V dnešním pokračování seriálu se zaměříme na další důležitý aspekt při budování počítačové učebny, kterým je fyzické uspořádání jednotlivých počítačů. Pokusíme se najít vhodné řešení a zhodnotit pro a proti jednotlivých variant. Je pravděpodobné, že každý vyučující si stojí za tím svým modelem, na který je již zvyklý.
Jakým způsobem uspořádat počítačovou učebnu, je další důležité rozhodnutí. Přitom se vzájemně prolíná několik dost protichůdných vlivů. Počínaje ergonomií a hygienou jednotlivých pracovních míst (doporučujeme článek zde na České škole Hygiena a ergonomie v počítačové učebně ), přes přehled učitele až po rozvody instalace a finanční možnosti. Většinou je základním omezujícím faktorem prostor vlastní učebny, který je předem dán a není možné nějak zásadně ho měnit. Výsledek bude vždy určitým kompromisem, kde více nebo méně převáží některý z vlivů, pro konkrétní případ rozhodující. Na naší škole jsme zvolili tři různá uspořádání:
- varianta – pracoviště jsou správně orientována bokem k oknu, většina žáků má celkem dobrý výhled na tabuli, promítací plátno i učitele. Ten už ale nemá dostatečný přehled (nevidí na větší část počítačů) a musí se pohybovat za žáky po celé učebně. Výhodou je možnost snadno (a tím levně) provést všechny potřebné rozvody. Ty jsou k jednotlivým řadám počítačů dovedeny po zdi pod oknem a k jednotlivým pracovištím jednoduchým kabelovým žlabem na zadní stěně stolů.
- varianta – správná orientace pracovišť s jednoduchou instalací kabelovým žlabem na obvodové zdi. Učitel má přehled o činnosti žáků a snadný přístup ke všem stanicím. Zřejmou nevýhodou je, že žáci jsou k němu natočeni zády a při sledování tabule nebo plátna se musí otáčet.
- varianta – správná orientace pracovišť, instalace poměrně snadná. Učitel má výborný výhled na všechny monitory, ale přístup k pracovištím je trochu obtížnější. Navíc k žákům mluví zezadu. Velkou výhodou je výborný výhled všech žáků na tabuli a plátno. Nevýhodou je v případě menší učebny (a tím menších uliček mezi jednotlivými řadami) hygiena. Žáci mají hlavy blízko zadní části monitorů pracovišť, umístěných v další řadě. Zvláště pak starší monitory nemusí mít v zadní části dostatečně odstíněné vyzařování, tak jak to mají směrem dopředu (viz článek Uspořádání počítačové učebny a mýtus o zářících monitorech).
Je možné samozřejmě používat i další uspořádání a většina škol má své vlastní, osvědčené řešení. Příkladem rozmanitosti může být uspořádání buňkové nebo do kruhu, obrazovky směřují dovnitř. Opačné uspořádání – kruh s obrazovkami směrem ven sice vypadá efektně, ale má podle mého názoru až moc nevýhod. Kam promítat, přehled učitele, jeho pohyb po učebně, instalace, osvětlení apod. Jako poměrně solidní kompromis bych viděl uspořádání učebny podle dalšího obrázku, nejlépe s nepřímým osvětlením (např. v půdní vestavbě se střešními okny). Nevýhodou je ale nutnost speciálních atypických stolků.
Samostatným problémem zůstává nábytek učebny. Počítačové stolky, které nabízejí různé firmy, nejsou vždy vhodné vzhledem k pracovnímu prostoru, robustnosti či ergonomii. Navíc jejich cena není zanedbatelná. Ani běžné školní lavice nebo psací stoly nejsou moc vhodné. Nejlepším ergonomickým řešením jsou stolky se „zapuštěným“ monitorem tak, že obrazovka je v přirozeném zorném úhlu očí před klávesnici. Těch je ale na našem trhu jako šafránu.
V příští kapitole se zaměříme na zabezpečení počítačů.
Jan Nymš
0 komentářů:
Okomentovat