tisíce učitelů v nich nalézali kvalitní možnosti, jak zdokonalovat a prohlubovat svoji kvalifikaci. Každé PC si vytvořilo odborné zázemí v podobě kvalifikovaných zaměstnanců, materiální zázemí v podobě vybavených budov s didaktickou technikou a učebnami, pomůckami, literaturou. A hlavně – učitelé se naučili služeb center využívat. Jako člen akreditační komise mohu potvrdit, že na každém zasedání této komise jsme schvalovali desítky a někdy stovky kurzů, seminářů, školení pro pedagogické pracovníky a že tyto kurzy patřily vždy k cenově nejpřijatelnějším – v rámci všech schvalovaných akcí, kde jako pořadatelé figurují také školy všech stupňů, občanská sdružení, soukromé firmy apod.
Šetření na nesprávném místě
Ceny za vzdělávací akce jsou položkou, která by jistě patřila do kalkulace, zda se PC státu vyplatí či nikoli, kdyby nějaké takové profesionálně provedené kalkulace existovaly. Je jasné, že cena kurzu se mohla udržovat (pro školy) na nízké úrovni proto, že centra měla svoji činnost (resp. provoz) dotovanou částečně přímo z MŠMT. Peníze, které škola ušetří na vzdělávání učitelů tím, že je pošle do pedagogického centra místo k jinému poskytovateli těchto služeb, se však musí od nákladů na provoz PC odečíst.
Nejde však jen o jednoduchou ekonomickou rentabilitu činnosti pedagogických center. Podstatné je zejména to, že chce-li MŠMT opravdu udělat jakýkoli krok k vnitřní reformě škol, PC se mohou stát tím článkem, kudy se myšlenky reformy dostanou k adresátům. Pokud by MŠMT těch 14 PC dostatečně efektivně řídilo, mohlo by koncepční myšlenky prostřednictvím vzdělávacích programů center srozumitelně sdělovat učitelům a ředitelům škol. Bude-li ovšem mít jedno pražské centrum v každém kraji pouhé 4 - 5 pracovníků, jak se plánuje, lze si těžko představit, jak budou zajišťovat tuto funkci pro celý kraj.
Je opravdu zvláštní, že se MŠMT rozhodlo začít snižovat počet úředníků právě v PC, místo aby začalo ve svém úřadu, kde je počet úředníků stále stejný, jakoby stále řídili tisíce škol.
MŠMT je chronicky bezkoncepční a uzavřené
Zrod a vybudování pedagogických center nebyl v uplynulých letech proces snadný a levný. Jak je vidět z výše uvedených citací, ještě zcela nedávno počítalo MŠMT ve svých koncepčních materiálech s tím, že pedagogická centra budou hrát v rámci vzdělávacího systému významnou roli. Rozhodnout právě nyní o zrušení, eliminovat dřívější úsilí mnoha lidí (i své vlastní), nedodržet nedávno přijaté koncepční záměry – to vše svědčí o naprosto amatérském přístupu k řízení resortu a o tom, že vedení MŠMT vůbec neleží na srdci úspěch kurikulární reformy, kterou samo připravuje. Některé kraje možná PC převezmou a udělají z nich „svá“ vzdělávací zařízení. Některé možná ne, a kvůli špatnému načasování akce (rozpočtové důvody) by se jim nikdo nemohl divit.
Samozřejmě lze připustit, že existuje efektivnější cesta, jak zajistit další vzdělávání učitelů, metodickou pomoc a další funkce. Změně koncepce by ale měla předcházet důkladná analýza a také porada se svými partnery. MŠMT se však za celá dlouhá léta nezměnilo ani v nejmenším – ani taková závažná rozhodnutí s profesními sdruženími, asociacemi a odbornou veřejností nekonzultuje a uchyluje se ke kabinetnímu postupu. S vyloučením veřejnosti.
Jindřich Kitzberger
0 komentářů:
Okomentovat