Naše škola se zapojila do Národního programu počítačové gramotnosti, v němž funguje jako tzv. Centrum internetu. Úlohou centra je poskytovat veřejné kurzy počítačových dovedností, za což je od organizátora placena. Jaké jsou naše dosavadní zkušenosti? Vyplatí se zapojit?
Od února 2003 se v médiích poměrně často setkáváme s projektem Národní program počítačové gramotnosti (NPPG), jehož spoluiniciátorem je nově vzniklé Ministerstvo informatiky ČR (MIČR). Bylo by tedy zbytečné zde popisovat do detailů jeho cíle a shrňme si jen základní fakta:
Jedná se o projekt, jehož cílem je umožnit široké veřejnosti naučit se základy práce s počítačem a základní orientaci při práci na internetu.
Zájemce o tyto dovednosti zaplatí pouhých 100 Kč, po stokoruně dodá společnost Intel a MIČR – a za výslednou částku projde 120minutovým kurzem zvolené úrovně a zaměření. V současné době si zájemci mohou vybírat ze tří kurzů:
- Poprvé u počítače – kurz pro začátečníky, zaměřený především na první seznámení s PC, okna, soubor, klávesnice, myš atd.
- Úvod do internetu – základní seznámení s počítačem, ovládání klávesnice a myši, práce s internetovým prohlížečem, vyhledávání www stránek, práce s e-mailovou schránkou, odeslání e-mailu.
- Internet – speciální vyhledávací www stránky a služby.
Do budoucna se počítá s dalšími kurzy, např. psaní textů, práce s tabulkami, digitální fotografie, elektronické bankovnictví atd. Zapisovat se do kurzů mohou zájemci telefonicky prostřednictvím tzv. modré linky za cenu místního hovorného na čísle 844 111 130.
Školy fungují jako Regionální centra internetu
Aby mohl projekt probíhat celoplošně, bylo nutné nasmlouvat tzv. Regionální centra internetu, tedy subjekty, které by byly schopné kvalifikovaně realizovat kurzy s využitím vlastního vybavení a dodané metodiky. Centrum internetu celkem šalamounsky oslovilo některé školy, které se v rámci SIPVZ staly školicími středisky pro kurzy Z. V současné době existuje kolem dvou set regionálních center, ne všechna jsou však aktivní.
Finanční odměna pro regionální centrum činí oněch 100 Kč za účastníka a dále nenárokových 40 Kč za každého účastníka na materiální vybavení (jedná se vždy o částku za jeden 120minutový kurz). Za těchto podmínek je pořádání kurzů pro komerční subjekty nevýhodné, se školami je to ale trochu jinak.
Celý projekt je totiž založen na principu, že značnou část agendy spojenou s organizační stránkou na sebe bere centrální subjekt – Centrum internetu. To zajišťuje reklamu, dohaduje přihlášky se zájemci, připravuje metodiky kurzů, tiskne papírové brožurky pro účastníky a upoutávací plakáty, školí lektory a vůbec zajišťuje celou organizaci. Samotné regionální centrum pouze prostřednictvím jednoduchého webového rozhraní informačního systému vypisuje termíny jednotlivých kurzů a zajišťuje jejich hladký průběh.
Komplexnější informace o projektu nalezne zvídavý čtenář na domovských stránkách celého projektu na www.centruminternetu.cz. Podmínky, které musí škola splnit, aby se mohla stát Centrem internetu, najdete pod odkazy Regionální centra (v levém menu hlavní stránky) > Spolupráce. O projektu se též dočtete v příspěvku Daniela Janaty na serveru JSI nebo v článku Jiřího Peterky na Lupě.
Projekt z pohledu ředitele
Pokud dnes stojí některá škola před rozhodnutím, zda se do projektu zapojit, pak musí počítat s několika fakty – rozhodně se nejedná o aktivitu, na které by se škola obohatila. O jisté formě zisku se dá hovořit snad jen v ideálním případě, kdy se podaří naplnit celou učebnu (smlouva povoluje maximálně 10 účastníků). To však rozhodně nebude častý jev ani ve velkých městech.
Dle mého názoru profituje škola ve dvou oblastech – zvýší si prestiž ve svém okolí (myšlenka projektu je respektována a chvályhodná) a získanými finančními prostředky může kompenzovat špatnou úroveň mezd svých učitelů, kteří si tyto kurzy troufnou lektorovat.
Finanční odměna lektorů není centrálně určena – jde o smluvní vztah mezi ním a školou (nejčastější formou je patrně dohoda o pracovní činnosti). Konkrétní výše mzdy zpravidla závisí na více faktorech (na počtu účastníků daného kurzu, zda je lektor přímý zaměstnanec školy, zda zajišťuje i organizaci kurzu, anebo jen učí, atd.) a pohybuje se mezi 150-300 Kč/60 minutovou hodinu hrubého.
Organizace termínů kurzů je pro školu víceméně jednoduchá. Stačí sledovat nástěnku v informačním systému a včas vypisovat, resp. rušit kurzy.
Projekt z pohledu pedagoga
Dopředu je třeba konstatovat, že ačkoli je myšlenka NPPG chvályhodná, z pedagogického hlediska nelze hovořit o důkladném vzdělávacím programu.
Dvouhodinová časová dotace a značný rozsah probírané látky nedává lektorovi příliš prostoru na detailní vysvětlování a bohužel ani možnost věnovat se individuálním požadavkům frekventantů. Člověka, který sedí prvně u počítače, zkrátka za dvě hodiny čistého času vyřizovat elektronickou poštu nenaučí nikdo. Je třeba si uvědomit, kdo jsou typičtí zájemci o kurzy – většinou lidé pokročilejšího věku, kteří počítač s internetem nevlastní, ani k němu nemají pravidelný přístup jinde než doma.
Ačkoli existují kurzy různých úrovní, které na sebe nepřímo navazují, a frekventanti (zařazení po rozhovoru s telefonní operátorkou) by měli mít obdobnou úroveň, vždy se najde někdo, kdo ostatním nestačí a do jisté míry je zdržuje (zcela typicky se jedná o člověka, kterému dělá největší problém motorická práce s myší).
Předešlé odstavce rozhodně nemají snižovat význam celého projektu. Pro většinu absolventů působí tyto kurzy jako iniciační impuls, motivace a jako důkaz, že když chtějí, tak to i oni dovedou.
Následující odstavce vás mají, pokud se rozhodujete do projektu vstoupit, připravit na některé typické problémy.
S čím je třeba počítat
Mezi hlavní problémy, se kterými se některá regionální centra potýkají, patří nižší počet účastníků, kteří se skutečně na kurz dostaví. Zkušenost ukazuje, že přijde cca 70-80 % přihlášených zájemců. Proto je vhodné nastavit v informačním systému minimální a maximální počet zájemců na takové hodnoty, které s tímto odhadem počítají, a doufat, že se kurz zaplní, a přitom se nedostaví všichni. V případě, že 48 hodin před uskutečněním kurzu není naplněn minimální počet účastníků, může se regionální centrum rozhodnout kurz stornovat. Telefonní operátorky pak zařídí příslušnou agendu a informují přihlášené zájemce.
Rozhodně se vyplatí začít s organizováním kurzů od nejjednoduššího ke složitějším, na konci každého kurzu oslovit absolventy s nabídkou dalšího pokračování a ihned je v informačním systému přihlásit. Osobní kontakt je vždy závaznější nežli anonymita telefonního rozhovoru.
Nemalé potíže mohou mít i regionální centra z tzv. zelených škol (těch je ale v projektu celkem málo). Problém neleží ve smluvních omezeních (z vyjádření generálního dodavatele vyplývá, že učebnu s IKI lze k tomuto účelu využívat), nýbrž ve velmi pomalém připojení k internetu. Nezkušení uživatelé často nepostřehnou, že prohlížeč stránku pomalu nahrává a opětovně klepají na příslušný odkaz, čímž načítání ještě více prodlužují.
Jako mírně nešťastné vidím zvolení smluvního partnera – server Centrum.cz. Nehodlám kritizovat úroveň služeb, ale název, který tento freemailový server používá. Účastníci mají problémy pochopit rozdíl mezi doménou centruminternetu.cz a centrum.cz. Slovo centrum se na ně v průběhu kurzu valí odevšad, a pak je těžké vysvětlit jim, že internet je distribuovaný systém. Tento problém je však spíše úsměvný.
Naopak pozitivně musím ohodnotit rychlý a přehledný informační systém, který Centrum internetu používá. Do systému mají přístup nejen organizátoři a regionální centra, ale i samotní absolventi kurzů. Ne nadarmo se o tomto systému hovoří jako o potenciálním kandidátovi pro plánované kurzy P v rámci SIPVZ.
Ondřej Neumajer
0 comments:
Post a Comment