V prosinci roku 2002 proběhla na podnět ministerstva školství tématická inspekce ve dvou stovkách škol, které byly zařazeny do projektu PIII SIPVZ (Internet do škol). Tento týden byla zpráva zvěřejněna a závěry jsou neradostné: technika je k výuce využívána jen asi jeden a půl hodiny denně; prokázalo se také, že mnohé zelené školy již měly nemalé vlastní vybavení, ač jiné, vůbec nevybavené školy nedostaly nic.
Technické vybavení
Společným znakem vybraných škol byla skutečnost, že s dodaným vybavením měly již půlroční zkušenost – inspekce proběhla v prosinci a všechny navštívené školy měly počítače k dispozici minimálně od června 2002. Inspekcí byly poctěny přibližně stejnoměrně všechny tři typy škol podle dělení generálního dodavatele, tedy podle počtu žáků na kategorie A (3 žákovské a 1 učitelský počítač), C (6 žákovských, učitelský počítač a server) a E (10 žákovských, učitelský počítač a server). Inspektoři kontrolovali používání počítačů nejen v den inspekce, ale podle rozvrhu i v rámci celého týdne.
Velmi zajímavá je informace o počtu počítačů, které se v navštívených školách nacházejí. Generální dodavatel jich dodal 1 451. Celkem bylo na zmíněných školách dohromady 3 688 počítačů, což znamená, že 2 237 z nich si školy pořídily mimo projekt. Zpráva hovoří o sponzorských darech, přiobjednání od generálního dodavatele (nad rámec PIII) a o počítačích, které již na školách byly dříve. Nechápu, proč inspektoři nezveřejnili tento přesný počet. Je zde totiž evidentní nesrovnalost!
Pokud totiž současný vrchní ředitel sekce SIPVZ (resp. SPRING) Zdeněk Svoboda hovoří o tom, že přibližně 300 až 500 škol dnes nemá počítače ani konektivitu, jak je možné, že do skupiny „zelených” byly zařazeny školy, které již počítače měly z dřívějška? Jeví se mi jako velmi nepravděpodobné, že by více než 60 % svého současného vybavení nakoupily až po dodávce od generálního dodavatele. Ostatně zpráva uvádí, že některé počítače na školách byly před realizací PIII.
|
Celkové počty počítačů ve školách dle jednotlivých navštívených kategorií: | |||
|
Kategorie školy |
Počítače z projektu PIII |
Počítače z jiných zdrojů |
Počet žáků na jeden počítač |
|
A |
275 |
182 |
6,2 |
|
C |
483 |
674 |
9,2 |
|
E |
693 |
1381 |
14,5 |
Ještě smutnější je řeč čísel ve zhodnocení dodávky internetové konektivity (resp. připojení do školského intranetu – IKI). Z celkového počtu počítačů na školách bylo do IKI připojeno 1445 PC. 809 počítačů bylo připojeno ve 122 školách jiným providerem. Z toho zcela jasně plyne, že v 61 % škol jsou nehospodárně vynakládány finanční prostředky na duplicitní připojení k internetu. Již sama tato skutečnost dle mého názoru zcela jasně vypovídá o nevýhodnosti uskutečněné metodiky realizace PIII.
Zpráva dále uvádí, že v 62 školách bylo připojení k internetu stejně rychlé jako od generálního dodavatele, ve 46 případech pomalejší a ve 14 případech rychlejší. To je ale nepřesné vyjádření. Inspektoři patrně vycházeli z toho, že uváděná přenosová kapacita je 64 kbps. Tato kapacita je ovšem garantována dodavatelem pouze do tzv. IKI a neříká nic o připojení k internetu. Podle empirických měření generálního auditora nabíhají např. internetové stránky na počítači připojeném prostřednictvím IKI do internetu mnohem pomaleji než na obdobném počítači připojeném přímo k internetu přípojkou 64 kbps.
Tzv. roll-out, tedy samotná dodávka techniky zprostředkovaná oblastními manažery, je hodnocena převážně pozitivně, jako rychlá a na profesionální úrovni. Školy si stěžovaly především na nevyhovující počty pracovních stanic a na nemožnost integrovat vlastní vybavení do IKI.
Využití ve výuce
Zajímavé je zjištění, že počítače jsou používány zejména pro výuku předmětů zaměřených na výpočetní techniku a informatiku, která se tak významným způsobem zkvalitnila. To totiž ostře kontrastuje se slovy ředitele generálního dodavatele Vlastimila Palaty, který několikrát uvedl, že IKI není určena pro vyučování informatiky, ale pro využívání v ostatních předmětech. Touto kličkou totiž odůvodňoval striktní pravidla pro provoz počítačů, například zákaz užívání pravého tlačítka myši v internetovém prohlížeči. Podle zprávy rozšířily školy nabídku těchto předmětů a zavedly nepovinné a volitelné předměty zaměřené na výpočetní techniku a informatiku.
Dalším zjištěním je, že počítače jsou nejvíce využívány v době mimo vyučování (v rámci kroužků, práci školních družin, administrativy, přípravy učitelů a volného přístupu žáků). Nižší využití počítačů v jiných předmětech je způsobeno nedostatečným počtem počítačů a nedostatkem vhodného softwaru (v současné době stále platí, že lze využívat pouze programy certifikované Centrem registrace softwaru – CERES).
Počítače z projektu PIII jsou pro informatiku a obdobné předměty využívány pouze z 8,8 %. Ostatní předměty využívaly dodanou techniku z 5,6 % (resp. z 8,5 %, pokud započítáme i využití počítačů mimo projekt PIII) a z 11,5 % se počítače využívají na aktivity mimo vyučování – administrativu, práci učitelů, atd. Celkem tedy na necelých 26 % – výpočty procent se vztahují k výpočtu z počtu počítačových učeben vynásobených počtem využitelných hodin (od 7:00 do 18:00 hodin) ke dni inspekce. Pokud dobře počítám, tak to znamená, že průměrně je učebna IKI využívána k vyučování žáků pouze jednu a půl hodiny denně. Zbylých devět a půl hodiny leží počítače ladem.
Inspekční zpráva se také okrajově dotýká školení učitelů Z, která proběhla minulý rok. Tato školení sice měla za cíl zvýšení počítačové gramotnosti, ale jsou popisována převážně jako příliš teoretická a nekoordinovaná s dodávkou počítačů.
Zpráva konstatuje, že většímu využití dodané techniky brání nemožnost pracování s daty, jejich ukládání, doplňování, modifikování či jiné upravování. To jsou ona často kritizovaná restriktivní pravidla plynoucí z provozního řádu IKI.
Závěry inspekční zprávy
Nejdůležitější je na celé zprávě samozřejmě závěr. Ten je vyjádřen v těchto sedmi bodech:
• Většina ze sledovaných škol, hlavně malých, kladně hodnotila dodávku počítačů jako přínos pro žáky a práci školy.
• Kladně je ze stran škol hodnocen přístup k internetu, zároveň je ale kritizována jeho pomalost a omezenost přístupu.
• Převážná část dodaných počítačů je umístěna v jedné učebně (učebna výpočetní techniky, odborná učebna) kvůli zapojení do sítě a případných vícenákladech hrazených školou při jejich umísťování do jiných místností. Přitom hlavně pro neúplné školy by bylo lépe umístit vždy jeden počítač do klasických učeben. Tam, kde k tomu došlo, je k internetu připojena pouze jedna stanice.
• Počet počítačů neumožňuje efektivní práci ve třídách – u počítače pracují dva až tři žáci. Na některých školách byl tento problém řešen dokoupením žákovských stanic jednak od generálního dodavatele, jednak od jiných dodavatelů. V případě jiných dodavatelů ale není možné počítače napojit na jednu síť kvůli nemožnosti integrace počítačů.
• Absence disketové a CD mechaniky na žákovských stanicích neumožňuje plné využití počítačů jako multimediálních zdrojů informací. Práci se zdroji, která je významným prvkem práce s internetem, umožňují pouze učitelské stanice.
• Dodaný výukový software z MŠMT není vhodný pro všechny typy škol.
• Je kritizována nemožnost používat na počítačích z projektu PIII vlastní, již vyzkoušený a školami zaplacený software. Výuka jiných předmětů je tak stále realizována ve většině na počítačích, které školy již měly před realizací projektu PIII nebo si je dokoupily současně s jeho realizací od jiných dodavatelů než od Generálního dodavatele.
Myslím, že především poslední bod této zprávy jasně popisuje efektivitu, kterou realizace PIII pro polovinu českých základních a středních škol měla. Citovaná inspekční zpráva je poměrně krátká, má sedm stran a je ke stažení ve formátu DOC nebo PDF z těchto stránek České školní inspekce.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat