Dubnové celostátní setkání školních metodiků prevence sociálně patologických jevů v Seči u Pardubic opět potvrdilo, že s primární prevencí zejména drogové závislosti je nutno ve školách skutečně už něco udělat. Kontroly moči studentů nebo prohlídky tříd policejními psy jsou pouze logickou reakcí na její neutěšený stav.
Výhrady vůči preventivním protidrogovým programům na českých školách se většinou opakují: Programy mají krátkodobý a často jednorázový charakter. Nemají jasnou strukturu a neodpovídají věku žáků. Na druhém stupni základní školy vykazují minimální efektivitu, protože věnují malou pozornost těm žákům, kteří jsou více ohroženi rizikem zneužívání návykových látek, a zejména pak systematické práci s jejich rodiči. U většiny školních preventivních programů navíc není vyhodnocována ani jejich efektivita, který byl vyjádřen jasnými a ověřitelnými ukazateli.
Obecné proklamace, že protidrogová prevence by měla mládež odradit od experimentování, je jen dokladem přetrvávající bezradnosti, která v této oblasti vládne. Primární prevence by prý měla oslovit zejména mladé lidi od 15 do 19 let, protože v této věkové skupině získává první zkušenost s drogou téměř čtyřicet procent školáků. Otázkou ovšem zůstává, zda-li v tomto věku už není trochu pozdě.
Aby bylo skutečně možné považovat školní protidrogové programy za součást primární prevence, měly by být ve školách zahájeny již na konci 1. stupně základní školy, tj. v pátém, nejpozději však šestém ročníku. Na 2. stupni by již měly věnovat zvýšenou pozornost těm skupinám žáků, kteří vykazují projevy rizikového chování a inklinují k návykovým látkám. Přitom je zřejmé, že nejefektivnější prevencí všech sociálně patologických jevů je především posilování tzv. životních dovedností (life skills), jako je schopnost rozhodování, řešení problémových situací, nácvik vyrovnávání se se stresem a budování sebevědomí.
Kde končí prevence, nastupují psi
Řada zemí se v posledních letech k problematice vzrůstající drogové závislosti postavila především systémovým způsobem. Školní preventivní programy se docela jednoduše staly součástí běžné výuky rodinné a občanské výchovy již od šesté třídy. Český vzdělávací systém ovšem spíše sází na drogové odborníky, kteří občas přijdou do školy, a nikoli na učitele. Není to tak dávno, co jeden odborník prohlásil, že primární protidrogové programy do rukou učitelů vlastně ani nepatří. Není divu, že praktické výsledky se jaksi nedostavují…
Školy se proto snaží řešit svízelnou situaci vlastními silami. Tolik kritizované kontroly moči studentů nebo prohlídky tříd s pomocí speciálně vycvičených policejních psů jsou pouze logickou reakcí na neutěšený stav primární i sekundární prevence. I podle některých ministerských expertů by bylo účinnější, kdyby měla škola pro takové žáky připraveny speciální programy. Jejich moudré doporučení však nemá pokračování, které by školy informovalo, kde takové speciální program vzít.
Poslední prevalenční studie ve Spojených státech konstatují vysokou míru školáků ZŠ a SŠ, kteří vykazují zjevné projevy antisociálního a zdraví ohrožujícího chování. Dvacet pět procent mladých lidí ve věku 10-17 let je ohroženo sociálně rizikovým chováním, jako je delikvence, šikanování a drogová závislost. A právě školy jsou zde považovány za instituce, které mohou dát největší záruku systematické péče, schopné garantovat pozitivní vývoj mladých lidí.
Právě proto v zahraničí existuje nepřeberné množství modelových školních preventivních programů (viz např. americký přehled Exemplary booklet , PDF (ZIP), 722 kB), které jsou vyvíjeny pro potřeby jednotlivých typů škol (projekty ALERT, MPP, PIP, SCPP-YA a desítky dalších). A dominantní úlohu v těchto programech hrají především učitelé a školní poradci.
U nás se sází na lidovou tvořivost každé školy či externí odborníky, kteří školu navštíví v ideálním případě několikrát do roka.
Nedostatkové zboží
Vlastně všichni mladí lidé zažívají mezilidské problémy a velmi často se setkávají se stresem nejen ve škole, ale i v rodině a ve svém nejbližším okolí. Řada z nich je terčem výsměchu ze strany svých vrstevníků, mnozí se ocitají na okraji skupiny nebo školní třídy, někteří jsou vystaveni fyzickému či psychickému násilí, prožívají generační spory se svými rodiči apod.
Všechny tyto stresové situace jsou podhoubím drogové závislosti. Osvojení poznávacích a sociálních dovedností je tou nejlepší, ne-li jedinou cestou, jak se mladí lidé mohou s většinou uvedených problémových situací úspěšně vyrovnávat, aniž by je řešili s pomocí agresivity či drog.
Školní modelové preventivní programy, které jsou právě na tyto dovednosti zaměřeny a jejichž vývoji se věnují v zahraničí stovky odborných týmů a desítky výzkumných institucí, jsou u nás stále úzkoprofilovým luxusem. Jak ještě dlouho? To závisí především na tom, jak dlouho budeme ochotni ještě riskovat.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat