Každý druhý oponent v jakékoli diskusi vás nařkne z toho, že vaše argumenty postrádají logiku. Zvláště pokud se neshodují s jeho. Novinka komiksové řady z nakladatelství Portál přitom dokládá, že jisté zákony logiky nenaplňuje ani matematika a že v jazykovědě může jejich důsledné uplatňování vést až na práh blázince. Vyzbrojte se do dalších diskusí (nejen) o českém školství.
Nový titul oblíbené komiksové řady nakladatelství Portál přináší přehled historického vývoje disciplíny, jejíž místo mezi dalšími obory lidského bádání rozhodně není snadno a jednoznačně definovatelné. Logika se každému zaškatulkování vzpírá; je daleko více nástrojem, způsobem analýzy než tradičně chápanou vědou s konkrétně vymezeným předmětem zkoumání. A současně napříč každou z takto konstituovaných vědních disciplín prochází.
Publikace sleduje historický vývoj oboru, jehož nositeli jsou zde velké postavy od Aristotela a Zenóna přes Leibnitze až po Morgensterna, Einsteina či Gödela, přičemž postupně narůstá také spektrum typů logiky, s kterými je čtenář seznamován. Ukazuje se přitom, že jiné zákonitosti platí v klasické logice (pracující s dvěma pravdivostními hodnotami: pravda – nepravda), jiné v tzv. fuzzy logice (uvažující různě širokou škálu pravdivosti – zcela pravdivé, velmi pravdivé, ne úplně pravdivé…) a ještě jiné v kvantové logice, která funguje na takových základech, o něž se „zdravý selský“ rozhodně spolehlivě roztříští.
Autoři Dan Cryan a Sharron Shatilová, odborníci na matematickou a filozofickou logiku, dále ukazují možnosti aplikace logických postupů v konkrétních vědních oborech – a také jejich meze. Čtenář se tak možná trochu překvapivě dozví, že matematické důkazy fungují ve skutečnosti jinak než logické (L. E. J. Brouwer), že matematika je ve své podstatě neúplná a že v ní existují pravdivé věty, které ovšem nelze dokázat (Kurt Gödel). „Tento závěr je velmi šokující pro každého, kdo se snaží postavit matematiku na pevné základy,“ komentují to autoři poněkud poťouchle.
Ani češtináři, resp. jazykáři obecně nevyjdou naprázdno. Je jim předhozeno pár autoreferenčních vět dokládajících, že když jazyk mluví sám o sobě, začne zvolna směřovat k neřešitelnému rozporu. Je například věta: „Tato věta je nepravdivá.“ pravdivá, nebo nepravdivá? Ať předpokládáte jedno nebo druhé, vždycky sami sebe popřete.
Pro učitele je nepochybně významná část věnující se tzv. Quineově „pavučině víry“. Ta je tvořena všemi našimi přesvědčeními, která se navzájem ovlivňují, podporují a jejich provázanost udržuje myšlenkovou koherenci našeho světa. Na základě této pavučiny vnímáme svět jako srozumitelný a pochopitelný, což je základním předpokladem k tomu, abychom jej mohli pociťovat také jako bezpečný.
Tato pavučina se jako celek přirozeně proměňuje zkušeností, na níž se ovšem přímo váže jen její malá část. Většinu tvoří myšlenkové konstrukty. Pokud je nějaké naše přesvědčení ze strany zkušenosti zpochybňováno, je pavučina ohrožena jako celek. Podvědomě se proto snažíme provést v ní co nejmenší počet změn, a to i za cenu popření důsledků, které plynou ze zakoušených skutečností. Obrana dětských prekonceptů, s níž se setkáváme v pedagogické praxi, je patrně podobné povahy.
Přístupná forma komiksu spolu s přehledně strukturovaným obsahem, který rozhodně nerezignuje na odbornou úroveň, činí z téhle knížky vhodnou četbu nejen pro učitele základů společenských věd. Určitou míra orientace v logické analýze nepochybně zúročí i mnozí jiní.
Petr Kukal
0 komentářů:
Okomentovat