Zveřejňujeme dokument, který Jednota školských informatiků zaslala vládě, oběma komorám parlamentu a ministerstvu školství. Důrazně v něm upozorňuje, že Česká republika dluží polovině škol 5 miliard korun na vybavení výpočetní technikou a zajištění připojení k internetu.
Projekt SIPVZ – PROČ?
Původní záměr Státní informační politiky ve vzdělávání (dále SIPVZ) předpokládal připojení všech škol do internetu a vybavení všech škol výpočetní technikou zhruba podle počtu žáků.
Realizovaný projekt vybavil cca polovinu škol určitým množstvím VT a zajistil jim připojení do internetu. Druhá část škol nezískala žádnou techniku a žádné připojení. Tedy: zhruba jedné polovině žáků a studentů stát zaplatil základní přístup k výpočetní technice a informačním zdrojům internetu a druhé polovině nedal vůbec nic.
Příklad:
Ve městě M1 je pět škol, ŠA, ŠB, ŠC, ŠD, ŠE. Školy ŠA a ŠB neměly téměř žádné vybavení VT, ostatní školy minimální vybavení měly. Stát dodal školám ŠA a ŠB techniku a připojení k internetu za cca 1,5 mil. Kč na jednu školu. Školy ŠC, ŠD, ŠE nedostaly nic – ani techniku, ani peníze. Pokud chtějí techniku, musí ji z peněz na pomůcky zaplatit, pokud chtějí přístup k internetu, musí z peněz na provoz vzít 50 a více tisíc ročně. Příspěvek na jednoho žáka, který získávají všechny školy na své fungování, a zároveň daňový podíl všech obyvatel ve prospěch školství je naprosto totožný.
To, že některé školy měly o něco více techniky než jiné, nebylo způsobeno tím, že by na ni dostaly v minulosti peníze. Měly počítače jako prioritu a dávaly na ně prostředky, které jiné školy použily na knihy, učebnice a pomůcky.
Tedy: jestliže školy ŠC, ŠD, ŠE dostanou na svůj chod X Kč ročně, školy ŠA, ŠB dostávají X + 500 000 Kč. Jestliže žáci škol ŠA, ŠB mají státem placené, garantované a dozorované připojení do internetu, žáci škol ŠC, ŠD, ŠE nemají buď připojení žádné, nebo placené z provozních prostředků školy. Přitom rozdíl mezi školou ŠB a ŠC, který rozhodoval o poskytnutí infrastruktury, mohl být zcela zanedbatelný nebo jen 0,5 počítače na žáka, o který škola ŠB měla méně (nebo který šikovně zamlčela?).
Školský intranet za 1,4 miliardy pro polovinu žáků
V projektu SIPVZ je realizován tzv. školský intranet, do kterého jsou připojovány školy a který je připojen jako celek do internetu za částku cca 1,4 miliardy Kč. Intranet (bez jakéhokoli vlastního obsahu a významu) slouží cca polovině škol. (Je zajímavé, že ostatní školy provozují často připojení do internetu bez tohoto intranetu.) Jak je možné, že stát vytvoří školský intranet, který má teoreticky distribuovat výukové programy a materiály, a neumožní 50 % žáků se k němu připojit?
Kdo to způsobil?
Veškerá odpovědnost leží na bývalém ministerstvu školství, jehož představitelé podepsali s tzv. generálním dodavatelem „smlouvy“, podle kterých peníze určené původně pro všechny školy byly vydány na neefektivní a částečné vybavení pouhé poloviny škol.
Pár otázek na závěr:
Kde se nachází státem proklamovaný rovný přístup ke vzdělávání, když sám stát zajistí připojení k internetu po dobu tří let a alespoň určité vybavení VT zajistí pouze polovině škol?
Jak je možné, že k příspěvku na jednoho žáka přidá stát skupině „vybraných“ škol řádově statisíce Kč?
Jak je možné, že žádná vláda ani příslušné ministerstvo dosud nevyvodilo z těchto faktů důsledky pro politickou budoucnost osob, které toto způsobily? Bývalý ministr školství pronesl odhadem stokrát slib, že žádné školy nebudou v projektu SIPVZ znevýhodněny. Jakou důvěru mají mít učitelé (daňoví poplatníci) ke slibům osob působících ve státní sféře, placených z veřejných prostředků a zodpovědných daňovým poplatníkům?
Jak je možné, že opomenuté polovině škol zatím nikdo nenabídl nějakou alternativu?
Co s tím?
Stát v průběhu let 2002–2005 vydá na informační technologie v „první“ polovině škol cca 5 miliard Kč. Požadujeme, aby odpovídající prostředky byly přiděleny také druhé polovině škol. Případně aby byl zajištěn alternativní program na principu rovného přístupu ke vzdělávání.
Jednota školských informatiků
0 komentářů:
Okomentovat